Záleží na tom, kdy a jak k odtoku plodové vody dojde. Čím dříve před termínem se to stane, tím hůře se může porod rozbíhat. Hlavním důvodem je zpravidla nepřipravenost, "nezralost", děložního hrdla k procesu porodu. Pokud je žena již v termínu svého porodu, setkáváme se nejčastěji se dvěma způsoby: V prvním odchází jen malé množství vody - příčina bývá buď v drobném protržení ve vyšších partiích vaku, nebo v porušení jen jednoho obalu. Voda v malém množství stéká dolů k hrdlu děložnímu, někdy také může jít jen o prosakování, odtok vody může dokonce i ustat. Vak však zůstává v dolní části neporušen. U tohoto typu odtoku se porod rozebíhá zpravidla delší dobu, ale výskyt infekce je zde poměrně malý z důvodu nesnadného průniku cizorodých činitelů vyvolávajících infekci do dělohy k dítěti. Ve druhém případě dochází k prasknutí vaku před hlavičkou dítěte, odchází proto mnohem větší množství plodové vody než v prvním případě. Zde je také vyšší pravděpodobnost, že se porod spontánně rozeběhne do 24 hodin od začátku odtoku, protože tomu napomáhá hlavička dítěte, která nyní tlačí na spodní část dělohy, podílí se na zkracování děložního hrdla a také stimuluje vyplavování hormonů podílejících se na rozeběhnutí porodu. V tomto druhém případě je riziko infekce vyšší, ovšem jen za určitých podmínek. Záleží na prostředí (mikroflóře) v pochvě. A také - mají-li bakterie působící infekci dospět až do dělohy, musejí putovat vzhůru proti proudu odtékající vody. Čekání na porod je tudíž bezpečnější do doby, než prsty zdravotníka či monitorovací prostředky překročí hranice pochvy a tím organismům, které jsou u ústí pochvy a v ní přítomny, vstup vzhůru umožní. Podle provedených výzkumů riziko infekce dramaticky stoupá po 24 hodinách od prvního vaginálního vyšetření nebo jiné vnitřní proceduře po odtoku a zhoršuje se s počtem dalších vyšetření a postupů.
V obou případech odtoků se kontroluje teplota i ostatní fyziologické funkce jako krevní tlak a puls, dále ozvy plodu a případně krevní testy. U obou typů odtoků je také nutné zkontrolovat postavení trupu dítěte a naléhání hlavičky, aby důvodem, proč se porod nerozbíhá, nebyla nevhodná poloha plodu. Pokud se příliš dlouho nic neděje, dochází v našich porodnicích obvykle k umělému vyvolání porodu, tzv. Konvenční postup je čekat s vyvoláním porodu maximálně 24 hodin po odtoku vody, právě z důvodu hrozící infekce. Mnohdy se však v porodnicích s indukcí začíná už mnohem dříve.
Problém s tzv. standardní péčí je, že je do značné míry rutinní a nezahrnuje faktory jako je zdraví a psychické rozpoložení matky, její osobní čistota nebo její prostředí. Často se nevyhodnocují ani reálná medicínská fakta vztahující se k aktuálnímu riziku infekce. V roce 1996 byla např. provedena velká studie Univerzitou v Torontu, do které bylo zahrnuto 5041 žen z Kanady, Austrálie, Izraele, Švédska a Dánska s předčasným odtokem plodové vody. Ve všech případech se jednalo o porody v nemocnici. Ženy byly náhodně rozděleny do dvou skupin, a to na ty, které měly porod vyvolán, a na ty, u kterých se na spontánní rozeběhnutí porodu až 4 dny počkalo. Výsledky ukázaly velmi malé rozdíly - u obou skupin se infekce rozvinula jen asi u 3% dětí. Autoři studie došli k závěru, že by porodníci a porodní asistentky měli tato zjištění předat těhotným ženám, ty by měly samy rozhodnout, které možnosti dávají přednost. Na některých pracovištích v zahraničí mají zkušenost, že nemusí. Drží se osvědčeného postupu, tj. hlídají vaginální prostředí ženy už od začátku těhotenství, proberou s ní optimální hygienické podmínky (podpůrná léčba optimálního vaginálního prostředí, spodní prádlo, povlečení, vložky) a po odtoku vody už vaginálně nevyšetřují. Podmínkou je zvýšený příjem tekutin z důvodu potřeby zvýšit tvorbu plodové vody. Potřebná kontrolní vyšetření plodu i matky (krevní testy jako krevní obraz, CRP, CTG a další) se samozřejmě provádějí. Výsledky jsou obdobné jako ve zmíněné studii z Toronta.
