Když jsem čekala Nelu, počítala jsem se vším. Tedy především s tím, že budu neustále s ní, nebudu mít žádné hlídání - pokud si ho neseženu a nezaplatím a zkrátka, že hlídací babičky nemáme a mít nebudeme. Po čase se ukázalo, že je všechno jinak a že máme úžasnou babičku, která hlídá nejen ráda, ale i často. Jak to může ta naše babička všechno zvládat? A jak já si to vlastně představuji, strkat dítě na několik dní v týdnu k babičce? A už takhle malé! A tak jsem se zamyslela a rozhodla napsat tento článek. Ono totiž podle mě, nejde strkat všechny děti a všechny matky do jednoho pytle. Některé dítě - a také matka - jsou na sebe tak strašně moc citově navázané (někdy až chorobně, především ze strany matky), že se nedokážou ani za nic odloučit. Představa, že dítě předá někomu jinému, ať už známému, či cizímu, se rovná nejhorší noční můře. Já osobně jsem přesvědčená, že je třeba dítě od malička zvykat také na jiné osoby, než je jen matka a otec. Pak se totiž snadněji vyhneme problémům s pláčem dítěte v náručí někoho cizího. Dítě se snadněji začlení do společnosti, lépe vnímá lidi kolem sebe. Dcera vždy přítomnost cizích osob (i návštěv) vítala a u babičky se jí náramně líbí. I když mám občas výčitky, že je tam tak často, ona je tam ráda a spokojenost je nakonec na všech stranách - mé, babičky a především na Nely straně. A rozhodně to není tím, že bych ji měla méně ráda, než jiné matky milují své děti. Naopak. Vidím na ní, že být neustále doma s mámou je nuda a že změna prostředí je pro ní velmi příjemná. Tím přecházím k dalšímu tématu a to je otázka soukromých školek, školiček či jeslí. Zatímco ve světě je naprosto běžné, že dítě jde do jeslí a matka do práce po poměrně krátké době - v půl roce, roce dítěte, u nás je to stále ještě vnímáno jako vymoženost pro tzv. matky kariéristky. Proč? Vždyť přece netrápíme své děti tím, že je dáváme do takových zařízení. Školka přece není zařízení, kam děti odložíme, abychom se mohly v klidu doma válet, popř. chodit do práce. Narozdíl od matky, babiček apod. školky dávají dítěti vzdělání od prvních měsíců, přizpůsobené jeho věku. Není to jen o hrách s vrstevníky, ale o systematickém rozvoji dítěte a jeho schopností. Záleží samozřejmě na typu zařízení, které zvolíme. Soukromé školky a jesle s určitým zaměřením se budou rozvoji dítěte věnovat asi více, než některá běžná zařízení a hlídací koutky apod. Moje matka např. dělá v Montessori školce, kde děti rozvíjí od první chvíle, kdy tam přijdou a to už opravdu ty nejmenší (cca od půl roku). Mít takovou možnost v místě svého bydliště já, ráda bych tam Nelu vozila na jeden dva dny v týdnu už jen proto, aby přišla do jiného kolektivu, než ve kterém se pohybuje a naučila se nové věci. Ona totiž ráda zkoumá a učí se. Tím se dostávám k poslednímu tématu a tím jsou různá mateřská centra, která jsou většinou k dispozici i v menších městech. K čemu vlastně slouží? Jsou centry, kde se matky spolu s dětmi učí nové věci, vyrábí si různé obrázky, loutky a pod. I když by první verze byla krásná a někde to tak určitě funguje, ze zkušenosti mnoha maminek, se kterými jsem ve styku vím, že druhá varianta je mnohem častější. A tak se ptám: O co je taková matka, která si chodí vypít kafe do mateřského centra, zatímco děti si hrají, lepší než ta, co dá své dítě do jeslí či soukromé školky a jde do práce? Proč matky v mateřském centru jsou ty "Supermatky", co se naplno věnují svým dětem a dávají jim všechno, zatímco matka, která dá dítě do jeslí je Krkavčí matka? Vždyť v soukromé školce a v jeslích se dítě naučí mnohem více. To byl dnešní článek k zamyšlení. Budu ráda, když mi do komentáře napíšete, jak to vnímáte vy. Co dělat, když babička nebo jiní příbuzní nemohou pomoci s hlídáním dítěte? Co dělat, když babička nebo jiní příbuzní nemohou pomoci s hlídáním dítěte?

