Miminko zpovědnice: příběhy matek a náhradních matek v porodnicích a za nimi

Zpověď maminky: Bojovala jsem v porodnici o každý kontakt s dcerkou Lenka Medvecová Tinková5. 3. Jedna maminka se mi nedávno svěřila se svým deníčkem, který si psala po náročném porodu. Porodům se věnuji málo, ale traumata vzniklá při komplikovaném příchodu na svět hodně ovlivňují také spánek miminka i psychickou pohodu maminky v příštích dnech či týdnech, a někdy i měsících. Některá traumata si citlivá maminka odnáší přímo z porodnice, když narazí na „někoho“, kdo nevnímá souvislosti. Proto je důležité o tom mluvit a sdílet své pocity. Možná se tak dostanou také k lidem, kterým to pomůže leccos pochopit a změnit svůj přístup.

Začátky a odhodlání

Nakonec se ukazuje, že Připadala jsem si dokonale připravená. Mnoho let teorie i praxe. Vystudovala jsem dětskou psychologii, spoustu let působila jako chůva, učitelka v mateřských školách a lektorka kurzů cvičení pro rodiče s dětmi. Zkušeností mám spoustu, absolvovaných kurzů i načtených knih snad ještě víc. Na porod jsem se neskutečně těšila.

Ležím na JIP a je mi nádherně a smutno zároveň. Nádherně, protože se mi před chvílí narodila naprosto kouzelná holčička, smutno, protože tu nesmí být se mnou, viděla jsem ji po porodu jen na chviličku a stihla jí dát několik polibků na tvář. Uklidňuje mě jen to, že mám báječného manžela a vím, že se dnes pokusí být u naší maličké, co nejvíce to půjde. Musím to zvládnout! Obě musíme!

Císařský řez jako vyústění desetihodinového porodu mě zaskočil. Do poslední chvíle jsem bojovala a do poslední chvíle jsem doufala. Připravila jsem se téměř na všechno, na císařský řez ne. Vůbec jsem s takovou možností nepočítala, nikdy jsem si ji ani na chvíli nepřipustila. Teď tu ležím a čekám, až mi bude dovoleno strávit alespoň několik minut s mojí malou holčičkou. Už ji nesou.

Je nádherná! Beru si ji do náručí a jsem nejšťastnější na celém světě! Obě jsme, i má holčička vypadá spokojeně. Můžeme si ale jedna druhou vychutnávat jen tak krátce a už ji zase odnímějí. Do večera mi ji přinesou ještě jednou, spinká mi v náručí a opět ta chvilka uteče tak rychle. V noci s ní být nemůžu, je mi smutno, ale snažím se nabírat síly, snažím se prospat a těším se na ráno. Rána se dočkám a na pár minut mi dovolí ji pochovat, k mému nemilému překvapení ji však po chvilce opět odnášejí.

Čeká mě rozcvičení s fyzioterapeutkou, prvně po operaci vstávám z postele a snažím se trochu projít. Pobyt na JIP se protahuje, nemají pro mě připravený pokoj na oddělení šestinedělí. Čekám dlouhé hodiny. Abych později vše zvládla, držím se rady od fyzioterapeutky a rozhýbávám se i přes ukrutnou bolest co možná nejvíc. Sestra mi oznamuje, že potřebují mé lůžko na JIP, pokoj na oddělení šestinedělí však stále není připraven, nechávají mě na chodbě, a tak čekám a čekám. A chodím a chodím.

Konečně je to tady, ve dvě hodiny odpoledne mě odvádějí na můj nový pokoj. Ukazují mi, kde právě je a bude moje holčička. Slyším křičet svůj vnitřní hlas: „NEBUDE! Chci ji u sebe!“ Od první chvíle na novém oddělení doslova bojuji o to, abych mohla být se svou holčičkou. Argumenty pro prodloužení naší separace nechápu! Po císařském řezu mám prý právo ještě na jednu noc klidu, odpočinku, pak si probdělých nocí ještě “užiji”. Nechápu, nerozumím a nevěřím! Prosazuji si svou, a tak mi ji konečně nechají přivézt! Je tak krásná a vypadá tak vyděšená. V puse má dudlíček a intenzivně saje, je vyplašená a zneklidní ještě více při sebemenším zvukovém podnětu, jako je otevření či zavření dveří nebo pláč dítěte v jiném pokoji.

Kojení, protipohyby a posuny v péči

Nechtěla sát z prsa, sestra mi řekla, že kojit mi půjde jen přes klobouček. Prostě všechno to odstartovalo úplně jinak, než bych si přála a než jsem si představovala. Se svou holčičkou po boku jsem se ale nedala, po odchodu sestry klobouček vyhodila a dudlík ho během první noci následoval. Dokud bude mít dudlík, prso si nevezme, pak přijdou s příkrmem a už to nedám dohromady. Přes všechny pokyny nemocnice (dítě se nemá nosit v náruči, je potřeba ho převážet všude ve vozíčku, nemá spát v posteli, má svůj vozíček) jsem si Elinku v noci položila na odhalenou hruď. Do té doby se budila co chvilku a chtěla dudlíček zpět do pusy, po přiložení na prsa spinkala bez dudlíčku krásně až do rána.