V porodnické praxi se dnes běžně setkáváme také s tzv. amniotomií - umělým protržením plodového vaku. Plodový vak nejčastěji spontánně praskne ke konci první doby porodní. Amniotomie nebo také dirupce (protržení) bývá prováděna s cílem porod urychlit nebo také třeba více zjistit o kvalitě plodové vody. Pokud je tento zákrok proveden během už probíhajícího porodu, obvykle vede k prudkému zesílení kontrakcí. Pokud má sloužit jako součást umělého vyvolání porodu, nemusí vést ke kýženému efektu, tj. kontrakce se vždy nerozběhnou. Na základě rozsáhlého šetření organizace National Childbirth Trust vyšlo najevo, že převážná většina žen, které protržení plodového vaku zažily, zpětně porod vnímaly jako mnohem bolestivější a s narušenou fyziologií. I z dalších výzkumů vyplývá, že ač může umělé protržení vaku blan délku porodu zkrátit, je s ním spojen zvýšený stres pro matku i dítě. A v druhém případě, když je amniotomie použita k indukci, je zde navíc oněch zmíněných limitujících 24 hodin. Pokud během této doby k rozeběhnutí porodu nedojde, následují medicínské intervence zvyšující potřebu analgezie i pravděpodobnost ukončení porodu operačním způsobem. Amniotomie by proto neměla být považována za rutinní součást porodní péče.
Díky unikátnímu systému péče porodníků a neonatologů VFN nemusí dnes být diagnóza předčasného odtoku plodové vody před 22. týdnem těhotenství fatální. Výsledky KGPN 1. LF UK a VFN ukazují, že v současnosti přežívá 88 procent dětí narozených po odtoku plodové vody před 22. Ve světě se předčasně, tedy před 37. týdnem těhotenství, narodí osm až deset procent dětí, v ČR je to kolem sedmi procent. Zatímco většina pracovišť zahajuje péči až od 22.-24. týdne, KGPN poskytuje péči i ženám již od 14.-16. týdne a po 22. týdnu hospitalizaci na rizikovém oddělení. Cílem je dát šanci každému dítěti a maximalizovat prodloužení těhotenství. Podle světoznámých dat má ale z dlouhodobé perspektivy naděje i stále více dětem díky specializované neonatologické péči.
Podle světové literatury za období 2005-2025 dosahuje průměrné přežití při odtoku plodové vody do 22. týdne těhotenství 25-50 procent narozených dětí, např. ve Spojeném království 18 procent, ve Francii 39 procent. „Srovnávání je sice těžké, protože soubory ze zahraničí jsou velmi různorodé, nicméně my se můžeme srovnávat např. s Japonskem, kde je přežití také vysoké a převyšuje výsledky západoevropských zemí. V pražské porodnici u Apolináře přežití dosahuje 88 procent, bez závažných komplikací 62 procent. Normální psychomotorický vývoj ve dvou letech má 85 procent těchto dětí,“ říká MUDr. Tereza Lamberská, Ph.D., KGPN 1.
Stěžejní pro dobré výsledky je podle něho neonatologická péče, která je v ČR na špičkové úrovni. Díky úzké spolupráci porodníků a neonatologů se situace zásadně mění. Specializovaná péče o těhotné, intenzivní neonatologická péče a následná podpora rizikových novorozenců dnes dávají reálnou naději tam, kde před pár lety žádná nebyla. Přežít bez komplikací pro budoucí život tak mohou podle lékařů i děti matek, kterým odtekla plodová voda před 22. týdnem těhotenství.
Podle Dr. Kateřiny Mackové je důležité šířit osvětu a uvědomění o této problematice, protože povědomí je stále nízké i mezi odbornou veřejností. Dohled nad péčí je součástí standardní péče: nemocnice sledují plodové prostředí a včasně provádějí vyšetření CRP, CTG a další. Zapojit se má i amniocentéza, která umožní zjistit stav nitroděložního prostředí a rozhodnout o vhodné léčbě. Personalizovaný postup, tedy léčba šitá na míru, se ukazuje jako efektivní cesta, jak minimalizovat zbytečné intervence a maximalizovat šanci na zdravý vývoj dítěte.
3. 9. Díky unikátnímu systému péče porodníků a neonatologů VFN nemusí dnes být diagnóza předčasného odtoku plodové vody před 22. týdnem těhotenství fatální. Výsledky KGPN 1. LF UK a VFN ukazují, že v současnosti přežívá 88 procent dětí narozených po odtoku plodové vody před 22. týdnem. Zároveň je možné, že po dokončení 34. týdne těhotenství se používají metody jako amnioinfuze nebo amniopatch, pokud se plánuje co nejdelší udržení těhotenství a zlepšení podmínek pro vývoj plodu.
