Pláč dítěte patří k základním emocionálním projevům jeho života. V kojeneckém věku, kdy ještě schází možnost jiného hlasového projevu, je pláč významným komunikačním prostředkem s okolním prostředím. Nejčastější reakcí matky na pláč dítěte je snaha je utišit blízkostí. není-li tomu tak, reaguje maminka většinou tak, že má dítě zřejmě hlad a pláčem se hlásí o krmení. Pokud dítě stále pláče, začíná se maminka většinou zabývat myšlenkou, zda není nemocné a jak je má utišit. Pokud dítě nemá projevy nějaké nemoci, je nutné zvážit, zda příčinou pláče nemůže být jeho lehce nadmuté bříško. Zvláště při podání mléka z lahvičky, může dítě polykat s potravou větší množství vzduchu, což se následně projeví zvýšenou plynatostí. V těchto případech je nejlepší prevencí úprava techniky krmení a doprovodné techniky jako masáže, cvičení s nožkami, teplý obklad na bříško nebo tzv. rektální rourka zavedená do zadečku. Tuto rourku je možné zakoupit ve zdravotnických potřebách a opatrně ji dítěti zavést do zadečku. Pokud je dítě dále neklidné nebo pláče, měli bychom zjistit, zda nemá teplotu. Zvýšená teplota může být projevem nějaké počínající infekce. Především pokud je dítě neklidné, pláče a opakovaně u něho zjišťujeme vysokou teplotu bez dalších klinických příznaků, měli bychom se obrátit na pediatra. U starších kojenců může být příčinou neklidu a pláče i rostoucí zoubek, který může vyvolat rovněž teplotu. Toto období ulehčíte svému dítěti užitím vhodných kousátek, která necháte zchladit v ledničce a dítě bude jeho pomocí zoubek prořezávat. Kosti kojence jsou velmi křehké a hrozí tak snadné nebezpečí jejich poranění. U dítěte si proto vždy všímáme jeho pohybové aktivity, rukou i nožiček. Miminka pláčou jednoduše proto, že s námi zatím neumí jinak komunikovat.
Nepřehánět; miminko neumí říct: „Mami, potřebuji něco.“ Neumí nám říct: „Mám hlad. Je mi teplo. Už se mi na těch zádech opravdu nelíbí. Potřebuju přebalit. Chci pochovat, je mi smutno.“ Přesto existují zřetelné signály, které mohou napovědět, co miminko potřebuje. Miminka vystresovaná porodem bývají často napjatá a podrážděná. Je to pravděpodobně kvůli vysokým hladinám stresových hormonů, kterými je dítě zaplaveno. Tyto stresové hormony brzdí trávící soustavu miminka, což může po krmení vyvolat nepříjemné pocity. A napříč teorií o kolice je možné, že když dítě pláče více než obvykle, děje se to kvůli zvládání vývojové frustrace.
Pokud dítě pláče o samotě, cítí se opuštěně, vyděšeně, zmateně a bezmocně. Vezměte miminko do náruče, pohodlně se posaďte a dívejte se mu do obličeje. Pokud má otevřené oči, dívejte se mu do očí. Zhluboka dýchejte a pokuste se uvolnit. MLUVTE s miminkem. Řekněte mu: „Poslouchám tě, se mnou jsi v bezpečí, zůstanu tu s tebou, klidně plač.“ Může se stát, že se od vás dítě bude odtahovat, ale opak je často pravdou. Přidám ještě závěrečné shrnutí.
Typy pláče a jejich význam
- Pláč kvůli hladu: Pláč začíná jemně, poté zesiluje, ručičky hledají prso či láhev. Dítě si zapisuje ruce k ústům, drží pěst u úst a otáčí hlavičkou směrem k jídlu.
- Pláč z únavy: Zívání, mnutí očiček, náznaky vyčerpanosti; často v podvečer až večer. Intenzita může být různá - od tichého kňourání po hlučný výkřik.
- Pláč bolestí: Silná intenzita, koprčení nožiček k bříšku, ztuhnutí tělíčka; může trvat dlouho a objevit se kdykoliv během dne či noci. Příčina bývá bříško, zoubky, nebo nepřebalená plena (chtěné změny plenky).
- Pláč kolikový: Objevuje se zejména večer a trvá déle než tři hodiny; miminko bývá červené, kňourá, tlačí nožky k břichu. Pomoci může cvičení s nožičkami a masáž bříška.
