Ztráta vytouženého děťátka, na které jste s partnerem dlouho čekali, je jednou z nejbolestivějších zkušeností, jakou může člověk prožít. Na otázku, proč umírají děti, často neexistuje jednoduchá odpověď. Tato otázka souvisí s hlubším zamyšlením nad smyslem života a přítomností smrti ve světě.
Jako křesťanka věřím, že Bůh si smrt nepřál. Je Bohem života a velké lásky k člověku. Představuji si život jako cestu se dvěma branami - bránou porodu a bránou smrti. Obě brány jsou si v něčem podobné a pocity člověka, který jimi prochází, jsou rovněž podobné. Životní cesta každého člověka na Zemi se vine nejen mezi těmito branami, ale i před první a za druhou. Úsek cesty Vašeho synka mezi branami byl kraťoučký, ale prožil s Vámi týdny pod Vaším srdcem.
Věřím, že život je unikátní cestou duše a těla od početí do věčnosti. Věčnost je pro člověka žijícího v čase nepředstavitelná. Proces truchlení nad zemřelým děťátkem bývá dlouhý a má své fáze, kterými obvykle prochází žena a muž odlišně. Vaše děťátko bude napořád součástí Vaší rodiny a toto jeho místo mu nikdo nevezme. Bolest z jeho ztráty s Vámi zůstane, ale bude se proměňovat, jak ji prožíváte.
Je dobré tu ránu v srdci nezaplácávat (prací, rychlým početím dalšího miminka apod.), ale nechat ji otevřenou, aby ji Bůh mohl čistit a hojit. Je to ten stejný Bůh, na kterého se možná kvůli smrti svého děťátka zlobíte. Až se rána zacelí, zůstane Vám po ní v srdci jizva, která se v dalším životě bude ozývat jako místo citlivé na dotek a poranění.
Pokud jste se nemohli hned po porodu rozloučit se svým děťátkem, velmi doporučuji udělat to zpětně, až budete připraveni. Měla jste možnost rozloučit se s ním přímo na porodním sále, sama nebo s manželem? Máte na něj nějakou památku?
Co mi přijde jako velmi důležité, je sloužit za děťátko a Vaši rodinu mši. Může to být jen s partnerem a knězem, nebo můžete pozvat i své blízké. Ve mši můžete děkovat za krátký život svého děťátka, odevzdat ho Bohu a prosit o požehnání pro Vaši rodinu.
Dali jste děťátku jméno, což je skvělé. Ze zkušenosti se ukazuje, že je dobré nechat zemřelému dítěti jeho jméno a dalšímu sourozenci stejného pohlaví dát jiné - oba jsou neopakovatelní.
Současně bych Vám doporučila, abyste opečovala své bříško masáží, zavinutím do šátku či šály. Bylo to místo, kde Vaše děťátko žilo, a zasluhuje si péči. Pozvěte do svého lůna Ducha svatého a pusťte ho do všeho, co se v něm dělo během Vašeho života. Lůno je místem života - žehnejte mu, vyvyšujte nad ním Boží moc. Pokud byste v modlitbě vnímala, že se díky úmrtí Vašeho děťátka do Vašeho lůna vplížil strach nebo smrt, nebojte se je v Ježíšově jménu odehnat k Jeho kříži.
Jak jsem již psala výše: nechvátejte na sebe a popřejte si dostatek času na hojení. Nevím, jak jste na tom s rodinným a duchovním zázemím. Opakovaně se setkávám s tím, že nejbližší rodina a přátelé často nevědí, jak s rodiči, kteří ztratili miminko, komunikovat. V dobré víře říkají zraňující slova a věty. Nemějte jim to prosím za zlé.
Slyšel jsem mocný hlas z trůnu: „Hle, Boží stánek s lidmi: bude bydlet s nimi a oni budou jeho lid; Bůh sám bude s nimi a bude jejich Bohem.“
Rodičovství jako cesta
Být rodičem je krásné, ale také náročné. Rodičovství je období, které nikdy nekončí, jen neustále mění svou podobu. Děti pláčou, potřebují neustálou péči a později nás nepotřebují vůbec. Vyvádějí, neposlouchají, odmlouvají, nepomáhají, ale z ničeho nic přijdou a pevně obejmou mámu a tátu, usmějí se na ně, koupí krásný dárek, upečou první koláč...
Rodičovství je chaotické. Je to výzva. Je bláznivé. Chybí mu spánek. Krása, která mě obklopuje, mi vyráží dech. Jsou dny, kdy čekám na zázrak. Na světě neexistuje dokonalý rodič. Nezaobírejte se tím, co nemůžete dát svému miminku.
„Největší věc, kterou může otec udělat pro své děti, je milovat jejich mámu.“ - Theodore M.
Stát se matkou je pro některé ženy splněným snem. Něčím, o čem snily už od momentu, kdy dostaly na Vánoce první kočárek pro panenku. Být matkou se neučí v žádné škole. Život mi přinesl sílu porodit dítě. Sílu stát se matkou.
Dětství je jen jedno. Trvá krátce a je fuč dřív, než si to stihnete uvědomit. Je to krásné, veselé, ale i náročné období pro rodiče, ale také pro děti. Dětství znamená jednoduchost. Děti jsou jako zrcadlo. Dětství nikdy netrvá věčně.
Pohádky dětem neříkají, že draci existují - to už ony dávno vědí. Nesrovnávejte své děti s ostatními. Nikdo přece nesrovnává Měsíc se Sluncem. Děti potřebují svobodu a čas na hru.
Děti (ale i rodiče) potřebují občas slyšet, že snaha je důležitější než výsledky a že je budete podporovat ve všem, do čeho se pustí. Každé dítě potřebuje motivaci a podporu milujících rodičů.
Děti jsou mistři v napodobování.
„Logika vás dostane z bodu A do bodu Z. Přiznejme si to, být rodičem je náročné. Právě proto je důležité neztrácet smysl pro humor, smát se i přes slzy a občas vnímat nezdařené dny jako důvod k úsměvu, ne jako selhání.
Děti nepotřebují dokonale čistý a sterilní domov, pětichodové večeře a nejdražší hračky, které jsou právě trendem. Děti potřebují milující rodiče, kteří je umí rozesmát a kteří jim ukáží, že rozbitá sklenice není důvodem ke křiku, ale příležitostí ke společnému úklidu se smíchem.
Rodičovství je pouze jedna dlouhá rukojmí situace.
Moje nejkrásnější vzpomínka na dětství? Výchova dětí je jako vrcholový sport. Kdysi jsem měl/a funkční mozkové buňky. Děti jsou opravdu obdivuhodné stvoření. Nevím, co je na rodičovství více vyčerpávající. Jak víte, že dětství skončilo? Měla bych jít spát nebo se osprchovat?
Rodiče v roce 1985 trestali své děti tím, že je nepustili ven a nutili je sedět v pokoji. Moje děti mají dvě hlasitosti. Jak zní začátek hororového příběhu každého rodiče? Nepotřebuji drahou dovolenou u moře. Rodičovství často vypadá jako scéna v baru.