Funkce plodové vody a její význam pro těhotenství
Plodová voda má celé spektrum funkcí, které jsou pro vyvíjející se děťátko nenahraditelné. Poskytuje mu sterilní prostředí, ve kterém se může bez omezení pohybovat, a slouží mu k trénování jeho vnitřních orgánů - plíce, trávicí soustavu a ledviny. Množství plodové vody se během celého těhotenství mění - hladina stoupá přibližně do 35. týdne těhotenství a následně začíná klesat. Objem plodové vody je ovlivněn i tím, že plod ji pije a močí zpět do prostředí dělohy.
Za nízkou hladinu plodové vody může odpovídat i její předčasný únik. Pokud nastává změna hladiny, lékaři hledají příčinu a na základě toho volí další kroky. Předčasný odtok plodové vody je často spojen s oligohydramnionem (nízká hladina) nebo anhydramnionem (úplný nedostatek).
O oligohydramnion a anhydramnion
Oligohydramnion je jednou z komplikací, která může ovlivnit průběh těhotenství a vývoj orgánů dítěte. Anhydramnion označuje stav úplného nedostatku plodové vody. Oba stavy vyžadují přesné hodnocení a často personalizovaný přístup v péči o těhotnou ženu a plod.
Diagnostika a léčba PPROM (předčasný odtok plodové vody před 37. týdnem)
PPROM komplikuje zhruba 2-4 % všech těhotenství a je zodpovědný za přibližně 30-40 % všech předčasných porodů. Nejčastěji dochází k PPROM mezi 34. a 37. týdnem těhotenství. Dnes víme, že infekce v plodové vodě se vyskytuje jen v asi jedné třetině případů, a PPROM je tedy spíše onemocněním plodových obalů a jejich předčasného stárnutí.
Diagnóza PPROM bývá zlatým standardem potvrzena při popisu odtoku plodové vody těhotnou ženou a potvrzena vizuálně nebo laboratorně. Biochemické testy, jako testy pro přítomnost specifických proteinů (Actim-PROM, Amnisure), pomáhají potvrdit nebo vyloučit odtok vody. Pokud dojde k PPROM po 24. týdnu, je nutné zvážit vyčkávací či aktivní postup podle věku těhotenství a stavu plodu.
Ke stanovení zánětu v plodové vodě je nutné odebrat plodovou vodu amniocentézou a vyšetřit hladinu interleukinu-6. Zánět v plodové vodě je obecně špatným prognostickým faktorem a bývá často subklinický, bez jasných známek v krevním obraze matky.

Ke zvládnutí PPROM se používá kombinace kortikoidů pro dozrávání plic, antibiotik, tokolytik a monitorování srdečních ozvů dítěte. Personalizovaný přístup znamená, že se načasuje podání kortikoidů a léčba antibiotiky podle stavu plodové vody a výsledků amniocentézy. Amnioinfuze a amniopatch mohou sloužit k doplnění plodové vody nebo zajištění lokálního uzávěru poškozeného místa.
Vedení porodu závisí na aktuálních podmínkách. Obecně lze říci, že pokud je plod v poloze hlavičkou a nejsou kontraindikace, lze vedení porodu provádět spontánně i v některých případech dřívějších týdnů. Při poloze koncem pánevním se postup liší; některé směrnice uvádějí nástup porodu po dokončeném 28. týdnu.
Rodičům s touto diagnózou by měly být poskytnuty podrobné a realistické informace o rizicích pro matku i plod. Zároveň je důležité zdůraznit šanci na příznivý vývoj u dětí, které překonají kritické období. Tým KGPN zdůrazňuje, že moderní perinatologická centra poskytují vysokou úroveň neonatologické péče a spolupráce mezi obory vede ke zlepšení prognóz.
Předčasný porod, ambulantní porod, dvě ztráty miminek: Tereza Nolet | Příběhy zrození podcast
V České republice se díky těmto postupům zlepšila prognóza i po předčasném odtoku plodové vody. Dlouhodobé sledování a individualizovaná péče umožňují rodičům i lékařům rozhodovat se s ohledem na nejlepší možné výsledky.
Možnosti prevence a praktická doporučení
Preventivně se doporučuje dodržovat hygienické zásady a pravidelně sledovat vaginální prostředí. Lékaři často radí zvýšený příjem tekutin a pravidelné kontroly plodu po odtoku vody. Důležité je apliikovat personalizovaný přístup a vyšetření, které objasní stav infekce či zánětu v plodové vodě.
Tabulka: Klíčové pojmy a jejich význam
| Pojem | Význam |
|---|---|
| PPROM | Předčasný odtok plodové vody před 37. týdnem |
| Oligohydramnion | Nízká hladina plodové vody |
| Anhydramnion | Úplný nedostatek plodové vody |
| Amniotomie | Umělé protržení plodového vaku |