Bezpečné držení novorozenců a chytání miminek pod krkem: praktický průvodce pro rodiče

Dětská pokožka pro nás představuje vzor jemnosti. Kůže je ale zároveň zrcadlem toho, co se děje uvnitř těla. Oproti kůži dospělých má kojenecká pokožka mnoho specifik. Je tenčí a průsvitnější. Kožní bariéra miminek není tak silná. Malé děti jsou proto náchylnější ke kožním infekcím, ztrátě vody pokožkou a kvůli malému množství podkožního tuku i ke ztrátám tepla. Kromě toho je kůže malých miminek křehčí a náchylnější ke vzniku puchýřků. Také kožního pigmentu melaninu, který nás chrání před slunečním zářením, mají malé děti jen velmi málo. Navíc potní žlázy ještě nemusí nějakou dobu po porodu dostatečně fungovat. Miminko proto chraňte před přímým sluncem i horkem.

Na rozdíl od potních žlázek mazové žlázy miminek jsou v období brzy po porodu velmi aktivní. Což je vlastně kořen problémů s novorozeneckým akné. Na důležitosti zdraví dětské pokožky a péče o ni přidává i to, že kdybychom srovnali velikost jejího povrchu v poměru k tělu, u novorozených dětí je i více jak 4x (u předčasně narozených dokonce až 7x) větší než u dospělých. Nelze se proto divit tomu, jak obrovské množství přípravků na péči o dětskou pokožku existuje.

V případě některých vyrážek u dětí ale někdy platí, jak se říká: “méně je více”. Typickou miminkovskou vyrážkou je novorozenecké akné (acne neonatorum). Mezi hlavní důvody jeho vzniku patří výše zmíněná velká aktivita mazových žláz. Na ty totiž mají vliv vlastní androgeny (mužské pohlavní hormony) dítěte i hormony maminky. Akné u miminek je velmi časté, trápí asi každé 5. dítě, častěji kluky než holčičky. Obvykle se objeví během 2. týdne po narození. Zarudlé pupínky na tvářičkách, obličeji a někdy i ve vláscích maminku můžou pěkně polekat.

V tomto případě naštěstí není třeba se děsit. Novorozenecké akné nebývá závažné a hojí se bez jizviček. Pokožka zasažená novorozeneckým akné nevyžaduje žádnou speciální péči. Polekaná maminka se tváří v tvář novorozenecké vyrážce může uchýlit k různým mazáním. V případě akné u novorozenců ale krémy nebo masti projevy obvykle jen zhorší.

Bouření hormonů u miminek patří do běžných fází jejich vývoje. Období okolo 3. a 4. měsíce se dokonce označuje jako minipuberta. V tomto období jsou aktivní pohlavní hormony. Novorozenecké akné není jediným “dětským” typem tohoto kožního onemocnění. I v tomto případě jsou častějšími pacienty malí hoši. V porovnání s novorozeneckým, bývají projevy kojeneckého akné výraznější, u malého procenta těžších případů dokonce můžou zůstat po akné jizvy.

S těžším akné je proto vhodné navštívit lékaře, který doporučí na léčbu vhodná antibiotika. I když je miminko celé po vás, je stále strašně rozdílné. Spousta procesů u dětí běží jinak, než u dospělého člověka.

A také na dětské pokožce se v některých případech setkáte s úkazy, na které ve světě dospělých nenarazíte. Má tvar jako modřina, má barvu jako modřina a miminko se s ní už narodí. Namodralý flek, který má miminko nejčastěji na zadečku nebo na spodních zádíčkách, je ve skutečnosti Mongolská skvrna. Nejde o žádné poranění. Mongolská skvrna vzniká nakupením pigmentových buněk na jednom místě.

U původní evropské populace je jejich výskyt poměrně vzácný, častěji se s ním rodí novorozeňata černošských, asijských nebo indiánských etnik. Anebo andělský polibek či lososí skvrna. Všechny tyto přezdívku si vysloužil naevus simplex. Jde o červený flek na kůži miminka. Protože se obvykle vyskytuje na zátylku, uchytily se okolo něj legendy, že v tomto místě držel miminko čáp, který ho přinesl. Pokud je červený flek na čelíčku nebo způsobí zarudlá oční víčka, říká se mu andělský polibek. Lososí skvrna zase vypovídá o barvě vyrážky, kterou ve skutečnosti tvoří rozšířené cévy.

