Chov exotického ptactva, jako jsou kanáři a zebřičky, může být fascinujícím koníčkem. Oba druhy ptáků jsou oblíbené pro svůj vzhled a chování, avšak jejich chov se v některých aspektech liší. Tento článek poskytne komplexní informace o obou druzích, jejich specifických potřebách a možnostech společného chovu.
Kanárek domácí (Serinus canaria domestica)
Kanárek domácí je jedním z nejznámějších a nejoblíbenějších druhů zpěvného ptactva. Jeho melodický zpěv, přátelská povaha a pestré barvy z něj dělají ideálního společníka pro chov v bytě. Přestože bývá často považován za „klasického žlutého ptáčka“, ve skutečnosti existuje mnoho barevných variant i linií vyšlechtěných pro zpěv či vzhled.
Původ a historie
Kanárek domácí pochází z původního druhu kanár divoký (Serinus canaria), který žije na Kanárských ostrovech, Azorech a Madeiře. Do Evropy byl dovezen už v 15. století španělskými mořeplavci. Původně byl ceněn pro svůj zpěv, a protože samci zpívají výrazně lépe než samičky, stával se symbolem luxusu a radosti.
Vzhled a charakteristika
Kanárek je drobný pták o délce kolem 12-15 cm a váze asi 20-25 gramů. Jeho tělo je štíhlé, s malou hlavou, krátkým zobáčkem a ladným držením těla. Kromě barvy se chovatelé zaměřují i na postavu, tvar peří a zpěv.
Plemena a mutace
- Zpěvní kanárci: Nejznámější jsou harcští, waterslagrové a španělští zpěváci.
- Barevní kanárci: Rozmanité odstíny žluté, červené, oranžové, bílé či melaninové.
- Postavoví kanárci: Odrůdy různého tvaru těla a peří.
- Kříženci: Tři skupiny - mezi evropskými ptáky, mezi exotickými ptáky a mezi kanárem a jiným ptákem.
Povaha a chování
Kanárek je pták mírný, veselý a pozoruhodně inteligentní. Většinu času tráví aktivním pohybem, zpěvem a prozkoumáváním klece. Samci jsou výrazně zpěvnější, zatímco samičky spíše štěbetají. Zpívající sameček dokáže celé hodiny zpívat melodické pasáže - to je jeho přirozený způsob projevu radosti i vitality. Na rozdíl od mnoha papoušků kanárci nejsou vyloženě hejnoví ptáci. Každý jedinec má své teritorium a samci mohou být k sobě teritoriální, zejména v době toku. Naopak chovný pár (samec + samička) lze umístit do prostornější klece.
Chov kanárů
Chov kanárů je poměrně náročný, ale krásný obor. Pro nejlepší zážitek z chovu je vhodné si opatřit literaturu a prostudovat dostupné informace.
Klec a umístění
Klec by měla být prostorná a horizontálně laděná, protože kanárci létají do stran, nikoli nahoru. Minimální rozměr pro jednoho ptáka je 60 × 40 × 50 cm, ale čím větší prostor, tím lépe. Konstrukce musí být pevná, ideálně hliníková, což zaručí dlouhou životnost a snadnou údržbu. Pro zdraví a bezpečí ptáků doporučujeme voliéry a klece v černém eloxovaném provedení nebo s přírodním hliníkovým povrchem. Klec umístěte do světlé části místnosti, chráněné před průvanem a přímým sluncem. Hračky obměňujte, aby neztratily zájem.
Krmení
Základem stravy je směs pro kanárky, která obsahuje proso, řepku, lničku, oves a lněné semínko. Nezapomeňte na grit a sépiovou kost, které pomáhají s trávením a doplňují vápník. Kanárka krmte 1-2× denně, nejlépe ráno a večer. Krmivo pravidelně obměňujte a doplňujte čerstvou vodu. Vyhněte se všem potravinám určeným pro lidi. Toxické jsou zejména: avokádo, čokoláda, cibule, česnek, alkohol, slané a kořeněné jídlo, rebarbora a brambory v syrovém stavu.
Zpěv
Kanárci nemluví jako papoušci, ale jsou mistři zpěvu. Samci dokáží vytvářet dlouhé melodie, často kombinující různé tóny a rytmy. Zpěv se u mladých ptáků rozvíjí postupně - učí se od dospělých samečků nebo z nahrávek. Pokud máte mladého samečka, podporujte ho klidným prostředím, dostatkem světla a kvalitní stravou. Nikdy ho nenechte trávit čas s jiným samcem - rivalita by ho mohla od zpěvu odradit. Mluvte na něj jemným hlasem a pouštějte mu tiché melodie, které může napodobovat.
Zdraví a péče
Při správné péči se kanárek dožívá 10-12 let, někdy i více. Zdraví podporuje vyvážená strava, dostatek světla a čistota prostředí. Denní koupel je důležitá pro péči o peří, zejména v období přepeřování. V tomto období potřebuje kanárek také rozmanitou stravu a krmivo na podporu přepeřování dodá organismu potřebné minerály a vitamíny. Je nutné sledovat stav drápů a zobáku, případně je zkrátit. Důležitá je prevence onemocnění, jako je například psitakóza nebo záchvat vejce.
Zebřička pestrá (Lonchura striata domestica)
Zebřičky jsou vhodnými ptáky pro začátečníky, a to i z důvodu, že nejsou náročné na prostor. Přesto bychom se měli snažit jim poskytnout co největší prostor.
