Po snídani vyrážíme od jezera do průsmyku Tskhratskaro 2454m. Renča po večerní akci s Jarkou dnes odmítá řídit a tak si za volant sedá Petr. Přejíždíme zvlněné vysokohorské pastviny, zdravíme se s četnými pasteveckými rodinami. V jedné zatáčce v 2200m sedí rodinka - táta, máma a dva kluci, tak 8 měsíců a 3 roky a dvě velké igelitky. Taťka mává a tak zastavujeme. Prý jestli bychom je nevzali do Borjomi. Nabízíme jim cestu jen do Bakuriani, ale je to už pod horami a mohou zde přesednout na maršutku. Rodinku krom batolete usazujemeí dopředu a já si přesedám dozadu k holkám. Jarka si bere na klín batole a další hodinu jízdy trénuje na vnoučata, zřejmě úspěšně, protože chlapeček spokojeně usíná. Jedou až někam za Tbilisi. Jsou čistí, mají staré, ale vyprané oblečení a my jen nechápeme, jak rodiče v pantoflích a dvě malé děti, z toho jedno nechodící, jedou s dvěma igelitkami takovou dálku. Máme po celém autě ve dveřích 0,5l petky s vodou a tak jim nabízíme jestli chtějí napít. Jednu láhev jim podám a taťka po jejím otevření vytřeští oči, kouká na mě a podává mi ji zpět. Čuchnu a je to jasné, holky večer dopily všechnu Čaču (místní kořalka vyráběná z vína). Ráno jsme plnili všechny prázdné lahve vodou, ale ta tu kořalku nepřebila. Tak jim s omluvou podáváme jinou. V průsmyku je policejní check point. Loni jsme tu vytuhli hodinu, protože se střídaly směny. Letos jsme za deset minut volní i s našimi spolucestujícími. Bohužel se tu nesmí fotit.
Setkání s lokálním hostitelským světem a cestovní zkušenosti
Sjíždíme z průsmyku dolů do Bakuriani, kde je velké zimní lyžařské středisko. Naše spolucestující vysazujeme v centru městečka a vracíme se kousek zpátky k pekárně, na nákup a natankovat. Po jídle pokračujeme dolů do Borjomi a rodinka už nikde není, tak snad je někdo vzal, nebo chytili maršutku. Borjomi je lázeňské město, kde začíná i obrovská přírodní rezervace a my zde chtěli udělat výlet, ale opět nám to nevychází časově a tak jen projíždíme a pokračujeme na Khasuri abychom si najeli nějaké kilometry do Svanetie. Po průjezdu Khasuri zastavujeme na obědu místního motorestu. Jsme v nadmořské výšce 200m a je neskutečné vedro, takže bereme za vděk vnitřní hospodou, kde klimatizaci obstarává velký větrák na zdi. Dáváme si Kcharčo (polévka s masem), Ostri (něco mezi gulášem a gulášovou polévkou, vynikající) a pivo. Po jídle sedám za volant a pokračujeme dál. Chceme si cestu zpestřit objezdem silničního tunelu a jet přes průsmyk Rikoti 996m. Bohužel je tunel zavřený, takže veškerý provoz je veden přes jindy prázdný průsmyk. To znamená, že tu jede auto za autem v obou směrech. Tady přichází na řadu moje moto drzost a předjíždím cestou nahoru i dolu v zatáčkách na gruzínský způsob. Zdaleka ale nejsem nejlepší, protože mi občas vnitřní hlas říká, že v některých utažených zatáčkách a s provozem v protisměru ploužící se kamion fakt dát nejde. Jede tady ale spousta místních střelců, kteří to dávají a vždycky se všichni nějak vyhnou, nebo zařadí.
Adventura v Zestaponi a koupání u řeky Dzirula
Před Zestaponi jsme v nadmořské výšce 60m a je stále vedro, takže sjíždíme k řece Dzirula, abychom se vykoupali. Řeka je mělká a díky tomu hodně teplá. V Zestaponi ještě nakupujeme a vyjíždíme na sever k cíli dnešního dne kostelu Katshki, který stojí na 40m skalním pilíři. Kostel je malý a od loňska víme, že není přístupný, ale dole pod ním je jeden ještě menší, který si jde Petr s Renatou prohlédnout. Bivakujeme jako loni na louce s fotbalovým hřišťátkem 100m pod kostelem. Tady není voda a tak využíváme naší závěsnou sprchu. Po večeři sedíme, konzumujeme alkohol, díváme se na hvězdy a vymýšlíme další postup a trasu.