Drobné bílé nebo nažloutlé perličky okolo nosu a očí miminka jsou milia. Bílé tečky v kůži vytváří keratin. Mílie u dětí není třeba nijak ošetřovat. Tato "dětská krupička" samovolně vymizí za 2-4 týdny.

Podobná jako milia jsou tzv. Když maminka najde po 2-4 dnech po porodu na pokožce miminka červené flíčky, může jít o novorozeneckou vyrážků. Maminka tou dobou ještě obvykle bývá se svým miminkem v porodnici. Proto ji lékaři a porodní asistentky mohou uklidnit.

Novorozenecká vyrážka (Erythema toxicum neonatorum) vzniká bez známé příčiny a sama do 7 dnů zpravidla zmizí. Miminko i s vyrážkou dobře prospívá.

Co novopečenou maminku dokáže pořádně vyděsit, je akrocyanóza neboli promodrávání ručiček a nožiček. Podobně jako u potniček, kdy ještě potní žlázy nedokáží dobře reagovat na podněty z nervového systému, i cévy u nejmenších dětí se ještě v prvních týdnech né vždy adekvátně rozšiřují a zužují. Namodralé ručičky nebo nožičky ale nevěstí nic závažného. Stačí je miminku maličko zahřát a zabarvení zmizí.

Ale pozor! Potničky (miliaria), jak už je z názvu patrné, vzniknou z pocení kůže. Termoregulace u nejmenších dětí ještě není dostatečně “pružná”. Proto když se miminko začne moc potit, potní žlázy se správně neotevírají. Tak vznikají pupínky - potničky. Důležité je miminko neoblékat víc než je třeba a udržovat v místnosti adekvátní teplotu.

Kojení je pro maminku i miminko časem, kdy se mezi nimi vytváří silné emocionální pouto. Proces kojení může na kůži miminka zanechat stopu a to v podobě sacího puchýře. Puchýř se běžně objevuje na horním rtu miminka v důsledku kojení ale i usilovného dudlání dudlíku nebo cucání palce. Za vznikem sukčního puchýřku je někdy ale i příliš krátká uzdička u horního rtu miminka.

Miminko kvůli tomu musí usilovněji sát a maminku i při správném přisátí může kojení bolet. Vůbec nejčastější kožní problém miminek je plenková dermatitida neboli opruzení. Vlhké a teplé prostředí pod plenkou, dráždivý vliv moči a stolice i mechanické odírání při nevhodně zvolené velikosti plenky.

Všechno jsou faktory, které rozvoji dětských opruzenin přispívají. Vyrážka malých dětí ale i žen ve středním věku je periorální dermatitida. Kůže v okolí úst je velice suchá a podrážděná, nepříjemně svědí a objevují se pupínky. Faktorů, kvůli kterým podráždění v okolí úst vzniká, je pravděpodobně více. Často ale periorální dermatitida souvisí s nevhodnou kosmetikou a mezi první kroky terapie patří úplně vynechání veškerých přípravků.

Podráždění pokožky může tlumit zinek. Některé dětské kožní potíže rychle mizí. Naneštěstí jsou ale i taková onemocnění, která děti od nejútlejšího věku provází dlouhodobě. Například lupénka vznikající na autoimunitním podkladě, se může projevit v jakémkoli věku. Autoimunitní podklad má také atopie a tedy i sklon k rozvoji atopického ekzému. Chronickým onemocněním je také seborea.

Víme, že je během výchovy dítěte potřeba dodržovat určitou posloupnost podle jeho věku a zralosti. Správný vývoj dítěte ale ovlivní také to, jakým způsobem s novorozencem či kojencem manipulujeme. U novorozenců využíváme při změnách poloh techniky, kdy jednou rukou držíme dítě pod temenem hlavičky a druhou pod zadečkem. Výjimečně využíváme úchopu kolem hrudníčku. S dítětem manipulujeme jemně, pomalu a klidně.

