Chorobná zmena placenty a diagnostika: současné poznatky o AIP, placentární invazi a přední placentě

V malém procentu těhotenství může nastat situace, kdy funkce placenty je nedostatečná a miminko je ohroženo nedostatkem živin. Tento stav se projeví tím, že růst plodu je zpomalený nebo se zcela zastaví. Takováto těhotenství jsou ohrožena větší pravděpodobností komplikací během porodu a zhoršenou poporodní adaptací novorozence. Změny funkce placenty lze detekovat ultrazvukovým vyšetřením. Toto vyšetření spočívá v kontrole a opakovaném měření průtoků v cévním řečišti placenty i plodu, nazývá se dopplerovské měření průtoků krve či flowmetrie. Ultrazvukovým vyšetřením průtoků krve cévami lze zavčas detekovat zhoršenou funkci placenty a odhalit ohrožení plodu.

Abnormálně invazivní placenta (AIP): etiologie, rizika a diagnostika

Současný management abnormálně invazivní placenty - placenta accreta/increta/percreta.

Teprve v posledních letech se porodníci a gynekologové stále častěji setkávají s klinickými situacemi, které se tradičně v literatuře nazývaly placenta accreta, increta, percreta. Incidence uvedených stavů stoupá až v posledních dekádách. Ještě v 80. letech minulého století byly referovány případy placenta accreta s četností 1 na 2 510 těhotenství, v letech 1982-2002 to již bylo 1 na 533 těhotenství. V současné době se v odborném písemnictví používají termíny „morbidně adherující placenta“ nebo také „abnormálně invazivní placenta (AIP)“. Oba termíny souhrnně označují abnormální invazi trofoblastu, pro potřeby tohoto přehledu budeme dále v textu používat termín AIP a shrneme současné informace o etiologii, diagnostice a managementu AIP.

Za normálních okolností dosahuje průnik trofoblastu pouze úrovně deciduy (před těhotenstvím pars functionalis) a neproniká skrze pars basalis endometria. Mezi endometriem a myometriem se nachází tzv. Nitabuchova membrána. Pokud trofoblast proniká pars basalis Nitabuchovou membránou (depozita fibrinu mezi myometriem a endometriem), hovoříme o placenta accreta (podíl ze všech forem cca 75 %).

Obr. Patogeneze abnormálně invazivní placenty není přesně známa. Předpokládá se, že invazi trofoblastu usnadňuje abnormální decidualizace. Pod tímto pojmem si představujeme chybné formování deciduy, která buď úplně chybí, nebo je významně ztenčena. Mohou za to buď anatomické podmínky, tj. placentace v dolním děložním segmentu, endocervixu nebo v děloze s vrozenou vadou (septum, uterus duplex apod.) nebo díky předchozím chirurgickým zákrokům na děloze, které vrstvu endometria buď jen oslabí či zcela zničí (předchozí císařský řez, myomektomie, revize dutiny děložní, hysteroskopická resekce adhezí, ablace endometria, resekce rohu děložního při kornuální graviditě apod.).

Mezi další nespecifické rizikové faktory patří multiparita (3 a více porodů) a vyšší mateřský věk. Jsou však i případy, kdy uvedené rizikové faktory nejsou zjevně přítomny. Lze tedy spekulovat, že v určitém procentu případů jsou na úrovni deciduy nenormální podmínky pro adekvátní invazi trofoblastu. Tuto hypotézu podporuje např. práce Schwede et al., která ukazuje zvýšené počty T regulačních lymfocytů v případech abnormálně invazivní placenty ve srovnání s těhotenstvími s normálně formovanou placentou a to nezávisle na anamnestických rizikových faktorech (1).

