Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Zralá placenta je cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15-20 cm a tloušťce 2-3 cm, která kryje zhruba 15-30 % vnitřního povrchu dělohy. Její hmotnost je cca 500 g (17 % hmotnosti plodu); z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví. Od čtvrtého měsíce těhotenství lze na placentě rozlišit pars fetalis a pars materna, mezi nimi jsou intervilózní prostory vyplněné mateřskou krví.
Pod klíčovým významem placenty stojí její výživná a dýchací funkce: krev bohatá na živiny a kyslík je do plodu přiváděna umbilikální vénou, zatímco odpadní látky a oxid uhličitý jsou odváděny zpět. Placentární trofoblast a cévní endotel fungují jako semipermeabilní membrána s aktivním transportem látek; propustnost se v průběhu těhotenství mění a umožňuje významný přenos železa, vápníku a immunoglobulinů typu IgG zejména ve 3. trimestru. Endokrinní funkce placenty zahrnuje produkci hormonů, zejména progesteronu a estriolu, dále placentární laktogen (HPL), CRH a další faktory, které ovlivňují průběh těhotenství i vývoj plodu.
Struktura a vývoj placenty
Na konci gravidity má placenta discoidalis tvar okrouhlého terče; na fetálním povrchu prosvítají artérie a vény, choriové cévy sbíhající se k úponu pupečníku. Pupečník (umbilicus) je lokalizovaný ve středu placenty. Jeho průměr bývá 1-2 cm a délka 50 cm (v rozsahu 30-100 cm). Vzácně se úpon nachází v oblasti plodových blan (insertio velamentosa).
Kotyledony, které placentu dělí na funkční části, jsou zásobované 80-100 spirálovitými arterií; krev cirkuluje hluboko do intervilózních prostorů a omývá malé klky z větvení kmenových klků. Postupné snižování tlaku a odbourávání vaziva a cytotrofoblastu umožňuje těsnější kontakt endotelu s syncytiální membránou a zvyšuje výměnu látek mezi matkou a plodem. S dalším růstem plodu a dělohy se placenta posouvá a během pozdního těhotenství zaujímá plochu odpovídající jejím potřebám.
Funkce placenty
Hlavními funkcemi placenty jsou:
- přenos živin a kyslíku z matky na plod a spätné odvádění odpadních zbytků metabolismu;
- přenos mateřských protilátek (IgG) - zajištění pasivní imunity plodu;
- endokrinní funkce - produkce hormonů (hCG, placentární laktogen, estrogeny, progesteron) a regulace délky těhotenství a průběhu porodu;
- plazentární bariéra - oddělení krevních systémů matky a plodu prostřednictvím dvou vrstev buněk, které umožňují výměnu látek a zároveň chrání plod před některými škodlivinami.
Rozšířenější funkce zahrnují zvládání krevního oběhu a tvorbu hormonálních signálů, které ovlivňují vývoj prsní žlázy, metabolismu a průtok placentou. Během těhotenství se mění propustnost placentární bariéry pro různé látky včetně železa, vápníku a imunoglobulinů IgG, což hraje klíčovou roli v kvalitě výživy plodu a jeho imunitní ochraně.
Faktory ovlivňující placentu
Různé faktory mohou ovlivňovat vývoj a funkci placenty:
- věk matky - vyšší riziko placentárních problémů u žen nad 40 let;
- předčasný odtok plodové vody;
- hypertenze;
- vícečetné těhotenství;
- poruchy srážlivosti krve;
- minulé těhotenství spojené s placentou;
- poranění břicha;
- užívání návykových látek (alkohol, kouření, drogy).