Při kolébání se vyvarujeme rychlých pohybů aby nedocházelo k návykovému dráždění nervového systému. Správné techniky manipulace naučíme veškeré členy domácnosti, kteří o dítě pečují. Pravou ručku dítěte uchopíme a přitáhneme k levé. Tím se nám dítě otočí na levý bok. Současně s tahem za ručku dítěte vložíme svojí levou dlaň pod temeno dítěte a předloktí pod zádíčka.

Když dítěti pravou ruku uvolníme, překulí se zpět na záda na naší levou ruku a předloktí. Pravou ruku a prsty pak zasuneme mezi nohy dítěte a zachytíme zadeček.

Jak bylo zmíněno výše, děťátko neuvádíme do svislé pozice, pokud na to z vývojového hlediska není dost zralé. Z toho důvodu je ideální nosit děti v pozici klubíčka.

Do té se po zvednutí dítěte výše uvedeným způsobem dostaneme následovně. Naši levou ruku svírající hlavičku dítěte přitáhneme směrem k našemu levému rameni a hlavičku opřeme pod střed naší levé klíční kosti. Levou ruku uvolníme a připravíme k obětí dítěte pod jeho levou paží a podél tělíčka.

Pokud chceme děťátko položit na podložku z pozice klubíčka postupujeme následovně. Naši levou ruku uvolníme zpod paže miminka druhá ruka stále přidržuje zadeček. Levou rukou zachytíme hlavičku dítěte opírající se o naši klíční kost a takto držené miminko oddálíme od našeho těla.

Z této pozice můžeme děťátko snadno položit na podložku, pokládáme nejprve zadeček, zádíčka a naposledy hlavičku.

Na hrudník dítěte položíme pravou dlaň tak, aby naše prsty směřovaly do levého podpaží děťátka. Levou ruku vsuneme pod paži a ramínko dítěte tak, až se dostaneme dlaní k hlavičce. Tu zajistíme dlaní a děťátko pak postupně přetáčíme přes jeho levý bok až na bříško. Děťátko z této pozice zvedáme obličejem dolů. Provedeme předklon a děťátko opřeme o naši levou část hrudníku.

Tento způsob zvedání lze použít i u dětí před dovršením čtvrtého měsíce věku, ale pouze výjimečně. Polohu tygříka lze využít u dětí téměř ihned od narození. Je vhodná zejména pokud potřebujeme děťítko nosit pouze v jedné ruce: k pochování, masírování bříška, odříhnutí i stimulaci a posilování zádového svalstva.

Do polohy tygříka se dostává nejlépe z pozice klubíčka, kdy pravou rukou pevně uchopíme zadeček dítěte. Levou rukou, kterou tak uvolníme, proklouzneme mezi levou paři a hlavičku dítěte šikmo přes tělíčko a uchopíme pravé stehno.

Poté pomocí předklonu přeneseme váhu dítěte na naše levé předloktí. Přebalování miminka je činnost, kterou opakujeme během dne nejméně desetkrát, ale zejména v prvních měsících života dítěte není výjimkou i častěji.

U přebalování je nejdůležitější, aby při otírání zadečku vlhčenými ubrousky či při výměně plenky byla pánev dítěte nadzvednuta současným držením obou nožiček. Nikdy netaháme pouze jednu!

Nejvhodnější je omýt zadeček přímo v umyvadle. K tomu je ideální pozice, kdy děťátko zvedneme z podložky překulením přes bok tak, aby bylo obličejem dolů k podložce a naše levá ruka svírala hrudník miminka tak, že naše prsty jsou v oblasti jeho pravého podpaží.

Poté provedeme předklon a záda dítěte opřeme o náš hrudník, narovnáme se a zadeček dítěte oddálíme od našeho těla. Jeho stehna můžeme opřít o kraj umyvadla či jej držet pod sprchou ve visu.

Toto je poloha, kterou využíváme také k omývání obličeje a ručiček miminka. U dětí do čtvrtého měsíce věku lze využít i polohu tygříka.