T regulační lymfocyty - Tregs CD3(+), CD4(+), CD25high, FoxP3high - představují buněčnou populaci, která je zodpovědná za toleranci paternálních antigenů a selfantigenů. Jsou klíčovou populací uplatňující se v autoimunitě, transplantační a nádorové imunitě. T regulační lymfocyty, pocházející primárně z thymu, osídlují dělohu a zde je jejich normální počet klíčový pro toleranci a udržení těhotenství. Mají supresorovou funkci a tlumí celou řadu buněčných linií, mj. cytotoxické T-lymfocyty. Jejich snížené hodnoty byly popsány v souvislosti s potratem, předčasným porodem a preeklampsií. Jejich zvýšené hodnoty na úrovni placent jsou dávány do souvislosti s abnormální invazí trofoblastu, jak je uvedeno výše. Dle dostupných poznatků je k normálnímu formování placenty potřeba přítomnost adekvátního množství a správná funkce různých imunokompetentních buněk v decidui, především T regulačních lymfocytů. Jejich nadměrný počet a tedy i vyšší suprese mateřské cytotoxické imunity má zřejmě za důsledek nekontrolovanou invazi trofoblastu.

Obr. Těhotenství u AIP probíhá většinou asymptomaticky. U těhotných s výše uvedenými rizikovými faktory lze ultrazvukovým vyšetřením vyjádřit podezření na AIP. Bohužel, v nemalém počtu případů se s AIP porodníci setkávají až při porodu, při pokusech o manuální vybavení placenty, kdy po jejím vybavení může probíhat život ohrožující krvácení. Ultrazvuková diagnostiku AIP představuje v současnosti nejspolehlivější dostupnou metodu (2). Rozsáhlá metaanalýza prokázala bezmála 91% senzitivitu a 96% specifitu ultrazvukového vyšetření AIP (3).

Za ultrazvukové nálezy typické pro přítomnost abnormálně invazivní placenty jsou ve II. a III. trimestru ztráta nebo přerušovaná linie mezi dělohou a močovým měchýřem, často s prominencí stěny děložní, resp. Na předpokládanou abnormální invazi trofoblastu mohou poukázat ultrazvukové nálezy již v I. trimestru gravidity - kde je za rizikovou považována nidace plodového vejce v dolním děložním segmentu, blízko či v místě předchozí hysterotomie. K zpřesnění diagnostiky lze použít barevné dopplerovské mapování. K nálezům, které zvyšují podezření na invazi trofoblastu, patří fokální či difúzní intralakunární tok, cévní „jezírka“ s turbulentním prouděním a hypervaskularizace rozhraní mezi serózou dělohy a stěnou močového měchýře. Pro upřesnění diagnostiky lze využít i volumové ultrazvukové zobrazení, kde je možné zobrazit klikaté cévy jdoucí napříč celou tloušťkou placenty či výše zmiňovanou hypervaskularizaci rozhraní mezi serózou dělohy a stěnou močového měchýře.

Collins et al. v zastoupení evropské pracovní skupiny pro AIP se pokusili o standardizaci ultrazvukových vyšetření k lepšímu porozumění a interpretaci mezi jednotlivými vyšetřujícími (10).

Obr. 3 Šipkami jsou označeny placentární lakuny u pacientky v 18. Obr. Obr. Ve srovnání s ultrazvukovým vyšetřením se dle jedné rozsáhlé metaanalýzy jeví MRI jako vyšetření s podobnou senzitivitou (94%), ale nižší specifitou (84%). Zatím se nezdá, že MRI byla zásadním přínosem pro diagnostiku AIP a její použití lze považovat za doplňkové až experimentální (9). Metodou první volby by mělo být ultrazvukové posouzení případné invaze trofoblastu.

Nedostatkem MRI je, vedle nároků na zkušenosti radiologa s danou problematikou a vyšší cenu vyšetření, také poměrně nekomfortní provedení pro těhotnou ve II. a III. trimestru, kde při delším ležení na zádech je častý syndrom dolní duté žíly vedoucí až ke mdlobám těhotné. Mezi jednotlivými pracovišti jsou velké rozdíly v managementu AIP. Zatím nejsou k dispozici žádné randomizované studie. V prenatální péči jde hlavně o identifikaci těhotných s vyšším rizikem abnormální invaze trofoblastu. Podezření může být vysloveno na základě anamnézy (operace na děloze) a ultrazvukového nálezu. Pokud je vysoké riziko zjištěno již v prvním trimestru, je těhotnou vhodné informovat o rizicích spojených s aktuální graviditou. Při vyslovení podezření či diagnózy AIP ve II. a III. trimestru je třeba těhotnou informovat o rizicích a plánu dalšího postupu. S ohledem na míru jistoty diagnózy AIP by součástí pohovoru mělo být také poučení o možnosti hysterektomie v souvislosti s řešením tohoto stavu.

