Výraz chlapec je podle Slovníku spisovného jazyka českého stejně jako u kluka "nedospělá nebo dospívající osoba mužského pohlaví", expresívně o muže vůbec a také o milého či nápadníka. Chlapec neboli hoch je označení pro nedospělého lidského jedince mužského pohlaví. Hovorový (obecněčeský) výraz pro chlapce je kluk, další označení zejména u starších chlapců je pak jinoch.
Gramatika a tvary slova „chlapec“
Podstatné jméno chlapec (mužský rod) má tvary v jednotném čísle i v množném: 1. pád chlapec - chlapci, 2. pád chlapce - chlapců, 3. pád chlapci; chlapcovi - chlapcům, 4. pád chlapce - chlapce, 5. pád chlapče - chlapci, 6. pád chlapci; chlapcovi - chlapcích, 7. pád chlapcem - chlapci. Synonyma hoch a kluk lze použít ve všech významech.
Významové odstíny: chlapeček, chlapec, chlap
Význam slova chlapec je jasný: jde o nedospělou nebo dospívající osobu mužského pohlaví. Výraz chlapec je vlastně zdrobnělina od slova chlap. Slovník upozorňuje také na nářeční pojmenování zbojníků slovním spojením horní chlapci.
Rovněž slovo chlap má podle slovníku několik významů. Především se tak expresívně říká fyzicky silným a vyspělým mužům, za druhé je slovo chlap všeobecná pochvala pro muže, nemusí jít jen o vlastnosti fyzické, chlap je i člověk statečný, poctivý, spolehlivý. Na druhé straně však totéž slovo používáme i jako nadávku. Spojení drzý chlap nebo mizerný chlap jsou docela běžná. A do třetice můžeme slovo chlap použít neutrálně; když řekneme, že chlapi večer koukali na hokej, nemyslíme slovo chlap ani jako nadávku, ani jako pochvalu, jen prostě jako synonymum výrazu muž.
Jazykový a historický kontext slova „chlap“
Chlap je slovo všeslovanské a v jiných slovanských jazycích má tento výraz ještě jiné významy, než jsou ty vyjmenované české. V polštině z praslovanského cholp vzniklo slovo chlop, které tam znamená sedlák. Ukrajinština a ruština si praslovanský základ změnily na cholop a tímto slovem pojmenovávají poddaného. A slovinština má slovo hlap, které tam znamená hlupák a stejně jako v srbštině a chorvatštině také otrok či sluha. V těchto jazycích má tedy výraz, který v češtině zní chlap, jaksi vesnický a současně poddanský nádech.
O praslovanském cholp toho odborníci neumějí říct mnoho. Možná prý pochází od slovesa cholit, které znamená starat se o něco. Do stejné jazykové rodiny by pak s chlapem kromě chlapce, chlapíka, chlápka a chlapiska patřili pacholek, pachole a také sloveso chlácholit. Ale jsou i jiné teorie.

Vývojová psychologie: kdy dítě rozpozná pohlaví a role
Rozpoznat, ke kterému pohlaví člověk patří, sám sebe definovat jako děvčátko nebo chlapce - to je podle vývojových psychologů důležitý vývojový mezník. Je přirozené, že si děti ve věku dvou až pěti let nacvičují role pohlaví, aby vůbec zjistily, kam patří. Přibližně mezi třetím a čtvrtým rokem odhalují svou příslušnost k jednomu z pohlaví. Děvčátka napodobují ženy, chlapci muže.
Před malými chlapci ale stojí také složitý úkol: Musí se vymezit vůči matce, když se chtějí stát mužem. Děvčátka se mohou dále orientovat na maminku. A to také dělají. Pro chlapce je tatínek velkým vzorem. Zda se děvčata a chlapci jednou vypořádají s novými požadavky moderní společnosti, změněným obrazem rolí muže a ženy, ovlivňuje tedy podstatnou měrou otec.
Rozdíly v chování a hraní
Chlapci se rádi sdružují do malých skupin o čtyřech až šesti. Děvčata se cítí dobře po dvou nebo po třech. Více dětí znamená více akce - proto se malé chlapecké skupiny ve školce častěji strkají a pošťuchují než dívčí spolky. Pro děvčata a chlapce je přínosem, pokud si hrají spolu. Učí se poznávat jiné způsoby chování, doplňují se ve svých schopnostech a zájmech.
Chlapci rádi měří svoje síly, děvčátka jsou zase starostlivější. Předsudek? Ne, říkají vývojoví psychologové. Děvčátka a chlapci se ve styku s ostatními dětmi při hře skutečně chovají rozdílně. Výzkumy říkají, že děvčátka se více snaží s ostatními po dobrém vycházet a jsou spíše ochotná pomoci. Chlapci se častěji chovají útočně.

