Chlapec v osmi letech a nošení šatů: společenské konvence a historie

Co pro vás znamená být rodičem? Lidé většinou odpovídají, že jde o naplnění smyslu života. Milovat někoho víc, než cokoliv jiného na světě. Vychovávat dítě ale rozhodně není jednoduché a nikde vás to nenaučí. Jde o citlivost, toleranci, pochopení.

Maminka chlapce, který se rád obléká do šatů navíc upozorňuje na to, že je důležité děti podporovat a stát za nimi, ať se rozhodnou dělat téměř cokoliv. Být rodičem člověka nepochybně změní. Maminka malého Ciana pochopila, že musí svého syna vychovávat s důvěrou v jeho vlastnosti a zájmy. “Chci, aby můj syn věděl, že za ním stojím. A aby se miloval takový, jaký je. Chci, aby věděl, že si nemusí stydět za to, co ho baví, čím chce být. Ano, můj Cian rád nosí dámské šaty, ale také miluje hrát si na superhrdinu, dívá se na Ironmana. Můj manžel a já ho nezatěžujeme genderovými stereotypy, ať dělá, co se mu líbí,” říká maminka a vášnivá fotografka Crystal Kells, která chlapcův vývoj dokumentuje krásnými snímky.

Historie dětské módy a změny v koncepci pohlaví

Crystal neočekává, že by ji lidé chápali. “Pokud vstane s rozhodnutím být mořská panna, obleče si šaty mořské panny, pokud u snídaně zatouží být Spidermanem, zachraňuje celý den ve své fantazii imaginární svět. Je to na něm.”

Móda v Plzni za 1. republiku a protektorátu: 1. Móda v Plzenci za 1. republiky a protektorátu: 1. část - děti Obrazových dokladů o dětském oblečení ve Starém Plzenci se z 1. poloviny 20. století nezachovalo mnoho: fotografie byly pro chudší obyvatelstvo drahé, a tak - kromě společných školních snímků - máme k dispozici pouze snímky dětí z movitějších rodin. Na fotografii 5. třídy staroplzenecké obecné školy na Malé Straně školního roku 1901/2 (tedy ještě za Rakouska - Uherska) jsou vidět děvčata v jejich nejparádnějších šatech …

Tehdy byly třídy ještě nekoedukované, tj. chlapci i dívky byli vyučováni zvlášť. Realita běžného oblečení byla však jiná, a to i po desítky let později: děti chodily oblékané daleko prostěji, běžně po sobě oblečení dědily, mladší od starších, a to i boty. Úplně nejparádnější oblečení (kromě školního fotografování a závěrečného dne školy s předáváním vysvědčení) nosívaly na církevní slavnosti, na první přijímání i na biřmování. Snad nejnákladnější však bylo jejich oblečení na svatbách, když šly za družičky a družby.

Podívejme se na dva příklady z období první republiky. Tím prvním je svatba z r. 1921 klavírní virtuosky Jaromíry Cajthamlové s Rudolfem Císařem - chlapec coby družba má námořnický obleček, populární po mnoho let, a můžeme obdivovat i družičku s mašlí. Další snímek z 30. let ukazuje půvabný páreček dětí z rodiny Hrubých, opět jako družička a družba na svatbě. Jak byly obvykle oblečeny děti nepříliš movitých obyvatel Starého Plzence, ukazuje snímek z téže doby - dětí z rodiny staroplzeneckého kováře a podkováře Koce, bratra pozdějšího majitele Kocova pohřebního ústavu.

Zcela výjimečně vznikaly snímky dětí mimo ateliér - jako například foto malinkých sourozenců na plovárně. Samozřejmě se dětské oblečení přizpůsobovalo módě dospělých, což je vidět na fotografii prvňáčků ze školního roku 1936/37 s pí uč. Vyletovou z tehdy již koedukované třídy (mezi nimi je i Jaroslav Hrubý). Srovnejte ji s fotografií třídy z roku 1902 a hned uvidíte rozdíly.

Největší problém s dětským oblečením i obutím nastal za protektorátu: nejenže byly tzv. šatenky zcela nedostatečné, navíc se na volném trhu nedaly sehnat látky - na počátku války si lidé udělali zásoby a často je vykupovali Němci, protože protektorátní koruny byly vůči marce drasticky zdevalvovány. Konfekčního oblečení pro děti bylo v té době i za 1. republiky daleko méně než nyní. A tak se přešívalo a přešívalo, svetry, čepice a šály se pletly ručně. (Kupovaly se dokonce i nacistické vlajky, vystřihl se bílý střed a z červené části se šily trenýrky pro chlapce na cvičení.)