Hlídání dítěte jinou osobou, než maminkou, se obecně nedoporučuje v období šestinedělí. Od přibližně třech měsíců věku by neměl být problém svěřit miminko na chvilku například babičce. Profesionální chůvu můžete vyzkoušet třeba okolo osmi měsíců. Vše je ovšem velmi individuální. S výběrem osoby na hlídání nespěchejte. Dejte na svůj instinkt. Své děťátko svěřte člověku, kterému důvěřujete. Ačkoli je vždy lepší zapátrat v řadách rodiny či přátel, ne každá matka má po ruce vitální babičku nebo chápající kamarádku s vlastními dětmi. S chůvou je vhodné se předem seznámit. V den hlídání na sobě nedejte znát nervozitu. Negativní pocity z vás dítě snadno pozná. Máte tipy, jak vybrat nebo otestovat správnou chůvu? Obejdou se v dnešní době rodiče bez služeb chův? A kde je ta míra, kdy si můžete vypomoct dětskou skupinou nebo koutkem, abyste si to v budoucnu nevyčítala?
VÝBAVA PRO MIMINKO NA PRVNÍ DVA MĚSÍCE - TIPY OD MÁMY 3 DĚTÍ
V osmi měsících se má dcera poprvé ocitla v dětském koutku univerzity. Potřebovala jsem se nutně učit na zkoušku a muž odjel pracovně do zahraničí. Chůvu v koutku jsem požádala, aby mi zavolala, kdyby Maruška vypadala nespokojeně. Raději jsem si sedla do vedlejší budovy univerzity a nervózně jsem čekala na telefonu. Po třech hodinách učení jsem zjistila, že zase tak nepostradatelná nejsem… Od té doby si tam dcerka hrála ještě čtyřikrát. Ilona Sovová, vedoucí Dětského koutku Technické univerzity v Liberci, kde se platí symbolických 40 korun za hodinu, mi potvrdila, že hlídání menších dětí není až takovou výjimkou:„Naše chůvy hlídají nejen malé děti, ale někdy na krátkou dobu i miminka. Nejčastěji tak asi od půl roku. Děti do jednoho roku mají pro sebe jednu chůvu, starších pak bývá na jednu pečovatelku víc - to posuzujeme individuálně, aby se dítě cítilo dobře.“ Ročně využije zdejších služeb kolem šedesáti rodičů, studenti tvoří menší část z nich. Před odchodem se vzájemně prozvoňte, abyste věděli, že telefony fungují. Co je značka ideál?Společnost se mění a s ní potřeby dětí a rodičů. Že je zájem o hlídání i těch nejmenších dětí, potvrzuje zakladatel on-line platformy pro hledání chův Hlídačky.cz Petr Šigut:„Jen za posledních 24 hodin lidé zadali 11 poptávek na hlídání do 3 let. Některé rodiny už dnes hledají chůvu už před narozením dítěte, aby měly výpomoc i v tom počátku.“ Rodiče si na této platformě vybírají chůvu v zásadě sami. Ale pokud by měl Petr Šigut s výběrem poradit, stěžejním kritériem je podle něj kurz první pomoci. Proto se portál Hlídačky.cz spojil s Českým červeným křížem a nabízí „svým“ chůvám možnost proškolit se v kurzu první pomoci zaměřeném přímo na děti. Otázka, jakou chůvu vybrat, by však byla na jiný článek. Ještě před samotným výběrem byste měli zvážit, zda to váš potomek v relativní pohodě zvládne. Dětský psycholog Miloslav Čedík nevidí nic špatného na tom, když rodiče citlivě přemýšlejí nad tím, kdy dají hlídat svou ratolest jiné osobě než z rodiny - pokud to dítě nestresuje: „Když vidíte, že se vaše dítě cítí s dalším člověkem klidně a spokojeně, je to značka ideál. Jsou ovšem děti, kterým bude zvykání na jinou osobu trvat déle, a těm musíte dát čas.“

Podle Karoliny Stejskalové z hlídací agentury Malý objevitel je zvykání si na chůvy hodně individuální. „Některé děti jsou natěšené už dopředu a příchodu chůvy se nemohou dočkat. Jsou rády, že jim věnuje plnou pozornost, že si mají s kým hrát. Odloučení od rodičů berou hůř děti, které zrovna procházejí separační úzkostí nebo nejsou zvyklé na jiné lidi. Tam je pak potřeba, aby hlídání bylo ze začátku kratší a rodiče byli poblíž, než si dítě na novou situaci zvykne, třeba ve vedlejší místnosti.“ Dětský psycholog Miloslav Čedík proto apeluje na rodiče, aby si na první návštěvu koutku nebo na první hlídání chůvou neplánovali schůzky. Kdyby náhodou batole brečelo, vznikla by nepříjemná situace pro všechny zúčastněné strany.
Jak poznám, že moje dítě zvládne hlídání? Miloslav Čedík, dětský psycholog: „Každé dítě je jiné a vykazuje jinou potřebu trávit čas s maminkou. Zaměřil bych se na adaptaci na jiný prostor a sledoval, jak ji bude dítě zvládat. Změna by neměla nastat příliš silově. Dítě se musí naladit na dalšího člověka, seznámit se s ním. Nepodceňujte zkrátka proces zvykání si. Důležitá je rozvaha konceptu s chůvou, zda jde o nepravidelná setkání nebo o soustavné dlouhodobé hlídání. V takovém případě je potřeba počítat s tím, že si dítě s chůvou může vytvořit silný emoční vztah. K malému miminku každý člověk přece přistupuje citlivě a s mateřskou péčí, takže tam nějaký vzájemný cit určitě vznikne.\"