Emoční projev, mazlení a sociální výchova
Děvčátka se mazlí raději. Pravděpodobně proto, že jsou tomu vedena. Výzkumníci říkají, že s miminky ženského pohlaví se dospělí více mazlí. S nimi se očividně zachází něžněji, a to platí nejenom pro rodiče, ale také pro další rodinné příslušníky i cizí dospělé. Tím je také možno zdůvodnit, proč někteří chlapci, když vyrostou, nepřijímají příliš rádi projevy fyzické náklonnosti.
Chlapečkové snadněji přecházejí od řádění k mazlení. Pokud máte doma malého mazlíčka, můžete se pokusit ho nenápadně navnadit. Pokud poskytneme dětem příklad sdílení domácích povinností, určitě vstoupí do modernější společnosti dobře připravené. Mnoho mladých rodičů se snaží sladit rodinu a povolání, a tak se v domácnosti dělí o mnoho úkolů.
Zdravotní a vývojové rozdíly
Ze všech miminek, která přicházejí do ordinace dětského lékaře s problémem nadměrného pláče, je téměř 70 % chlapců. Nikdo vlastně neví, čím to je. Že se hůře přizpůsobují světu po porodu, může souviset s tím, že nervová soustava chlapců je v okamžiku narození méně vyzrálá než nervová soustava děvčat. Je také známo, že miminka mužského pohlaví jsou méně odolná proti stresu nežli miminka ženského pohlaví. Pokud jsou vystavena déle trvající zátěži (například hluku), prudce u nich stoupá hladina kortizolu (stresového hormonu).
Chlapci častěji trpí jako malé děti alergiemi a o něco častěji podléhají infekcím než děvčátka. Po pubertě je potom vše jinak - a opačně. Tehdy propuká více alergií u děvčat a z důvodu nemoci také častěji chybí ve škole. Celkově je vývoj chlapců problematičtější. Chlapci tvoří většinu hyperaktivních dětí, trpí častěji nočním pomočováním a také poruchami řeči (koktání, opoždění ve vývoji) nežli děvčata.
Rizikové chování a zranění
V dětských ambulancích ošetřují malé domácí úrazy čtyřikrát častěji u chlapců nežli u děvčátek. Kluci se zraní častěji, protože častěji riskují. Kanadská psycholožka Barbara Morrongiello ve svých výzkumech odvážného chování malých dětí zjistila, že děvčátka nejdřív vyhodnotí některé aktivity a nebezpečím se raději vědomě vyhýbají. Chlapci zase, i když rozpoznají riziko, nechtějí uvěřit, že by se jim mohlo něco přihodit. Navíc chlapci mají jiný vztah k nehodám. Pro ně je zranění jednoduše smůla. Děvčata si vinu spíše dávají samy sobě.

Sociální očekávání, role a výchova
V minulosti však tento „malý rozdíl“ byl docela závazný, především, co se týká „něžného pohlaví“. Dnes se moderní rodiče snaží předsudky překonat a vychovávat syna i dceru pro uplatnění v modernějším světě, bez ohledu na pohlaví. Mladí rodiče již netrvají na tradičních rolích ve smyslu „toto je ženská práce, toto zase mužská“, každodenní praxe se příliš nemění. Maminky samozřejmě stále věnují více času dětem a domácnosti než tatínkové orientovaní na zaměstnání a zabezpečení rodiny. Děti tedy mají před sebou přece jen tradiční role. To nesporně formuje obraz sebe u vyvíjejícího se človíčka.
V tom smyslu platí, že děti, které mají možnost vyzkoušet si různé úkoly, budou rozhodně ve výhodě. Chlapci, kteří dávají přednost spíše úkolům vyžadujícím hrubou motoriku a usměrnění pohybu, si při škrábání brambor a zdobení dortu vylepší svou jemnou motoriku. Všechny děti milují, když mohou s maminkou nebo tatínkem společně něco vytvořit, hlavně, když to chutná a je to užitečné.
Chlapec vs. chlap v dospělosti: sociální zralost
Možná vám to nepřijde jako velký rozdíl, ale chlapec a chlap jsou dvě zásadně rozdílné entity, které vůbec nejsou definovány věkem. Zatímco jeden je chlapem už ve 14 letech, druhý se chová jako zpovykaný kluk ještě ve čtyřiceti. Neschopnost dotáhnout věci do konce je vlastností kluků. Pokud ještě ve třiceti doufá, že prorazí jako raper, ale dodnes ještě nenahrál ani demo, měl by začít uvažovat o nějaké reálnější kariéře.
Sociální dospělost se projevuje v oblasti finanční gramotnosti, zájmu o stabilní povolání, schopnosti plánovat rodinný život a adekvátního fungování v sociálních rolích. Je moc prima se čas od času odvázat a užít si zábavy, ale pokud má mužský kolem třicítky čas “kalit” několikrát týdně do kuropění, zřejmě nebude mít dost času na partnera a kariéru. Přátelé jsou v životě důležití, ale ne důležitější než životní partner.
Jak přežít pubertu dítěte a nezbláznit se? | Řešidlo podcast s psycholožkou Lucií Kolaříkovou
Praktická doporučení pro rodiče
- Umožněte dětem vyzkoušet si různé role a činnosti bez předsudků: pomáhat v kuchyni i hrát fotbal.
- Dávejte klukům i dívkám podobné emoční vzory: mazlení, naslouchání, projev náklonnosti.
- Podporujte hry mezi chlapci a děvčaty - rozvíjejí sociální dovednosti a empatii.
- Všímejte si zdravotních a vývojových problémů u chlapců i dívek - včasná intervence pomáhá.
Tabulka: Srovnání typických rysů chlapců a děvčat v raném věku
| Oblast | Chlapci | Děvčata |
|---|---|---|
| Hra | Skupiny 4-6, více hrubé hry, soupeření | Menší skupiny 2-3, kooperativní hry |
| Emoce | méně citlivé mazlení (často kvůli výchově) | více mazlení, citlivější kontakt |
| Riziko a zranění | častější zranění, rizikové chování | opatrnější, méně úrazů |
| Zdravotní problémy | více alergií a infekcí v dětství, častěji hyperaktivita | po pubertě více alergií a častější absence ve škole |
Slovo chlapec tedy označuje fázi vývoje, zatímco slovo chlap nese obecnější, často hodnotící nebo sociální význam. Porozumění jazykovým nuancím i psychologickým rozdílům pomáhá rodičům, učitelům i širší společnosti lépe podporovat děti na cestě k dospělosti.