Když nebylo zbytí, děti prostě nosily i nepadnoucí oblečení po sourozencích i příbuzných.(O tom svědčí i snímek chlapce v nápadně větším svetru.)

V módě dospělých se na počátku protektorátu jako protest proti nacistické okupaci objevovaly tzv. národní motivy. Je zajímavé, že totéž vidíme i na kočárku malého děvčátka z Prahy. Na závěr se pak podívejte na návštěvu slavnostně oblečených dětí u babičky na konci 2. světové války.

Chování a postoje rodičů ke стильu dětí

Obléknout dítě do pohodlného oblečení přizpůsobeného jeho věku je dnes samozřejmostí. Ne vždy tak tomu ale bylo. Od období antiky až do středověku byl oděv přirozeně pohodlný. Ovšem později se móda stávala složitější a pro dítě, které oblékalo zmenšenou kopii oděvu rodičů, stále nepohodlnější. Čím vyšší bylo postavení rodičů, tím více dětský oděv sloužil k reprezentaci a kopíroval oblečení dospělých.

Frak ke dvanáctým narozeninám - ke kompletnímu osvobození od módy pro dospělé a k vytvoření oblečení pro děti došlo až ve 20. století. Námořnický obleček nebo radši pumpky? Národopisné muzeum Plzeňska ve svých sbírkách ukrývá řadu zajímavých historických součástek dětského oblečení. Ve 20. století si velkou popularitu mezi chlapci získalo tzv. námořnické oblečení - tedy typická volná blůza s námořnickým límcem, u mladších chlapců kombinovaná se skládanou sukní, u starších pak s dlouhými kalhotami.

K celkovému uvolnění chlapeckého stylu oblékání přispěl sport. Ke sportovnímu oblečení patřila sportovní saka se všitým páskem, barevné nebo pruhované kabátky, pletené vesty nebo pumpky. Samozřejmostí byl oblek, ke kterému mladší chlapci nosili krátké kalhoty s punčochami upevněnými na podvazky, starší pak pumpky s podkolenkami. Dívčí oblečení se vyvíjelo v těsné souvislosti s dámským oděvem. Základem šatníku velmi dlouho zůstával zástěra, která oblečení nejen chránila, ale její bílá barva byla symbolem nevinnosti a čistoty.

Infografika: Vývoj dětské módy od 18. až do 20. století

Domácí výroba a každodenní život

Domácí výroba na šicím stroji - I lidové kroje určené malým dětem byly vlastně jakousi zmenšeninou dospělého. Bývaly mírně zjednodušené, ovšem základní části zůstávaly stejné. V průběhu 50. let 20. století se zvýšila dostupnost oblečení a také se zlepšovala kvalita textilního zboží. Důraz v dětském oblečení se začal klást na pohodlný střih a snadno udržovatelný materiál. Výstava Dětský svět za císaře pána, která je k vidění v Nové budově Národního muzea do 29. září 2013, seznamuje návštěvníky se světem dětí na sklonku Habsburské monarchie.

V životě našich předků byl ustálen zvyk pořizovat si k uvedení do nového životního období také nový oděv. Toto pravidlo se dodržovalo i v případě křtu a křestních souprav. Křestní oblečení se v rodinách většinou uchovávalo a dědilo nebo bylo dárkem od kmotrů. Zdobnost křestních souprav závisela na majetnosti rodiny nebo kmotrů. Ostatní sociální vrstvy oblečení pro novorozence podomácku pletly, háčkovaly nebo síťovaly. Výbavou každého dítěte ve stáří do jednoho roku byly chovací šatičky.

Tzv. chovačky jsou známé z mnoha dobových fotografií - jsou to ty zvláštně dlouhé šatečky, které často až dvojnásobně přesahovaly délku dítěte. Právě rozměrnost oděvu umožňovala šaty výrazně ozdobit výšivkou, krajkami a stuhami. Košilka patřila k tradičnímu a základnímu oděvu menších dětí obou pohlaví. Košilky se často, zvláště pro kojence, zhotovovaly ze starších obnošených a vyřazených oděvů dospělých, popř. byly děděny po starších sourozencích. Košilky se navlékaly přes hlavu nebo zepředu a zavazovaly se tkaničkou u krku. Náprsenka se zdobívala výšivkou a krajkou.

