Pohledů na výchovu dětí a mládeže je spousta, a ještě větší je množství publikací, které přicházejí s různými pohledy na výchovu dětí od raného věku až po školní věk. Jak vlastně přistoupit ke všem těm doporučením? Kolikrát jsou naprosto protichůdná. Mnoho rodičů přivádí takováto situace do nelehké volby - totiž jakou cestu zvolit, aby jejich dítě prospívalo, bylo úspěšné ve školním kolektivu, dokázalo se za sebe postavit a vykazovalo výborné výsledky napříč předmětovým spektrem základní školy a nadále vršilo úspěch za úspěchem.
Známe to. Oblékáme se podle situace, nálady, aktuální módy. Jedná se však ryze o záležitost líbivosti a pohodlí, nebo o nás naše oblečení prozrazuje mnohem více? Existuje nějaká vazba mezi osobností člověka a odíváním? Hraje naše oblečení roli ve vlastním sebepojetí? Tuto otázku si na začátku svého výzkumu položila Jana Horáková a všechna svá zjištění v oblasti psychologie odívání nedávno shrnula ve své knize Oblékám se, tedy jsem… aneb Je skutečně pravda, že šaty dělají člověka?.
Horáková mapuje a popisuje souvislosti mezi osobností a odíváním v rámci historických a soudobých koncepcí z perspektivy psychologie. Známe to všichni. Oblékáme se podle situace, nálady, aktuální módy. Knihy z Vydavatelství UP můžete kupovat na e-shopu nebo v prodejně na Zbrojnici. Zaměstnanci a studenti mohou na internetu i v kamenné prodejně celoročně využít 10% slevu. Transsexualita je poruchou pohlavní identity, která spočívá v tom, že si jedinec přeje žít a být akcepotován jako člen opačného pohlaví.
Jak se transsexualita u dětí či dospívajících může projevovat? Jak se k ní jako rodiče postavit? Dítě je transsexuální - co ho čeká dál? Transsexualita je vážná vrozená porucha, v rámci níž se člověk, který je biologicky příslušníkem jednoho pohlaví, cítí být psychicky příslušníkem pohlaví druhého. Většina transsekulativních lidí se dlouhé roky pokouší žít v adaptaci na své biologické pohlaví a na roli, s ním spojenou. Nás odborníky pak vyhledávají ve chvíli, kdy už tuto možnost vyčerpali a potřebují se stát sami sebou - tedy absolvovat komplexní proces změny pohlaví.
Rodová / pohlavní nekonformnost - týká se dětí, které nesplňují rodové stereotypy, příslušející k jejich rodu. Rodové stereotypy jsou soubory vlastností a způsobů chování, které určitá společnost přiřazuje stavu být chlapcem nebo dívkou, mužem nebo ženou. Tzv. klukovsky se chovající dívka ve společnosti nebude narážet, na rozdíl od chlapce, který se bude chovat jako holka. Rodová / pohlavní dysforie - znamená stav, kdy dítě není spokojeno se svou rolí, ale opět - většina těchto dětí mívá ke své nespokojenosti jiné důvody než transsexualitu.

Musí být přítomna některá z následujících charakteristik: Zřetelná přetrvávající averze k normálním ženským šatům a trvání na typickém mužském oblečení. Přetrvávající odmítání ženských anatomických struktur, což by mělo být doloženo jedním z následujících opakujících se tvrzení: Dívka tvrdí, že má nebo jí naroste penis. Odmítá močit vsedě. Musí být přítomna jedna z následujících charakteristik: Zaujetí pro stereotypní ženské aktivity, o čemž svědčí vyhledávaný cross-dressing nebo imitování ženského oděvu, nebo silné přání účastnit se dívčích her a zábavy a odmítání stereotypních mužských hraček, her a aktivit. Přetrvávání odmítání mužských anatomických struktur, což by mělo být doloženo jedním z následujících opakujících se tvrzení: Vyroste a bude ženou. Jeho penis a varlata jsou odporná, zmizí.
Aby situace nebyla jednoduchá, tak některé transsexuální děti od raného dětství nesplňují rodové stereotypy a vyjadřují nespokojenost s vrozeným pohlavím, ale jiné transsexuální děti svou situaci pečlivě tají, protože se bojí prozrazení. Transsexuální děti se ale dřív nebo později dostávají do potíží. V předškolním a mladším školním věku se ještě nemusí nic dít. Dětem, které se cítí být příslušníkem opačného pohlaví, se v této době často daří v kolektivu adaptovat. Transsexuální chlapci (FtM) se často zabydlí v chlapeckém kolektivu, který je ještě přijímá. Transsexuální dívky (MtF) mohou mít větší problémy, protože pokusy o zařazení mezi dívky kolektiv často trestá.
- Transsexuální dospívající ve skupině vrstevníků, kde by se cítili dobře, neobstojí, ve skupině podle biologického pohlaví se jim nedaří.
