Kardiotokografie neboli CTG vyšetření, někde také užívají zkratku KTG, slangově „pásy“ nebo také „monitor“ je přístrojové monitorování srdeční činnosti plodu a děložních kontrakcí. Kardiotokografie je v současnosti nejrozšířenější metoda, která se používá ke sledování stavu plodu uvnitř dělohy. K vyšetření se používá speciální přístroj zvaný kardiotokograf. Tento přístroj registruje děložní kontrakce, srdeční činnost plodu, pohyby plodu a reakce miminka na kontrakce. Kardiotokograf přijaté informace zpracovává a zapisuje v podobě dvou křivek na obrazovku a na papír. Jedna křivka (horní) zachycuje srdeční tep miminka a druhá (dolní) děložní aktivitu. Grafický záznam všech těchto parametrů se hodnotí v závislosti na čase. Jeho vyhodnocení umožňuje včas zjistit, že se miminku nedaří dobře, že je v ohrožení a včas zasáhnout.

Přístroj signalizuje nepravidelnosti ozev buď akusticky, nebo opticky. Toto vyšetření se provádí u všech budoucích maminek ke konci těhotenství. Přibližně od 32. týdne těhotenství, při každé kontrole u lékaře. Nejprve 1× za 14. dní, později, od 36. týdne 1× za týden. Po termínu porodu (při přenášení) se provádí 1× za dva dny. Před vyšetřením není nutná žádná příprava. Můžete normálně jíst, pít a užívat předepsané léky. Někdy je vhodné se krátce před vyšetřením najíst, aby se zvýšila pohybová aktivita plodu.
Snímací sondy se při vyšetření přikládají na obnažené břicho. Vlastní vyšetření se v těhotenství provádí v polosedu s vypodloženými zády nebo v leže na boku. Poloha na zádech není v posledních týdnech těhotenství vhodná z důvodu „syndromu dolní duté žíly“. Těžký plod tlačí na dolní dutou žílu, tím se snižuje žilní návrat krve k srdci, u budoucí maminky se může objevit kolapsový stav. Po uložení se do vhodné polohy je třeba posunout oděv tak, aby zůstalo volné břicho. Okolo břicha se pak připnou dva elastické pásy. Pod každý se zasune jedna sonda. Jeden pás je umístěn na vrchu dělohy a sonda snímá její aktivitu - kontrakce, jejich sílu, frekvenci, pravidelnost. Vyšetření trvá 20 - 30 minut, podle potřeby i déle.

Externí a vnitřní CTG, a další typy monitorování
Během vyšetření je třeba být v klidu, neměnit rychle polohu. Sondy, především ta pro snímání srdečního tepu, jsou velmi citlivé. Kardiotokografie zevní - srdeční akce a děložní činnost je snímána zevními snímači, které jsou umístěné na břiše. Kardiotokografie vnitřní - provádí se až v průběhu samotného porodu, podmínkou provedení je odtok plodové vody. Vnitřní elektroda se pochvou zavádí až ke kůži na hlavičce miminka, později, při postupujícím porodu se sonda odstraní. Další možností je i zátěžová kardiotokografie - provádí se až kolem předpokládaného termínu porodu nebo po něm (při přenášení). Za trvalého monitorování se děloha stimuluje léky k aktivitě.

Co CTG vyšetření ukazuje a kdy se dělá
Výsledek CTG je zobrazen na dvou křivkách: horní křivka zobrazuje srdeční tep plodu a dolní křivka děložní kontrakce. Délka, frekvence a síla kontrakcí se hodnotí v čase. Normální srdeční frekvence plodu se pohybuje kolem 110-160 tepů za minutu. Reakce plodu na pohyb a na kontrakce je klíčová pro odhalení případných problémů. Tachykardie plodu znamená, že srdíčko bije rychleji než 160 tepů/min. Bradykardie - pod 110 tepů/min. Decelerace - pokles srdeční činnosti miminka v závislosti na kontrakcích, rozlišují se časná, pozdní a variabilní decelerace. CTG nemusí být vždy 100% přesný a některé záznamy mohou být falešně pozitivní.
Kdy se CTG vyšetření provádí? Většinou od 32. týdne jako rutinní vyšetření, často je to 36. týden. Při porodu se monitorování provádí buď intermitentně, nebo kontinuálně v závislosti na rizicích. U těhotenství s komplikacemi nebo podezřením na ohrožení dítěte bývá monitorování častější a důslednější. Kontrolní vyšetření se provádí i po termínu porodu nebo při přenášení plodu.

Jak rychle miminku bije srdíčko a co znamenají odchylky?
Normální bazální frekvence je 110-160 tepů/min, tachykardie nad 160 a bradykardie pod 110. Variabilita je 5-25 tepů/min. Akcelerace a decelerace jsou důležité pro posouzení pohody plodu. Periodické decelerace jsou závislé na kontrakcích dělohy a mohou být rané, pozdní nebo variabilní. V praxi platí, že CTG jako samotný test není dokonalý a vyžaduje odborné vyhodnocení zkušeného lékaře.

Praktické poznámky a aktuální trendy ve využití CTG
Návody a diskusní pořady ukazují, že CTG může být užitečný pro včasnou detekci ohrožení plodu a zajištění bezpečného průběhu porodu, ale zároveň existuje riziko falešných poplachů a zbytečných zásahů. Moderní přístroje často umožňují pohodlnější pohyb během vyšetření a více komfortu pro matku. V některých nemocnicích se CTG monitoruje na volně stojících sedadlech či na lehátkách, což usnadňuje pohyb a snižuje stres připomínající lékařskou proceduru.

V případě dvojčat je potřeba speciální přístroj umožňující připojení dvou senzorů. Přípravné a probuzení technik pro zajištění správného záznamu zahrnuje i občasné podávání cukru či tekutin, aby se dítě probudilo, pokud během vyšetření spí. Důležité je zůstat během vyšetření v klidu a vyhnout se nadměrnému pohybu, který by mohl zkreslit výsledky.
Monitorování plodu během porodu
Specifika a rizika
CTG je nenápadný, nebolestivý a neinvazivní způsob sledování plodu. U rizikových těhotenství bývá kontinuální sledování častější a vyžaduje vyšší opatrnost. Někdy může dojít k falešně pozitivním výsledkům či k technickým problémům se sonarou, které vedou k dočasnému odkladu vyšetření.

Shrnutí významu CTG
Elektronické monitorování plodu (EFM) a CTG hrají klíčovou roli v moderním porodnictví. Pomáhají včas rozpoznat fetální tísně a umožňují lékařům přijmout včasná a cílená opatření pro bezpečný průběh porodu. Nicméně CTG ne vždy ukáže vše a vyžaduje zkušené vyhodnocení a kontext s dalšími vyšetřeními a klinickými informacemi.
tags: #co #ovlivni #monitor #v #tehotenstvi