- Separační úzkost: Převládá kolem 9. měsíce; dítě se bojí odloučení, pláče a může být hysterické. Je důležité komunikovat a vyhovět potřebám dítěte, ale ne vydírat a neignorovat potřeby dítěte.
- Nudící se dítě: Potřebuje stimulaci a změnu pravidelného rytmu; mohou nastat nudu i rozmrzení.
- Obtíže z přestimulování: Příliš mnoho světel, zvuků a podnětů může dítě zahlcovat a vyvolat pláč. Naopak některé děti pláč vyvolaný nudou či potřebou změny prostředí.
Další důležité poznámky: pláč není projevem rozmazlování ani „rozmazlování“. Děti do 3 let potřebují lásku, jistotu a kontakt. Pokud dítě pláče, není to znamení vaší neschopnosti; pláč je normální součástí vývoje a komunikace dětí. U starších kojenců se může objevovat potřeba vysvětlení a změny činnosti, ale primární je vždy klid a bezpečí.
Jak utišit plačící dítě: praktické tipy
- Snažte se zůstat v klidu. Dítě reaguje na atmosféru domu a na pocity matky.
- Houpání a monotónní pohyby: chůze, kočárek, míč, auto na krátkou jízdu - pomáhá uklidnit, pokud dítě není bolestivé nebo přetažené.
- Bližší kontakt s matkou: nosítko nebo šátek může ulevit páteři a umožnit volné ruce.
- Bílý šum: šum moře, vysavače, speciální přístroje; podporuje usínání a klidnou regulaci dýchání.
- Pevné zavinutí: některá miminka tuto metodu vítají, připomíná dělohu; využijte vhodné zavinovačky a spacáky.
- Cvičení s nožičkami a masáž bříška: zejména při bolestech bříška; provádějte i preventivně.
- Ve vhodný okamžik zvažte masáž nohou, kolébání a kontakt kůže na kůži; poskytuje oxytocin a klid.
- Hlas, tón a zpěv: něžný hlas a ukolébavka často fungují lépe než maturita slov; zkoušejte podle typu dítěte.
- Monotónní zvuky a tichý šum: zkoušejte opakované zvuky a vyhodnocujte, co dítěti vyhovuje.
- V případě přestimulace: zvažte snížení podnětů, méně lidí, méně ruchu a ztlumení světel.
- Přemístění dítěte do klidnější místnosti či tichého kouta; postupně snižujte podněty a poskytujte jistotu.
U některých dětí funguje i speciální strategie: tričko ponechané v kolébce, jemné poplácání po pleně, nebo jemná masáž nožiček. Důležité je zůstat klidný a vyvarovat se unáhlených kroků. Každé dítě je jiné a co funguje u jednoho, nemusí fungovat u druhého. Kombinace jednoduchosti, klidu a citlivé reakce bývá nejúčinnější. Dítě obvykle nepotřebuje složitá řešení; potřebuje bezpečí, kontakt a pocit, že je s ním někdo, kdo jeho nepohodu vnímá.

Další tipy a videa s praktickými ukázkami: videa níže nabízejí způsoby péče o novorozence, včetně pláče, koupání a stříhání nehtíků, a rozebírají témata jako časové okno pro vyhledání lékařské pomoci.
Péče o novorozence - jak s miminkem správně manipulovat?
V případě, že pláč přetrvává a rodiče si nejsou jisti příčinou, je vždy vhodné kontaktovat pediatra. Někdy může jít o banální nepohodlí, jindy o počínající infekci, koliku nebo reflux. Pozorování signálů, které dítě vysílá, a pravidelné zapisování situací pomáhá lépe porozumět potřebám dítěte a zklidnit vášnivý pláč. Neonatální svět pláče je pro rodiče výzva, ale také zásadní součást poznávání dítěte a budování vzájemné důvěry.
Po příchodu z porodnice domů se budete s miminkem stále více seznamovat a prohlubovat váš vztah. Proto je logické, že třeba i během šestinedělí nebudeš umět rozlousknout, co přesně ti chce miminko dát najevo. První dny, respektive týdny, se proto budou nést v duchu pozorování, zkoušení, dosahování výsledků v utišení dítěte, ale i selhání, kdy se vůči jeho pláči budeš cítit bezmocná. Po čase naopak zjistíš, že není pláč jako pláč, přičemž rozhodně nejde jen o jeho razantnost a intenzitu. U pláče totiž miminko vysílá i jiné signály, které je potřeba si všimnout a zpětně spojit s jeho potřebou, po jejímž naplnění nářek ustane.