Samostatně se přetočit ze zad na bříško dokáže dítě až kolem šestého měsíce věku (ze zad na bok je dítě schopno přetočit se mezi čtvrtým a pátým měsícem. Do té doby je k přetočení nutná naše dopomoc.

Do čtvrtého měsíce věku jsou děti při přetáčení částečně pasivní (při přetáčení hlavní činnost provádí rodič, ale jsou patrné aktivity svalů, které se snaží v přetáčení pomoci, takzvané geneticky determinované pohybové programy). Poté sledujeme aktivní dopomoc dítěte a následně si tuto dovednost osvojí a zvládne zcela bez naší pomoci.

Důležité je přetáčet miminko střídavě na obě strany a správným způsobem. Položíme naši levou ruku na tělíčko dítěte. Pravá ruka se podsune pod jeho levou paži až k hlavičce. Dítě nezvedáme, pouze jej překulíme pomocí tlaku naší pravé ruky.

Nebo uchopíme svou levou rukou jeho levé stehno a kyčelní kloub/pánev a lehce překulíme pánev na bok. Při tom pozorujeme, jak se dítě snaží zapojit břišní svaly a dotáhnout tělíčko za pánví na bok.

Spodní (pravá) ruka dítěte by měla být nastavena v devadesátistupňovém uhlu paže vůči tělu, aby se dítěti přetáčení provádělo snadno a ve správných pohybových vzorcích. Tento způsob přetáčení mám raději, neboť dítě u něj “posiluje” hluboký stabilizační systém a ukazuje dítěti, jak se má přetáčení správně provádět (přes skrčené dolní končetiny v kyčli, nikoli přes záklon v zad a odraz o patičky).

Pozor! Pokud chceme, aby dítě “cvičilo” hluboký stabilizační systém, můžeme proces přetáčení zastavit ve fázi, kdy vidíme, že se snaží aktivitou břišních svalů dotočit pohyb vpřed na bříško, jako by chtělo dokončit přetáčení až na bříško samo.

Jako bychom se spolu “prali”. V této vyvážené souhře můžeme posečkat a nechat chvíli dítě aktivně se snažit o dotočení na bříško a tím posílit i hluboký stabilizační systém páteře. Pozor! Při přetáčení dítěte z bříška na záda podsuneme jeho pravou paži pod tělíčko, nebo pod pravé ouško (osobně upřednostňuji), a současně jej naší levou rukou otáčíme.

Tento způsob přetočení využíváme u nejmenších dětí, dokud nespolupracují. Od čtvrtého měsíce věku, kdy jsou již děti schopny udržet hlavičku samy a také zvládnou přitahovat kolínka k hrudníku, se při otáčení dítěte snažíme, aby se pohybu aktivně účastnilo.

K přetočení ze zad na bříško pak stačí mírný tlak na jeho pánev a děťátko se samo dotočí. Pokud to ještě nezvládá, můžeme mu pomoci tlakem za ramínko. Při přetočení z bříška na záda jej uchopíme za kyčelní kloub a pomalu navedeme do rotace přes bok.

Totožné jako u přetáčení ze zad na bříško. Pokud chceme, aby dítě “cvičilo” hluboký stabilizační systém, můžeme proces přetáčení zastavit ve fázi, kdy vidíme, že se dítě snaží aktivitou břišních svalů dotočit zpět na bříško.

Jako bychom se spolu “prali”. V této vyvážené souhře můžeme posečkat a nechat dítě chvíli se aktivně snažit o dotočení na bříško, a tím posílit i hluboký stabilizační systém páteře. Pozor! Při koupání dítěte je vhodné využít pomůcky, jako jsou například lehátka do vany či vaničky, na které miminko položíme stejným způsobem jako na podložku.

Velmi kontroverzním tématem je v dnešní době také nošení dětí v šátku, nosítku, krosničce či jiné pomůcce. Existují ohlasy pro i proti takovému nošení a ohlasy pro i proti konkrétním úvazům a pozicím.

Například jeden tábor zastánců říká, že pokud nejsou děti vázány do polohy boční, tedy bokem k tělu matky, je to z hlediska psychomotoriky nevhodné, pokud dítě samo nezvládá sedět. Uvádíme jej totiž do svislé pozice, která je pro páteř v brzkém věku dítěte nevhodná.