Ubytování
Nejčastějším umístěním pro zebřičky jsou klece. Ty mohou být bednové (mřížka je pouze zepředu) nebo drátěné (většinou mřížka ze všech stran kromě dna). Vybavením takové klece by měla být bidýlka, koupelnička, napáječka a krmítko, případně budka/hnízdo. Dostačující velikost klece je 50-70 cm délky a 40 cm výšky a hloubky. Koupelničku, napáječku a krmítko zavěšujeme většinou z venku klece kvůli jednodušší manipulaci a úspoře prostoru v kleci. Kromě tohoto vybavení se fantazii meze nekladou a je možné do ubikace umístit třeba lněný provaz, dřevěné hračky či větve břízy/vrby. Vždy je třeba pamatovat na bezpečnost zvolených komponent a dát možnost ptákům se proletět.
Dalším umístěním jsou voliéry - venkovní, vnitřní nebo kombinované. Rozdíl mezi klecí a voliérou není přesně definovaný, jde spíše o velikost zařízení. Od 2 m³ se dá mluvit o voliéře. Tato ubikace je vhodná i pro společný chov jak více párů zebřiček, tak i více druhů pohromadě. Voliéru je dobré využít naplno. Umístit do ní dostatek bidel, nějaké vhodné hračky, místo ke koupání a samozřejmě krmítka, případně hnízda/budky. Do větších voliér je možné vsadit i část stromu či pařez a pravidelně vkládat čerstvé větve. U venkovních voliér pamatujeme na opatření proti průvanu. Je nutné mít pro ptáky připravené závětří, kde bude sucho a budou tam moct odpočívat i v nepřízni počasí. Je vhodné mít část střechy neprůsvitnou, to ptáci ocení v teplých slunných dnech.
Při konstrukci voliér je možné použít hranoly ošetřené pomocí ekologických lazur a nátěrů, které neuškodí zdraví ptáků ani do budoucna. Trendem je nyní stavba z hliníkových profilů a plastových spojek. Jsou prodávány jako stavebnice i je možné vytvoření konstrukce na míru. Pletivo vždy vybíráme kvalitní, ideálně bodově svařované s oky do 13x13 mm o tloušťce drátu cca 1 mm. Pletivo je možné natřít černou barvou (vhodnou pro zvířata) pro lepší pohled do zařízení. Připravujeme-li základy pro venkovní voliéry, musíme je vykopat do takové hloubky, abychom zamezili přístupu hlodavců.
Krmení
Základem krmení je voda. Ta by měla být vždy čistá, je do ní možné dávat vitaminové přípravky. U nich pozor na dávkování. V době biologického klidu je vhodné (i vzhledem k odchovům) krmit chovné zebřičky poměrně chudou krmnou dávkou. Směsí zrnin je na trhu spoustu, nebo si ji můžeme míchat sami. Důležité je, aby bylo krmivo vždy kvalitní a především čisté. Pro zebřičky je vhodné zrní drobné velikosti. Proso a senegalské proso všech druhů, mohár, lesknice, niger. Dále je možné podávat vaječnou míchanici, a to jak průmyslovou, tak domácí. Důležitý je také příjem minerálů a vitamínů, které lze doplnit pomocí doplňků stravy.
Hnízdění a odchov
Pokud chceme, aby zebřičky vyvedly úspěšně mláďata, musíme jim poskytnout hnízdo. Na to nejsou zebřičky náročné a je možné využít budky i košíčky. V hustě zarostlé voliéře si dokáží samci postavit hnízdo i volně mezi větvemi, pokud mají dostatek materiálu. Jako hnízdní materiál můžeme poskytnout širokou škálu materiálů, například kokosové vlákno, jutu, seno, chlupy nebo sušený mech. Po snesení vejce již nedáváme stavební materiál, aby pár vejce nezanosil. Samičky snáší obvykle 4 až 9 vajec, každý den jedno. Pár zasedá po snesení 3. vejce. Mláďata se líhnou za 13 až 14 dnů od zasednutí. Rodiče se o mláďata starají společně. Kroužkujeme je uzavřeným kroužkem o průměru 2,8 mm (výstavní zebřičky průměrem 3,2 mm) kolem sedmého dne. Mláďata jsou plně opeřená ve věku 21 dnů, hnízdo však mohou opustit i po čtrnácti dnech. Plně samostatná jsou mláďata 14 dní po vylétnutí (cca 30. den od vylíhnutí).
Společný chov kanárů a zebřiček
Možnost chovat kanáry a zebřičky ve společné voliéře je častou otázkou chovatelů. Zkušenosti se v tomto ohledu liší.
Někteří chovatelé uvádějí, že ve velké a hustě zarostlé voliéře by se společný chov mohl podařit. Jiní však tento způsob chovu nedoporučují ani ve větší voliéře, protože zebřičky jsou schopny vyhazovat vajíčka či mláďata z hnízd při krádežích materiálu. Existují však i pozitivní zkušenosti, kdy zebřičky a kanáři žili ve společné voliéře bez problémů, přičemž zebřičky dokonce chránily kanáry.
Obecně se sice kanáři dobře snášejí i s jinými druhy ptáků, ale je lepší je nechovat s pěnkavovitými druhy, aby se nezkřížili. Pokud se rozhodnete pro společný chov, je klíčové zajistit dostatek prostoru, budek, krmítek a hnízdního materiálu tak, aby měl každý pár své teritorium a nedocházelo ke konfliktům. Je také důležité sledovat chování ptáků a v případě problémů je oddělit.
Při společném chovu je třeba vybírat konstrukci voliéry dle "nejničivějšího" jedince. Dřevěnou konstrukci je možné oplechovat nebo pobít pletivem. Vždy je třeba dát pozor na to, abychom používali větve z nejedovatých stromů.