Odrostlejším dětem, které již chodily, se přes košili oblékaly šatečky (i chlapcům), zástěrky a sukničky. Teprve s nástupem do školy se oblečení chlapců a dívek rozlišilo, kdy si chlapci ke košili navlékali krátké kalhoty. Striktnější rozlišování dětského oděvu podle pohlaví se objevuje až od začátku 20. století. V 19. století se boty začaly přizpůsobovat stavbě dětského těla a potřebě přirozeného zdravotně nezávadného pohybu. Z dětských botek zmizel podpatek a při výrobě byla používána měkčí kůže. První dětské botičky, tzv. „capáčky“, byly uchovávány jako rodinná památka.

Fotogalerie: Dětské šaty a chovačky v různých obdobích

Ritual breeching a kulturní proměna

Nový školní rok je tu! Jak se vařilo a jedlo za monarchie VI. Dnes to působí zvláštně - ale v 19. století bylo zcela běžné, že malí chlapci z vyšších vrstev byli oblékáni do šatů nebo oblečení, které dnes považujeme za dívčí. Pierre de Coubertin, zakladatel moderních Olympijských her, je na portrétech zobrazen jako šestiletý chlapec v šatech. Fotografie také měla být často estetická, idealizovaná - nešlo o zachycení přirozenosti, ale o prezentaci statusu, kultivovanosti a vkusu rodiny.

Proč se chlapci oblékali jako „holčičky“? • Děti jako „andělské bytosti“ - ve 19. století panovala představa, že malé děti jsou nevinné a andělské. Oblečení mělo tuto nevinnost podtrhovat - volánky, šaty, dlouhé vlasy byly symbolem čistoty. • Praktický důvod: snadnost oblékání a hygieny - šaty byly pro malé děti praktičtější. Breeching byl rituál, kdy chlapec dostal první kalhoty, a slavnostně se oslavovalo. • Status a výchova k jemnosti - oblečení mělo vést k kultivovanému projevu. • Fotografie jako stylizace - portréty příběhy rodin, ne nutná autentická scéna.

Rituál breeching (obléknutí do kalhot) byl pro chlapce z vyšších vrstev v 18. a 19. století důležitým mezníkem. Do věku zhruba 4 až 7 let nosili malí chlapci šaty. Breeching znamenal, že chlapec dostal své první kalhoty a že začal napodobovat otce. Rodinná slavnost, nové oblečení a portrét - to byly hlavní prvky tohoto zvyku. K kulturnímu dopadu patřilo, že po breechingu se měnila výchova dítěte: začal být vychováván jako muž a získával větší odpovědnost. Přijetí mužské identity bylo důležité v patriarchální společnosti a zvyk byl silně zakořeněn až do puberty.

Kdy tento zvyk zanikl? Většinou v pozdních 19. století. Vlámský chlapec z roku 1625 v šatech se všitými záhyby v obou vrstvách sukně ukazuje, že tradiční dětské oblečení bylo velmi variabilní. The tradition of girls wear dresses and boys wear pants - at least when it comes to babies and toddlers - is, from a historic perspective, a relatively recent development. For centuries, it was common to dress little boys and little girls the same: in dresses. The current clear-cut gender fashion conventions did not take hold until the twentieth century. Do age 4-7 let byly šaty normou pro chlapce i dívky; teprve breeching je postupně oddělil.

Graf: Breeching a postupné oddělení pohlavních rolí v módě

Závěr bez tradičního závěru

V dnešní době se rodiče často snaží vytvářet prostředí, ve kterém je dítě podporováno v tom, co ho baví, bez tlaku na stereotypy. Rodiče dokumentují vývoj a úsilí dětství prostřednictvím fotografií a příběhů, které ukazují, že oblečení je jen jednou z mnoha výrazových cest, jak se identifikovat a prožívat svět.

Dětská křížová výprava | Children’s Crusade

Tabulka: Klíčové body vývoje dětské módy

DobaPříklady
18.-19. stoletíChlapci i dívky nosí šaty; breeching jako mezníkPrvní kalhoty pro chlapce, rodinné oslavy breeching
20. stoletíPostupné uvolnění pro děti, sport ovlivňuje móduNámořnické oblečení, pumpky, volné kabátky
ProtektorátNedostatek látků, přešívání a šití ručněŠatenky, národní motivy v módě

tags: #chlapecek #8 #let #saty