Historicky patří císařský řez (sectio caesarea/sectio cesara/SC) k jedním z nejstarších porodnických výkonů, jehož kořeny sahají až do starověku. Název je pravděpodobně odvozen od lat. caedere - řezati, nikoli od "císař". Tento názor byl spojen nejspíše s mimořádností tohoto výkonu. V současnosti naopak patří k nejčastějším operacím v porodnictví a jeho indikace stále stoupají.
Již v 7. století před naším letopočtem vydal panovník antického Říma Numa Pompillius nařízení, že mrtvá těhotná se nesmí pohřbít, aniž by se z jejího těla vyjmul plod. Operace byla vykonávána i u živých žen již ve starověku. Jako první dokumentovaný případ provedeného císařského řezu na živé ženě pochází z roku 1610. Operatérem byl německý chirurg J. Trautmann a operovanou byla údajně jeho žena, která umřela zřejmě v důsledku embolie 25. den po operaci. Úmrtnost se blížila 100 %, nejčastěji z důvodu zánětu pobřišnice.
Úmrtnost u žen později výrazně klesla díky třem zásadním objevům medicíny: antiseptické práci, objevu krevních skupin (což později umožnilo bezpečnější podávání krevních transfuzí) a objevu penicilinu ve 20. letech 20. století. Dnes císařský řez patří k nejčastějším porodnickým výkonům a jeho indikace se neustále rozšiřují.
Historie a technika moderního císařského řezu zahrnují několik klíčových etap. Při laparotomii nejčastěji volíme řez v přední střední poválečné linii nebo náznak řezu v sagitální rovině mezi pupkem a symfýzou, ale současné postupy preferují řezy šetrnější k patientce a jejímu dítěti. Dnes se často používají řezové postupy, které minimalizují traumata břišní stěny a rychleji umožňují stabilizaci obou pacientů. Po porodu bývá kladen důraz na aseptické techniky, včasné podání uterotonik, šetrné vybavení placenty a revizi dutiny dělohy.
Technika a postupy
Durante operačního výkonu se řez provádí buď horizontálně podél Pfannenstielovy linie, nebo stačí zvolit jiný vhodný přístup podle anatomie a situace. Sesuneme močový měchýř a krátkým příčným řezem pronikneme myometriem. Prsty rozšíříme řez směrem k děložním hranám, které ale nesmíme porušit! Protrhneme vak blan a šetrně vybavíme naléhající část plodu, poté pomalu celý plod. Podvážeme a přerušíme pupečník a novorozence svěříme do péče neonatologům. Následně aplikujeme uterotonika, manuálně vybavíme placentu, zrevidujeme děložní dutinu a ránu. Sešijeme myometrium ve dvou vrstvách a plicu vesicouterinu.
Současné trendy a poloha plodu
Nárůst počtu žen preferujících císařský řez při poloze plodu koncem pánevním. Poloha plodu koncem pánevním se v době kolem termínu porodu vyskytuje asi u 3-4 % těhotných (kolem 4000 těhotných ročně).
Císařský řez na přání a jeho společenské souvislosti
"Císařský řez na přání" - fenomén, o kterém se moc nemluví a který není v odborných kruzích porodníků v Čechách uznávaným termínem (na rozdíl od některých zemí EU). Všeobecně je u nás známý spíše z bulváru v souvislosti s porody tzv. VIP osobností, ale týká se i "obyčejných" rodiček. Důvodem je nejčastěji strach z přirozeného porodu a možných následků pro rodičku (porodní bolesti a poranění) a její dítě, špatná zkušenost s předchozím přirozeným porodem či načasování porodu na konkrétní den.
Historické souvislosti a významné milníky
- 7. století před naším letopočtem - Numa Pompillius nařízení v Římě
- 1610 - první dokumentovaný případ císařského řezu na živé ženě (J. Trautmann)
- 19. a 20. století - zásadní zlepšení díky antiseptice, krevním skupinám a peniciliinu
Infografika a vizuální doplnění
Možné tabulkové zobrazení
| Událost | Rok | Význam |
|---|---|---|
| Numa Pompillius a nařízení | 7. stol. př. n. l. | Legislativní rámec kolem pohřbívání mrtvých těhotných a plodů |
| První dokumentovaný případ na živé ženě | 1610 | Operace provedená J. Trautmannem, žena zemřela pravděpodobně na embolii |
| Objev antiseptiky, krevních skupin, penicilinu | 20. století | Pokles úmrtnosti a bezpečnost císařského řezu |
Video související s tématem
Závěrečné shrnutí tématu
Postupně se transformuje císařský řez ze starověkého a extrémního zásahu na běžnou část porodnické praxe, která vychází z moderních medicínských poznatků a bezpečnostních standardů. Důraz se klade na aseptiku, správnou techniku, řízení rizik a individualizovanou indikaci s cílem minimalizovat rizika jak pro matku, tak pro plod.