AIP se nemusí vždy týkat nízko nasedající placenty či placenta praevia, pokud je podezření na AIP vysloveno, preventivní hospitalizace při asymptomatickém průběhu v těchto případech nesnižuje rizika spojená s AIP, a opatření k zajištění komplikací během císařského řezu by měla být dostačující (dle zvyklostí pracoviště - naplánování operace, přítomnost zkušeného operatéra, zajištění krevních náhrad atd.).

U placenta praevia lze nezávisle na přítomnosti AIP primárně očekávat komplikace, tj. krvácení, obvykle až po 30. týdnu těhotenství. Pokud se u pacientky s placenta praevia neobjeví metrorrhagie, je obvyklé plánovat preventivní hospitalizaci u bezpříznakových těhotných po 34. týdnu těhotenství. Není-li metrorrhagie důvodem k okamžitému ukončení těhotenství, pak je vhodné zvážit podání kortikosteroidů k indukci plicní zralosti.

Řešení komplikací abnormálně invadující placenty vyžaduje týmovou, mezioborovou spolupráci. Těhotnou ohrožuje krvácení a často je potřeba v obtížném terénu provést hysterektomii. Tam, kde je nepřetržitě k dispozici zkušený onkogynekologický operatér, lze se obejít bez intervenčního radiologa. Pokud musí situaci řešit operatér, který není dostatečně zkušený a neoperuje pravidelně v obtížném pánevním terénu, je s výhodou primární omezení krvácení uzávěrem cévního zásobení dělohy metodami intervenční radiologie (viz dále).

Na našem pracovišti jsme dosud volili první možnost, tj. přítomnost onkogynekologa, který je schopen bezpečně situaci zvládnout. Vedle porodníka je dále v týmu anesteziolog a neonatolog. V případě potřeby by měl být k dispozici urolog (při prorůstání placenty do močového měchýře) či břišní chirurg. Naše pracoviště nemá zkušenosti s využitím intervenční radiologie v souvislosti s řešením AIP, ale za současného personálního zajištění to není považováno za nedostatek. Multidisciplinární přístup zvyšuje bezpečí pro pacientku a snižuje riziko komplikací. Pacientky s rizikem či přímo diagnózou AIP by měly rodit na pracovišti, které je schopno vyřešit předpokládané komplikace (10).

Vlastní časování výkonu se doporučuje mezi 34. a 36. ukončeným týdnem. Naše pracoviště se při asymptomatickém průběhu kloní k plánování porodu kolem 36. ukončeného týdne (12-14). Naplánování ukončení těhotenství má za cíl omezit riziko obtížně zvládnutelného krvácení, ke kterému vede například pokus o odstranění placenty vrůstající do dělohy ve větším rozsahu.

Před operací je nejprve potřeba pečlivá rozvaha o konkrétním, tj. radikálním či konzervativním postupu. V případě fokální invaze trofoblastu u placenta accreta je možné zvažovat konzervativní přístup, jak je uvedeno výše. Pokud žena neplánuje další početí, je možné naplánovat radikální řešení. Někteří autoři doporučují radikální řešení bez ohledu na další reprodukční plány. Na našem pracovišti proběhne multidisciplinární konzilium a těhotná je informována o možnostech, které z této diskuze vzejdou a souhlas s navrhovaným řešením je dán.

Cílem tohoto postupu je minimalizovat krevní ztrátu, která by nastala při pokusu o kompletní odstranění placenty. V současnosti jsou používány dva postupy, čistě chirurgické řešení a kombinace operace s balonkovou okluzí vnitřních ilických arterií. Prvním krokem je co nejpřesnější posouzení invaze trofoblastu. Pokud není podezření na prorůstání placenty do močového měchýře, pak se výkonu účastní vedle porodníka jen onkogynekolog, zvyklý operovat ve složitých podmínkách v malé pánvi. Při podezření na růst placenty do močového měchýře urolog zavádí ureterální cévky či stenty a je přítomen i samotný výkon včetně eventuell resekce močového měchýře. Tento chirurgický postup je možný tam, kde je 365 dní v roce 24 hodin denně dostupný zkušený onkogynekologický operatér.