Ve hře je spousta proměnných: „Pro malé dítě je důležité vytvořit si pevnou citovou vazbu k jedné nebo několika málo blízkým osobám. K tomu je zapotřebí neustálý láskyplný pečující kontakt. Ten rozhodně nebývá stoprocentní - není to možné a ani pro to není žádný důvod,“ uklidňuje novopečené maminky dětský psycholog Václav Mertin. „Takže kočárek vyveze babička, sourozenci i třeba sousedka. Vůbec to neznamená, že chvíle odloučení způsobí nějaké a už vůbec ne nenávratné škody.“
V hlídání nejmenších dětí rodinou nevidí problém ani dětská lékařka Martina Milkovičová. Pobyt v dětských skupinkách je ovšem jiný: „Dítě je v novém, cizím prostředí, okolí se již nepřizpůsobuje jemu jako při hlídání v rodině. Proto je vhodné, aby byl začátek pozvolný a spolu s maminkou nebo jinou blízkou osobou. Když batole nepoznalo chvilku bez maminky, může nastat problém. Buďte opatrní hlavně v období kritickém pro vznik separační úzkosti. Některé děti jsou natěšené a příchodu chůvy se nemohou dočkat. Psycholožka Xenie Majznerová, která se zabývá vývojový modelem psychologa Gordona Neufelda, upozorňuje, že děti v tak raném věku potřebují především rodiče a je pro ně těžké být daleko od svých vazeb. Ovšem naše společnost se skládá především z nukleárních rodin, kde chybí hlídání, protože i prarodiče pracují. Takže potřeba dětských skupin je zcela pochopitelná.“

„Ideální je vytvořit síť dospělých, se kterými bude mít dítě aktivní a bezpečný vztah. Záleží tedy, zda tento vztah bude možný s dospělým z dětské skupiny. Mezi proměnné patří počet dětí na jednoho dospělého, jeho osobnost, citlivost a osobnost dítěte,“ říká psycholožka. A dodává, že po hlídání může dítě mít hodně emocí, které se projeví až doma s rodiči. Rozum a dítě do hrsti.
Co si ze všech těchto odborných názorů vzít? Že je to o dítěti. A taky o nás, o rodičích. „Nelze stanovit přesnou míru, každá rodinná konstelace i samotné děti se od sebe liší,“ shrnuje dětský psycholog Václav Mertin. „Ovšem zásada by měla být: V předškolním věku omezit pobyt mimo rodinu na nejmenší možnou míru. Prakticky to má znamenat, když je to možné, brát děti po obědě domů, alespoň jeden všední den odpočinek doma, pobyty s prarodiči dávkovat opatrně podle minulých zkušeností.“

Ať už je to placená chůva, dětský kout nebo mateřské centrum, každá možnost má své výhody a rizika. Je důležité zohlednit potřeby dítěte, rodinnou situaci i vlastní pracovní rytmus. Podle Karoliny Stejskalové z Malého objevitele se zaměřujeme na rozvoj jemné a hrubé motoriky, ale stejně důležitá je i adaptace na nové prostředí a pravidelný režim, který je pro dítě přehledný a uklidňující. Dítě bývá rádo, když s ním chůva pracuje na aktivitách, které podporují zvídavost a radost z objevování světa. A jakmile chcete hlídání začít, připravte děti i sebe na změnu s důvěrou a pozitivním přístupem. Před samotným začátkem zvolte neutrální prostředí pro první setkání a zvažte zkušební hlídání, abyste vybudovali vzájemnou důvěru.
Stručné shrnutí: Rodiče v diskusi uváděli široké časové rozpětí pro první hlídání; časté jsou krátkodobé 1-2hodinové možnosti, pravidelné týdenní hlídání kolem 5-7 hodin týdně a využití placené chůvy na několik hodin denně. Bezpečnost a hygiena významně ovlivňují rozhodnutí rodičů. Nejčastější otázky a odpovědi se týkají načasování, krátkodobých řešení, hranic s prarodiči, zapojení chůvy a hygienických opatření.

Závěrem: první hlídání je individuální záležitost a závisí na dítěti i na rodině. Důležité je postupné zavádění, komunikace s babičkami, nastavení pevných pravidel a jistota, že hlídačce můžete důvěřovat. Ať už volíte babičku, chůvu nebo dětský koutek, cílem je umožnit rodině fungovat a dítěti rozvíjet se v bezpečném prostředí.