Komplikace placenty
Mezi významné komplikace patří:
- predčasné odloučení placenty (abrupce placenty) - nejčastěji v 3. trimestru; může vést k nedostatku kyslíku a živin pro plod;
- placenta praevia (vcestná placenta) - placenta umístěná nízko v dolním segmentu dělohy; může překrývat vnitřní branku a vyvolat krvácení během těhotenství i porodu. Dělení na čtyři stupně určuje, do jaké míry branku překrývá;
- placenta adherens - placenta zůstává přirostlá k děložní stěně po porodu; vyžaduje manuální nebo chirurgické odstranění;
- placenta accreta, increta, percreta - hluboké přirůstání placenty do děložní svaloviny nebo mimo její stěnu; riziko krvácení a nutnosti chirurgického zákroku;
- dostatečnost placenty - insufficience placenty - placentární insuficience vede k nedostatečnému přívodu živin a kyslíku pro plod, často spojená s předčasným porodem;
- infarkty placenty - většina nemá vážné dopady, avšak rozsáhlé nebo opakované infarkty mohou vést ke špatnému fungování placenty.
Porod placenty a čtvrtá doba porodní
Porod placenty nastává po porodu dítěte a obvykle trvá do 30 minut; bývá doprovázen sekundárními kontrakcemi. Odloučení placenty probíhá díky vzniku hematomu, který na placentu tlačí a usnadňuje její uvolnění. Pokud placenta neodloučena spontánně, lékaři provádějí manuální lýzu - ruční odtažení placenty z děložní stěny skrz pochvu. Neexistuje univerzální doporučené časové okno pro tento zákrok; hodí se posoudit klinickou situaci a stav rodičky. Po úspěšném porodu placenty je důležité zkontrolovat její celistvost; zbytky mohou zapříčinit infekci a krvácení. Následně nastává čtvrtá doba porodní, která trvá přibližně dvě hodiny, během nichž se rodině poskytují poporodní očekávání a péče.
Specifické situace a jejich management
Placentu je možné vizualizovat ultrazvukem pro identifikaci případných přídatných placent (placenta succenturiata) a blanových větví, které mohou způsobit poporodní krvácení, pokud zůstanou v děloze. Přídatná placenta je propojena cévami s hlavní placentou a její detekce je klíčová pro plánování odstranění residuí placenta pomocí prostaglandinů nebo kyretáže. Ve složitějších případech mohou situace vyžadovat chirurgické zákroky a pečlivé sledování během poporodní periody.

Mezi další relevantní fenomény patří porodní hygiena, poporodní kontrola očistků a možné řešení pojídání placenty (placentofagie). Z pohledu legislativy lze poznamenat, že řada zbytků placenty podléhá sanitárním pravidlům a musí být likvidována, avšak existují výjimky umožňující jejich vydání za určitých podmínek. V souvislosti s porodem a placentou bývají často zmiňovány i klinické zkušenosti a poznatky expertů, které mohou poskytnout kontext pro moderní porodnickou praxi.
Animace porodu
Praktické souvislosti a doporučení
Fyzické zdraví matky a správná péče o placentu mají zásadní vliv na průběh těhotenství i poporodní období. Důležité je vyvarovat se škodlivinám, udržovat vyváženou stravu a vhodný pohyb, aby placenta fungovala optimálně. V případě rizikových faktorů, jako je věk nad 40 let, předchozí problémy s placentou nebo krevními srážlivostmi, je vhodné pravidelně sledovat placentu a plánovat management během těhotenství pod vedením lékařského týmu. Pokud se objeví podezření na vcestnou placentu, abrupci nebo jiné komplikace, je rozhodující rychlá diagnostika a koordinace mezi porodnicí a rodičkou.
| Faktor ovlivňující placentu | Možný dopad | Možný management |
|---|---|---|
| Věk matky | Více rizikových placentárních problémů | Pravidelné kontroly, specializované řízení těhotenství |
| Vcestná placenta (placenta praevia) | Krvácení, překrytí branky | Ultrazvukové sledování, plánovaný císařský řez podle stupně |
| Abrupce placenty | Nedostatek kyslíku a živin pro plod | Rychlá intervence, monitorování plodu, porod co nejdříve dle stavu |