Na druhou stranu druhý tábor upozorňuje, že pokud je dítě položené v šátku bokem k mamince, jeho vnitřní noha je tlačená do vnitřní rotace v kyčelním kloubu a páteř obepíná do kulata trup maminky. Oproti poloze vleže se také výrazně snižuje riziko oploštění hlavičky a miminko je stimulováno v psychomotorickém vývoji a intelektu, protože v pozici na těle matky vidí dále a ve větším rozsahu.

Závěrem lze říci, že každé dítě je jiné. Proto je důležité svému dítěti naslouchat, učit se pozorováním a snažit se pro ně dělat to nejlepší, co je ve vašich silách. Nic není zcela špatně ani dobře, jen je potřeba dodržovat určité zásady a nic nepřehánět. Pokud vám něco v rámci manipulace s dítětem nejde hned napoprvé, stejně jako naše děti to nevzdávejte a snažte se s každým opakováním zlepšovat.

obrázek_spravne_drzeni_miminka

Zaujal Vás článek a chcete každý měsíc dostávat informace o nových příspěvcích? Každá čerstvá maminka má obavy z toho, že by těsně po porodu mohlo dojít k poranění miminka. Jedním z těchto zranění, které však mnoho lékařů neuznává, je kiss syndrom. Syndrom kiss však může mít závažné následky, což by mohli potvrdit fyzioterapeuti, osteopati a ti, kdo dávají přednost alternativnímu léčení.

Zablokovaná krční páteř u miminka se dá snadno a bez komplikací léčit, pokud je včas odhalena. Pokud budete chtít pojem pojmenovat česky, nazývá se blokace krční páteře a současně skloubení prvního krčního obratle a týlní kosti. Jedinečná stavba obratlů - jde o atlas obratel a axis obratel, čepovec umožňuje pohyb hlavou. Poškození pak miminku způsobuje problémy s krční páteří a obtíže s pohybem hlavy.

Příznaky jsou různého charakteru a mohou se objevit v odlišných časech. Většinou jde o důsledek obtížného porodu, kdy byly použity kleště či vakuumextraktor neboli vex. Tento vex porod a dlouhý porod mohou být příčinou kiss syndromu stejně jako porod císařským řezem, porod koncem pánevním nebo porod dítěte s vysokou porodní váhou.

V děloze nebo při porodu dochází k tlaku na krční páteř dítěte nepřirozeným způsobem, protože hlava a krk dítěte jsou v nesprávné poloze. Příznaků kiss syndromu je více, a ani nemusejí na první pohled souviset s páteří nebo svaly kolem páteře. Pokud byl kiss syndrom způsoben nesprávnou polohou plodu v děloze, objeví se příznaky velmi časně.

Jde-li však o komplikovaný porod, může objevení se potíží trvat i více týdnů. Někdy se zaměňují obtíže s kolikou za komplikace, které způsobuje krční páteř. Problémy se pak označují jako dráždivé miminko nebo syndrom dráždivého dítěte. Zablokovaná krční páteř je příčinou toho, že miminko zaklání hlavičku, dělá chyby při pasení koníčků, miminko se prohýbá do luku, vyskytuje se i bolest za krkem u dětí a asymetrické plazení.

Dítě je citlivé na dotek. Některé pohyby dítě nedokáže vykonat a jsou pro něj bolestivé, takový neklidný kojenec často pláče a je těžké ho uklidnit. Mohou nastat i problémy s kojením. Dítě obtížně polyká, slintá a dává přednost jednomu prsu. To souvisí s tím, že pro dítě je pohodlnější jedna strana těla, tímto směrem se dívá i pohybuje.

Obtížně zvládá pasení koníčků ve třech měsících, někdy jsou problémy i později.Neklidný je také spánek miminka. Dítě může trpět krční skoliózou, deformitami nohou nebo opožděným vývojem kyčelních kloubů.

