Rozhodnutí mít dítě je zásadní. Je to na celý život. Někdy se partneři neshodnou na načasování založení rodiny, či celkově na rozhodnutí, zda vůbec mít děti. To může potenciálně vést do slepé uličky. Odbornice radí, jak s tím naložit. Partneři spolu mohou roky chodit a téma dětí nevytáhnout. Mohou se i shodnout na založení rodiny, ale po čase se jejich rozhodnutí může změnit. Nebo mít spolu jedno dítě, ale druhé jeden z nich nemusí chtít. V těchto okamžicích se mno lidí, zejména žen, dostává do bodu, kdy se buď musí smířit s tím, že (další) děti mít nebudou, nebo opustí svého partnera. A to není jednoduché rozhodnutí.
Proč dnes lidé ne vždy chtějí děti a jak s tím pracovat
Důvody, proč v dnešní době lidé ne vždy chtějí děti, jsou různé. Velkým faktorem jsou ale finance, situace ve světě, globální oteplování, nezdravé rodinné vzorce, obavy ze zvládání péče o děti a další na osobnější úrovni. V každém případě, jde-li o obavy, je to řešitelné. Může být užitečné prozkoumat úroveň jistoty každého člověka. Je velký rozdíl mezi „nejsem si jistý“ a „rozhodl jsem se a rozhodně nikdy nechci děti“. Otázky „proč“ často staví druhou osobu do pozice, kdy musí svou volbu obhajovat, vysvětlovat, racionalizovat, ospravedlňovat a „dokazovat“. Otázka jako „Jak jsi dospěli k tomuto rozhodnutí?“ nebo „Co tě k tomu přivedlo?“ jsou méně hádavé a umožňují vám prozkoumat problém s laskavostí, zvědavostí a soucitem. „Toto rozhodnutí je důležité učinit raději dříve než později a mít v tom jasno,“ zmiňuje Chlipala. Biologické hodiny přeci jen tikají. Pokud jeden z partnerů chce děti a vidí mít děti jako jádro svého životního poslání, zůstat spolu a nemít děti může vést ke smutku, depresi, zoufalství, lítosti, výčitkám a zášti. I když váš partner nechce děti, neznamená to, že je vždy jediným východiskem vztah ukončit. Pokud je vztah silný s vynikající komunikací, vzájemným respektem a péčí a ohleduplností, můžete si naplánovat, že si konverzaci v předem stanoveném čase znovu projdete.
Co dělat v praxi, když jeden z partnerů chce dítě a druhý ne
Dobrý den, je mi 27 let a jsem s partnerem v dlouhodobém vztahu. V lednu jsem zjistila, že jsem neplánovaně těhotná. Partner mi řekl, že teď dítě nechce a že by byl rád, kdybych šla na potrat. Přestože teď také ještě nejsem na dítě připravená, tak jsem nebyla schopná potrat podstoupit. Partner byl hodně naštvaný, že jsem ho dotlačila do kouta a že ho nutím do něčeho, co nechce, ale zůstali jsme spolu s tím, že o dítěti odmítá mluvit a snaží se dělat, jakoby se nic nedělo. Když něco o dítěti řeknu, tak odpoví jen „hm“. Plánje společnou dovolenou, výlety a podobně a když řeknu, že toho asi už nebudu schopná, tak je naštvaný. Přijde mi, že se za to, že bude otcem stydí, říkala jsem mu, ať si o tom třeba zkusí s někým promluvit, on ale nechce, zatím to nikomu neřekl, ani rodičům. Protože nemám partnerovu podporu, spíš naopak, tak se vůbec z těhotenství a dítěte nedokážu sama radovat a těšit se, navíc mám strach, že až na mě těhotenství začne být více vidět nebo případně, až se dítě narodí, tak mě partner opustí. Jsem kvůli tomu pořád nervózní a naštvaná. Děkuji za radu.