- Odborníci uvádějí, že z deseti dětí s rodově nestereotypními projevy jde jen o skutečnou transsexualitu u jednoho.
- Diagnózu potvrdit lze až v rámci dlouhodobé spolupráce; není k ní žádný specifický test.
Rodiče bývají ostražitější u dětí, které nenaplňují rodové stereotypy, ale u drtivé většiny z nich o poruchu rodové identity nejde. U dospívajících se pak často sekáváme s nárůstem psychických potíží v průběhu fyzické puberty. Mnozí z nich se uzavírají do sebe, mají problémy v kolektivu, dostávají se do izolace a nezřídka jsou obětí školní šikany. Uzavírají se i fyzicky, více skrývají tělo, které se vyvíjí pro ně nechtěným způsobem. Odmítají chodit plavat. Neradi se převlékají ve společných šatnách. Někteří se sebepoškozují.
Pokud se dítě rozhodne svěřit, někteří rodiče již dávno tuší, že jejich dítě má nějaký podobný problém. Dítě se dlouho cítilo odlišně od svých vrstevníků, aniž by dokázalo pochopit, v čem jeho odlišnosti spočívá. Ve chvíli, kdy svou skutečnou identitu pochopilo, trápení ale nekončí. Odborníci uvádějí, že z deseti dětí předškolního a mladšího školního věku, s rodově nestereotypními projevy, jen u jednoho jde o skutečnou transsexualitu. Dítě potřebuje být přijímáno, ne odmítáno. Dítě potřebuje, aby rodiče brali vážně to, co jim říká. Potřebuje vést dialog, ne být umlčováno.
Jak podpořit dítě při zkoumání genderové identity
Na druhou stranu by ale neměla být dítěti věnována dlouhodobě pozornost nepřiměřená. Není dobré, když se téma identity stane v rodině jediným podstatným tématem. Prozradí, že rodiče mohou býti největšími spojenci na cestě k sebeurčení. Pokud rodina problém pochopí, uzná a pomůže ho řešit a zároveň bude dítě podporovat v jeho zodpovědnosti, je to ideální cesta.
Téměř deset tisíc dětí a dospívajících ve věku 10-17 let se zúčastnilo výzkumu Děti a kult krásy v online světě. Cílem bylo zjistit dopady sociálních sítí na vnímání krásy a sebepojetí. Sociální sítě jsou pro děti důležité k zábavě, komunikaci a tvorbě virtuální identity.

„Na těchto sítích děti nejčastěji sdílí běžné zážitky ze svého života. Zhruba pětina se zde snaží tvořit vtipný obsah,“ uvedl Kopecký. Filtry a úpravy fotografií používá přes 42 % respondentů. Nejčastěji se zvyšuje kontrast, vyhlazuje tvář a napodobuje make-up. Motivací je hlavně zábava a to, že chtějí vypadat lépe než ve skutečnosti. Každé druhé dítě je spokojené s tváří, 46 % deklaruje spokojenost s tělem.
Šikana prochází do online prostoru jako body shaming. Nespokojenost s vzhledem vede k různým dopadům na psychiku: vztek, deprese, úzkost a snižování sebezhodnocení. Z výzkumů vyplývá potřeba preventivních programů, posilování sociálních dovedností a psychické odolnosti. Rodiče by měli dialogem a podporou usnadnit cestu dítěte k bezpečnému vyrovnání se s nástrahami online světa.
- Aktuální rizika v online prostředí je třeba identifikovat a řešit pomocí vzdělávacích portálů pro učitele a veřejnost.
- Bezpečné v síti nabízí články a tipy, jak poznat psychickou nepohodu dítěte a kdy vyhledat odbornou pomoc.
Dobrá rodičovská reakce zahrnuje ocenění dítěte za důvěru, ujištění, že ve vztahu rodič dítě se nic nemění, a dialog. Není vhodné bagatelizovat nebo odstavovat téma. Odborníky je dobré vyhledat tehdy, když dítě projeví zájem a cíl je udržet otevřené komunikační kanály. Pokud je však zřejmé psychické vytržení, rodina by měla vyhledat odbornou pomoc, ale ne nutně sexuologa - dětský psycholog či psychiatr mohou být vhodní.
Transsexualitou se ČR zabýváme od devadesátých let; v roce 1996 byla první případná rodina s transsexuálním chlapcem. Bylo mu deset let; rodina bojovala s přijetím puberty a vyjednala blokádní terapii, která je vratná. Po osmnácti letech Alex absolvoval hormonální terapii a později chirurgické zákroky. Dnes je úspěšný profesionál, ženatý a má děti. Zkušenosti ukazují, že včasná podpora a spolupráce vede k lepším výsledkům a minimalizuje psychické utrpení dětí a dospívajících.