Chiatura a vyhlídky do Svanetie
Přijde mi, že když si tam pronajmeš auto a cestuješ Vaším způsobem, tj. Taky jsem to slyšel i na Hedvábný stezce to několik lidí psalo. Nevim, těžko říct. My jsme byli podruhé a fakt v pohodě. Je pravda, že ruština je výhoda. Maršutky jsou snad v pohodě, ale taxikáři jsou jasný, že tě budou chtít natáhnout, proto je dobrý znát ceny přeprav předem. Co se týče ubytování, tak nevim, možná to taky zkoušej když neznáš ceny. Loni když jsme přiletěli, tak vylézt z letiště bylo naročnější, protože furt otravovali taxikáři a maršutkáři, že tě někam odvezou a že je to super cena. Letos to bylo lepší, maršutkáři a taxikáři stáli až na kraji chodníku za zábranama a policajti je tam hlídali aby neotravovali. Nás se teda nikdo ojebat nepokoušel a fakt byli všichni v pohodě. Jedli jsme v takovejch místních restatauracích, kam chodili i normální lidi a vždycky jídlo a piva za 4 lidi byly tak 400 - 600 Kč.
Když noc přináší zimní sny: Mestia, Ushguli a ledovce
Vstáváme trochu dřív než obvykle, protože dnes máme před sebou delší úsek a ještě si od kostela chceme zajet do Chiatury. Chiatura leží v údolí řeky Dzirula a proslavila se systémem kyvadlových lanovek z vrcholů nad údolím. Lanovky jsou původní z padesátých let a od té doby chátrají a vypadají děsivě, ale přesto jsou stále v provozu. Ushguli je skupina několika vesnic nacházejících se v údolí podél horního toku řeky Inguri a na úpatí nejvyšší gruzínské hory Shkhary ve výšce 2086 až 2200m. Některé budovy v těchto vesnicích jsou jakožto součást Horní Svanetie zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO. Žije zde asi 70 rodin, některé celoročně. Poté cestujeme do Ushguli, kde je výhled na Shkhary a ledovce. Dali jsme si doslova masivní výšlapy, přenocovali na ledovci, vařili a pozorovali blesky nad vrcholy. Pes, který nás doprovází, se stal stálým členem smečky a vychytal nás i při večerním klidu u ohně.
Podél Inguri a do Mestie: tábor a prozkoumání okolí
Ráno pokračujeme do Mestie na nákup a oběd. Po obědě vyrážíme do Mazeri, kde nás čeká nádherný výhled na dvouvrcholovou Ushbu. Lehce stoupáme údolím, přecházíme brod a pak nacházíme bikvakové místo v borovém hájku. Dál pokračujeme k ledovci a nutno říct, že cestou k pohraničnímu check postu nás čekají náročné úseky - kameny, sutě a výškové metry. Nocujeme a ráno vyrážíme na průzkum dál přes most, poté do Ushguli a zpět do Mestie. V Mestii si vybíráme suvenýry a jídlo a vyjíždíme na další etapu do údolí Mazeri, kde si užíváme klid a výhledy na ledovce.
Lov na ledovce a dobrodružné večery kolem ohně
V Mazeri nacházíme krásné bivakovací místo, tábor a ledovec. V průběhu večera se dělíme o zážitky o psech v Rumunsku a učíme se, že psí smečka může být příjemná a ochotná hlídat naši skupinu. Nasloucháme zvukům okolních vrcholů, sledujeme hvězdy a plánujeme další cestu. Po tmě se procházíme okolím, brazí náčrtky tras a s bereme si síly na další dny. Na cestě zpět do Mestie potkáváme místní lanovku Hatsvali ski resort, která stojí pár Kč a vyveze nás na Zuruldi s výhledem na Ushbu a okolní vrcholy.
Praktické poznámky pro cestovatele s dětmi a pro rodinnou výživu
Co se týče ubytování a dopravy, maršutky a taxikáři bývají na gruzínské poměry přijatelní, ale je dobré znát ceny předem. V Gruzii je ruština výhoda a místní jídelníček nabízí spoustu zajímavých pokrmů, které lze sdílet i s dětmi. Při jídelníčku dětí je důležité začít s zeleninovými příkrmy a postupně zavádět maso, ovoce a potraviny s lepkem až později. U dětí do 6 měsíců je hlavní složkou mateřské mléko; u starších kojenců postupně zavádíme tekutiny a pevnou stravu. Zásady pro pitný režim a hydrataci jsou klíčové: denní množství tekutin se odvíjí od věku a hmotnosti, a u malých dětí je třeba dávat pozor na dehydrataci, zvláště v horkých dnech a při cestách.
Co se týká dětské výživy, v textu najdete rozsáhlý slovník potravin a jejich vhodnost pro různá věková období. Zmiňují se batáty, banány, brokolice, bulgur, cejn, candát a další potraviny s popisem jejich vhodnosti od ukončeného určitého měsíce. Důležité je sledovat reakce na nové potraviny a zavádět je postupně, s ohledem na individuální potřeby dítěte. Děti mohou být náchylné k alergiím na některé potraviny, proto je vhodné vyčkávat 3-5 dní mezi jednotlivými novinkami a pozorovat případné reakce. Příkrmy by měly být v první fázi jednodruhové a tepelně upravené, později se mohou kombinovat s dalšími surovinami.
