Cervikální hvezda placenta a schemata její funkce

Placenta je dočasný orgán uvnitř dělohy, který během těhotenství zásobuje vyvíjející se plod kyslíkem a živinami a zároveň odvádí odpadní látky. Slouží jako komunikační spojení mezi matkou a plodem, prostřednictvím něhož probíhá výměna dýchacích plynů, živin a hormonálních signálů. K výměně dochází přes semipermeabilní membrány trofoblastu a endotelových buněk, aniž by se krev matky a plodu míchala.

Jak placenta vzniká a kde se nachází

Placenta vzniká diferenciací z trofoblastu a z tkání vyvíjejícího se plodu, konkrétně z choria a decidua basalis. Plodové obaly a děložní sliznice se podílejí na tvorbě placenty, která je po čase discoidálního tvaru s fetálním povrchem bohatým na choriové cévy a s pupečníkem spojujícím plod s placentou. Pupečník má průměr 1-2 cm a délku obvykle kolem 50 cm, avšak může dosahovat i 130 cm. Nejčastější umístění placenty je na zadní straně dělohy, ne však pod nejnižší částí plodu; v případě nízkého uložení hrozí placenta praevia (vcestná placenta).

Funkce placenty

  • přenos živin mezi organismem matky a dítěte;
  • přenos mateřských protilátek - novorozenec má po narození protilátky od matky a teprve v průběhu života získává své vlastní;
  • okysličování krve dítěte a odvádění oxidu uhličitého;
  • produkce hormonů, které ovlivňují metabolismus matky a průběh těhotenství (hCG, placentární laktogen, estrogen, progesteron, CRH atd.).

Hormonální systém placenty hraje klíčovou roli v udržení těhotenství a přípravě těla na porod. HPL (placentární laktogen) stimuluje růst prsu a metabolismus, estrogen podporuje růst dělohy a mléčných žláz, zatímco progesteron snižuje kontrakce dělohy a podporuje vývoj mléčných žláz. Děje se tak prostřednictvím luteo-placentárního komplexu a DHEA z nadledvin plodu, které jsou transformovány na estrogeny.

Umístění placenty a jeho význam

Nejčastější umístění placenty je vzadu v děloze, její vrostlé problémy mohou zahrnovat nízké uložení (placenta praevia), adherens (přichycení placenty k děložní stěně) a hlubší vrost placenty do myometria (placenta accreta/increta/percreta). Placenta praevia vyžaduje zvláštní sledování a může komplikovat porod. Adherentní placenta vyžaduje manuální lýzu, pokud placenta zůstane přirostená po porodu. Hluboce vrostlé cévy mohou vést k obtížnému porodu a zvýšenému krvácení, vyžadují často chirurgický zásah.

Patologické stavy placenty a jejich důsledky

  1. Abrupce placenty (předčasné odloučení placenty od děložní stěny) - ohrožuje plod a může nastat v závěru těhotenství či v první či druhé době porodní.
  2. Placenta praevia (vcestná placenta) - nízké uložení placenty, které může blokovat porodní cesty a způsobit krvácení.
  3. Placenta adherens (adhesivní placenta) - nedostatečné odloučení placenty po porodu, vyžaduje manuální vyjmutí.
  4. Placenta accreta, increta, percreta - hluboké vrost placenty do děložní svaloviny, riziko silného krvácení a chirurgického zásahu.
  5. Nedostatečnost placenty (insuficience placenty) - placentu není schopen zajistit plodu dostatek živin a kyslíku, často vede k předčasnému porodu.
  6. Infarkt placenty - může být benigní, avšak rozsáhlé či opakované infarkty jsou rizikové.

Porod a placenta

Porod placenty je čtvrtá doba porodní a nastává obvykle do půlhodiny po narození dítěte. Dochází při něm k sekundárním kontrakcím a placentu je nutné vyloučit. Pokud k odulování nedojde samovolně, lékař může přistoupit k manuální lýze, která zahrnuje zasunutí ruky skrze pochvu a externí tlak na dělohu pro uvolnění placenty. Po úspěšném odloučení následuje období čtvrté doby porodní trvající cca dvě hodiny, během kterého dochází k ošetření poranění a případnému kontaktu s novorozeným dítětem.

Schematické znázornění obsahu dělohy a polohy placenty

Vztah placenty k plodu a matce

Placenta zprostředkovává výměnu plynů, živin a hormonů a zásobuje plod prostřednictvím pupečníku. Krev matky a plodu se za normálních okolností nemíchá; placentární bariéra umožňuje selektivní průchod látek. V průběhu těhotenství dochází k proměnám permeability placentárních tkání a k regulaci průtoku krve v intervilózních prostorech, aby se optimalizovala výměna pro plod.

Faktory ovlivňující placentu

  • věk matky, zvláště riziko u žen nad 40 let;
  • předčasný odtok plodové vody;
  • hypertenze;
  • vícečetné těhotenství;
  • poruchy srážlivosti krve a historie problémů s placentou;
  • poranění břicha a užívání návykových látek (alkohol, tabák, drogy).

tags: #cervikalni #hvezda #placenta #schema