Odpověď odborníka klade důraz na respekt k oběma pocitům a na postupné kroky: vyjádřit své pocity, hledat podporu u lidí blízkých či odborníků a připravit plán, který pokryje minimální potřeby v nejisté situaci. Doporučuje se vnímat, že není nutné čekat na společnou shodu hned, ale dát si čas s jasnými mantinely a s ohledem na psychickou pohodu ženy a možnosti rodičovství. Držím vám i miminku palce a přeji hodně sil.
Další pohledy a rady od psychologů
Dobrý den, jsme poradna o duševním zdraví, ne rodinná, ale pokusím se vám posloužit alespoň vlastní zkušeností: jsem hodně zodpovědná (až jsem z toho úzkostná) a narození dcery pro mě bylo, kromě veliké radosti, i dost velkou zátěží. Byla jsem starší než vy a bylo pro mě hodně nové podřídit zcela svůj denní i noční režim miminku. Taky jsem o věcech hodně přemýšlela, protože jsem nechtěla opakovat výchovu mých rodičů, chtěla jsem být méně přísná a víc demokratická, ale proto jsem si často kladla otázku „mám toto po ní chtít, je už na to dost velká, nemám být laskavější - nebo naopak něco přikázat“, atd. Zkrátka pro mě dcera byla a je to nejkrásnější v mém životě, ale i tou největší starostí, je to člověk, na kterém mi nejvíc záleží. Já jsem na rozdíl od vás tehdy měla maximální podporu partnera - a i tak to někdy bývá těžké. Proto rozumím moc dobře vašim obavám a že podle dosavadního chování vašeho partnera musíte počítat i s variantou, že s dítětem budete sama. Na vašem místě bych se obrátila na poradnu pro rodinu a všechny vaše možnosti a touhy s někým dobře zvážila, probrala a pak se rozhodla, co dál.
Konstelace jako metoda mohou nabídnout metaforický pohled na situaci, avšak nikdy nezaručují výsledek. Vysvětlení, že konstelace zobrazují náhled na to, co je teď připraveno k řešení, a že není jisté, zda povedou k požadovanému výsledku, bývá důležité pro bezpečný a odpovědný přístup. Pokud zvažujete konstelace, je důležité mít respekt k procesu a vyhledat kvalifikovaného terapeuta. Realisticky je tedy třeba sledovat, že ani s jasnou touhou po dítěti, ani s rozhodnutím partnera to nemusí vyřešit okamžitě.
Praktické scénáře a tipy z praxe
Někdy se v praxi objevují konkrétní postupy: stanovte si jasný časový rámec pro rozhovor s partnerem, zvažte společnou péči o dítě, a pokud je nutné, vyhledejte pomoc odborníků (psychologa, terapeuta, rodinného poradce). Pokud je vztah silný a komunikace kvalitní, můžete plánovat konverzace v předem stanoveném čase a projektovat postupy, jak zvládnout praktické a ekonomické záležitosti. Ne vždy je řešením rozchod; někdy se daří najít kompromis, který vyhovuje oběma stranám a zároveň chrání emocionální pohodu, zvlášť pokud je partner ochotný postupně změnit postoj.
V diskuzích se často objevují konkrétní otázky a odpovědi: Jak s partnerem probrat, že chci dítě, ale on teď nechce? Odpověď zní: otevřený a upřímný rozhovor s jasným vymezením časového horizontu, případně kompromis. Někdy se uvádí, že tajné vyřazení antikoncepce je rizikové a může poškodit důvěru. Důležité bývá zjištění, zda rozhodnutí vychází z hlubší motivace a zda je skutečnou touhou po dítěti nebo řešením jiných vztahových problémů.
Kdy úvahy o budoucnosti vedou k rozloučení
Pokud se ukáže, že partner dítě nechce a vy chcete dítě stále, je možné zvážit rozchod a hledání partnera, se kterým bude shoda na základní hodnotě a cílech. V takových situacích je důležité nést odpovědnost za své rozhodnutí a mít jasný plán pro sebe a případné děti. Těmto tématům se věnují profese, které zdůrazňují nutnost upřímnosti, respektu a vyrovnání se s realitou v rámci vztahu.