Kiss syndrom může probíhat dvěma způsoby, jejichž důsledkem jsou odlišné problémy. Obě formy však mohou probíhat současně. Kiss syndrom 1 se vyznačuje asymetrií, kdy se hlavička stáčí na jednu stranu, většinou jde tedy o strnutí šíje na jednu stranu.

Oba syndromy mohou probíhat současně, jeden však vždy převažuje. To, že se jedná právě o kiss syndrom, je náročné i pro lékaře. Příznaky bývají často považovány za projevy jiných obtíží, nejčastěji jsou zaměňovány za tříměsíční koliku nebo dráždivé dítě.

S diagnostikou může pomoci fyzioterapeut nebo osteopat. Důležitou roli hrají také genetické dispozice a rodinná anamnéza. Rozhodující by měl být výsledek rentgenového vyšetření. Terapeut pak provádí kontrolu pohyblivosti hlavy, krční páteře a ostatních kloubů.

Následně může být stanoven postup terapie. Pokud má terapeut dostatek zkušeností s kiss syndromem a stanoví správný postup, mohou být problémy odstraněny rychle, i po prvním zákroku. Je však potřeba, aby diagnostika proběhla do jednoho roku dítěte. Některé děti potřebují delší léčbu, až tři týdny.

Pokud by kiss syndrom nebyl léčen včas, mohl by přerůst v další problémy, jako je nechuť k jídlu, bolesti hlavy, noční pomočování, nesoustředěnost, poruchy učení, ADHD, dyspraxie a další potíže. K léčbě se používá manuální terapie, kraniosakrální terapie, Vojtova metoda nebo tzv. Bobath koncept.

Jak správně držet miminko je otázka, kterou si položí téměř každý rodič už v prvních dnech po porodu. Je přirozené cítit obavy i nejistotu - novorozeně působí křehce a malé tělíčko budí dojem, že se může snadno ublížit.

Ve skutečnosti však nejde o nic složitého. Správné držení miminka pomáhá jeho zdravému vývoji, zejména posílení krční páteře, zad a svalů trupu.

Zároveň mu poskytuje pocit jistoty a bezpečí - v náručí rodiče nachází klid, který zná už z doby v bříšku. Nebojte se - většina rodičů zjistí, že s každým dnem to jde lépe.

První dny po narození jsou pro miminko i rodiče plné něhy a nových okamžiků. Každý dotek, zvednutí z postýlky nebo přitulení do náruče pomáhá budovat vzájemnou důvěru.

Možná si říkáte, jak držet novorozence, aby se cítil bezpečně a zároveň měl dostatečnou oporu. Novorozenec má stále velmi křehké tělo a jeho svaly ještě nejsou zcela vyvinuté.

Správné držení hlavičky miminka je jedním z nejdůležitějších bodů. Když miminko zvedáte, dbejte na to, aby hlavička byla v jedné rovině s tělem a nepadala do stran.

Doteky jsou pro novorozence jazykem jistoty. Cítí, že je v bezpečí, poznává vůni i rytmus vašeho dechu.

První dny po příchodu z porodnice mohou být náročné i krásné zároveň. Hlavička novorozence je v prvních měsících poměrně těžká vzhledem k jeho tělíčku, a proto potřebuje neustálou oporu.

Právě držení hlavičky u miminka hraje zásadní roli ve správném vývoji páteře, krčních svalů i celkové motoriky. Ačkoli se to může zpočátku zdát náročné, brzy zjistíte, že s trochou praxe to půjde přirozeně.

Takové špatné držení miminka může způsobit diskomfort, napětí v šíji nebo nerovnoměrný vývoj svalů.

Každé miminko se učí držet hlavičku svým tempem.

Kojení je pro většinu maminek chvílí klidu a blízkosti. Aby ale bylo příjemné i pro miminko, nestačí jen správné přisátí - stejně důležitá je i poloha, ve které dítě držíte.

Správná pozice pomáhá, aby mohlo pohodlně sát, dobře dýchat a zároveň se cítilo v bezpečí.

Když je dítě v ideální pozici, lépe polyká, méně se unaví a po kojení bývá spokojenější.

obrázek_kouzlo_pohybu_miminka

tags: #chytani #miminka #pod #krkem