Ráno velmi mladá a velmi sebevědomě působící paní doktorka bez sebemenší snahy o rozhovor usoudila, že je nutné začít s příkrmem! Opět jsem se vzbouřila. Snažila se vysvětlit, že moje holčička neměla příležitost sát, byly jsme dlouho od sebe, teprve v noci jsem odbourala dudlíček a je potřeba jí dát ještě alespoň chvíli šanci a mně sestru, která mi pomůže s přikládáním. Paní doktorka byla neoblomná, já ale také. Vzala jsem svou holčičku do náruče a utíkala na sesternu, aby mi někdo s kojením pomohl. Naštěstí jsem narazila na výbornou a chápavou sestru, seděla u mě a zkoušela a zkoušela. Moje malá šikovná holčička se chytla. Díky péči a pomoci sestry to zvládla krásně i bez kloboučku!

Sestra řekla, ať nečekám moc, napoprvé vezmou děti prý obvykle cca pět. Moje holčička si ale napoprvé vzala hned dvacet. A za dvě hodiny hned dalších patnáct. Bylo zažehnáno! Chtěla bych zveřejněním svého příběhu dodat sílu všem maminkám, které se ocitnou v situaci, se kterou se těžko vyrovnávají. 15. 3. Děkuji ♥. Spolu-cítím, podporuji a děkuji za podporu. 15. 3. Uplne chapu,jen u nas to bylo na opak…mala po porodu skocila na JIPce,ani pochovat mi ji medali,jem ukazali a hned JIPka novorozenecka…co den to slib,ze zitra uz budeme spolu,kolik ja slz vybrecela,ze ji nemam u sebe,nevim,co s ni je a kdy budeme spolu. A tak dále.

Historie náhradní mateřství a rodinné příběhy

Ivano, porodila jste čtyři děti, z toho dvě vlastní. Ano, s otcem Patrika jsme spolu chodili asi 4 roky. Syn se narodil, když jste byla ještě velice mladá. Syna jsem rodila téměř bez bolesti, do porodnice jsem jela autobusem, protože jsem jen lehce špinila. Na místě ale zjistili, že se už otevírám, a poslali mě rovnou na sál. Kontrakce mi museli vyvolat, aby se porod rozběhl.

Matka a sestra to vzaly v pohodě. Otec nad tím jen kroutil hlavou, ale on je stará školа. Ivana vypráví o náhradním mateřství, kde nosila dítě lidem, kteří nemohli rodit, a o problémech, které řešila na klinikách. Transfery, platby, rozhodnutí, pohlaví dítěte a dohody o povinnostech obou stran.

Den před porodem jsem cítila tahání v podbřišku. Porod byl rychlý a mírný, že jsem řekla, že to skoro nebolí. Stejně jako u syna mi museli píchnout vodu. Dvakrát jsem zatlačila a bylo to. Nechali mě odpočívat, tatínek si šel za dítětem. Bylo veliké a vlasaté. Seděl vedle mě, měl ho na nahé hrudi a se slzami v očích mi děkoval.

Domu jsme šli podle plánu čtvrtý den se spokojeným malým zroutem. Doted si myslím, že hlavní podíl na rychlé rekonvalescenci měl to, že jsem měl malého u sebe. Díky tomu se i kojení rozjelo bez problémů a vše pokračovalo jako po normálním porodu. Tak to jen zkusenost, jak taky muze vypadat cisár a poporodni pece… Preju vsem maminkam, aby odchazely z porodnice s co nejlepsimi vzpomínkami!

Náhradní matky a jejich rodiny

Další články: Spinkej, Knihy pro rodiče i děti pro klidnější spánek a usínání celé rodiny. Provázíme rodiče světem dětského spánku. Obsah stránky je možné kopírovat jen se souhlasem autora. Tento web používá cookies. Ivana sdílí, jak pomáhala jiným párům najít cestu k sobě a k dětem. Podílela se na koordinaci, vyšetřeních a transferu embryí, až do narození dětí. Když se ozvou maminky, které chtějí jít do adopce, Ivana se s nimi raduje a sdílí své zkušenosti. Vidět v cíli dva šťastné lidi, kteří si miminko zaslouží.

Ivano dále uvádí, že její čtvrtá spolupráce skončila díky částečné rodinné dohodě a právnímu řešení, které zapsalo dítě do péče otce. Ač kliniky často nedoporučují, navštěvují se. Těší se na další příběhy, že pomohla jiným ženám, a že jejich děti získají domov a lásku.

Reflexe a rozpory

V mnoha diskuzích se objevují názory o kojení na veřejnosti, o etice náhradního mateřství, o tom, co je morální a co uspokojuje jednotlivé potřeby. Diskuze ukazuje, že téma je citlivé, plné emocí a různých pohledů. Lidé nadávají, chválí, rozčilují se a hledají vlastní cestu, jak vyřešit intimní otázky rodičovství, pomoci druhým, a zůstat věrní sobě.

infographic_souhrn_porodu_a_poporodni_pece

Subscribed na kayo guys sa @ms.chiepaldo dyan na tayo maglalive guys ❤️

Chápeme, že traumata z porodu ovlivňují i dlouhou dobu po něm a že sdílení příběhů může pomoct změnit přístup a posílit komunitu rodičů i zdravotníků.

tags: #chtel #bych #miminko #zpovednice