Pokud si s výkonem má poradit porodník, který každý den neoperuje v obtížných podmínkách malé pánve, pak je ve snaze o minimalizaci krevní ztráty využívána i intervenční radiologie. Je to opět zejména tam, kde jsou dobře dostupné služby intervenčních radiologů přímo na porodním operačním sále (tzv. hybridní sál) a méně dostupní jsou zkušení pánevní operatéři. Radiolog zavede před vlastní operací katétry do aa. iliace internae. Po otevření dutiny břišní z Pfannenstielova řezu či z dolní střední laparotomie je děložní incize vedena pokud možno mimo oblast inzerce placenty. Po vybavení plodu jsou oboustranně intermitentně nafukovány balonky v uvedených cévách po dobu cca 20 min., což má dle literárních údajů vést k výrazné redukci krevní ztráty. Po vybavení plodu je podvázán pupečník, placenta je ponechána „in situ“ a uzavřena hysterotomie. Dále je prováděna hysterektomie obvyklým způsobem s tím, že je vždy doplněna o oboustrannou salpingektomii k prevenci karcinomu tuby. Tento kombinovaný operační a katetrizační přístup ilických arterií před operací a balónková okluze po vybavení plodu může snižovat krevní ztrátu, ale má i svoje rizika. Tento postup je možno zvolit v případě fokální placenta accreta, je-li inzerce placenty ve fundu či zadní stěně.

V místě původní a často přetrvávající lokální invaze trofoblastu lze předpokládat tvorbu koagula, které bude ještě delší dobu prokazatelné ultrazvukovým vyšetřením. Pacientku poučíme, že je nutné očekávat nevelkou pravděpodobnost náhlého silného krvácení v období šestinedělí, v takovém případě se musí dostavit na naše pracoviště k dalšímu řešení. Placenta je životně důležitý orgán, který se vyvíjí během těhotenství a dodává rostoucímu plodu živiny a kyslík.

Přední placenta a související témata

Jednou z různých poloh, které placenta může zaujmout, je přední poloha, což znamená, že se nachází na přední stěně dělohy. Přední placenta označuje placentu, která je implantována na přední stěně dělohy. Diagnóza přední placenty se obvykle stanoví během rutinního prenatálního ultrazvuku. Prognóza pro ženy s přední placentou je obecně pozitivní. Včasná diagnostika a pravidelné sledování jsou klíčovými faktory, které ovlivňují celkovou prognózu.

Co je to přední placenta? Přední placenta je placenta, která se nachází na přední stěně dělohy. Ovlivňuje přední placenta pohyb plodu? Ano, přední placenta může plod tlumit, takže jeho pohyby jsou méně znatelné. Co mám dělat, když zaznamenám silné krvácení? Silné krvácení během těhotenství je vážný příznak, který vyžaduje okamžitou lékařskou pomoc. Existuje nějaká léčba pro přední placentu? Ve většině případů není u přední placenty nutná žádná specifická léčba. Jaké jsou varovné signály komplikací? Mezi varovné příznaky patří silná bolest břicha, silné krvácení a silné bolesti hlavy nebo poruchy zraku. Jak často bych měla podstupovat prenatální prohlídky? Pravidelné prenatální prohlídky jsou nezbytné pro sledování zdraví matky i dítěte. Stručně řečeno, přední placenta je běžný a obecně nezhoubný stav během těhotenství.

Disclaimer: Tento článek slouží pouze pro informační účely a nenahrazuje odbornou lékařskou pomoc. Jaké jsou tyto metody a nakolik jsou rizikové? Měly by těhotenský screening podstupovat všechny těhotné? Dá se vrozená vada poznat i na 3D ultrazvuku? Invazivní metody prenatální diagnostiky jsou spojeny s rizikem potratu, které se pohybuje okolo 0,5-1 procenta. CVS, amniocentéza a kordocentéza jsou příklady invazivních výkonů.

Infografika: anatomie placenty a formy invaze trofoblastu

Ultrasonografie | Ultrazvuk | Principy ultrazvukového zobrazování | Klinické využití ultrazvuku | Biologie

tags: #chorobna #zmena #placenty