Spontánní potrat je definován jako ztráta těhotenství před 20. týdnem gravidity nebo plodu s váhou nižší než 500 g. Ačkoli genetické příčiny tvoří významnou část vzniku spontánních potratů, negenetické faktory hrají také důležitou roli. Habituální potrácení bylo historicky označováno jako tři a více za sebou následujících spontánních potratů, dnes však definujeme habituální potrácení jako tři těhotenské ztráty, nemusí ale nutně být potraty po sobě jdoucí. Spontánním potratem končí 10-15 % klinicky diagnostikovaných těhotenství a většina z nich nastává do 12. týdne gravidity. Embryo obvykle zaniká nejméně týden před klinickými projevy potratu.
Definice, epidemiologie a rozhodování o vyšetřování
Opakované těhotenské ztráty jsou definovány jako 3 a více klinicky potvrzených ztrát před 20. týdnem, avšak počet vyšetřování a rozsah vyšetření se musí individualizovat podle věku ženy, okolností předchozích potratů, rodinné a osobní anamnézy a úzkosti páru. I přes podrobné vyšetřování zůstává příčina u více než poloviny postižených párů nevysvětlena. Většina párů vyšetření uvítá a potenciální nalezení predispozičního faktoru může významně zlepšit prognózu budoucího těhotenství po adekvátní terapii a poradenství.
U 10-15 % žen s habituálním potrácením jsou příčiny spojeny s vrozenými nebo získanými děložními abnormalitami, které mohou být odhaleny sonohysterografií nebo hysterosalpingografií. Příčiny habituálního potrácení zahrnují genetické, anatomické, endokrinní, infekční, imunologické a trombotické faktory; méně často jde o jiné faktory. Endogenní a superponované anatomické poruchy děložního hrdla a těla mohou vést k špatnému uchycení embrya a potratům. Diethylstilbestrol (DES) v minulosti vedl k kongenitálním poruchám děložního těla a hrdla.
Různé typy potratů a klinický kontext
Existují dva základní druhy potratů - samovolný potrat (abortus) a umělý interrupční zákrok. Samovolný potrat se podle definice týká 3 a více ztrát a končí 25-40 % těhotenství. Při jednom samovolném potratu se doporučuje po otěhotnění užívat vitaminy a zvýšit příjem kyseliny listové. Bolesti v podbřišku doprovázené krvácením a sraženinami mohou být varovnými příznaky potratu; pokud nastanou, je nutná lékařská konzultace.
Interrupce se dělí na miniinterrupci (ambulantní odsátí endometria) a klasickou interrupci (kyretáž) - provádí se v různých fázích těhotenství a v různých režimech anestézie. Interrupce z medicínských důvodů je možná až do 24. týdne, pokud je prokázána genetická či anatomická vada plodu. Komplikace mohou nastat při nedostatečném odstranění tkání z dělohy.
V některých případech se novodobé metody snaží o edukaci a diagnostiku ještě dříve, například včasná detekce časných ztrát prostřednictvím vysoce citlivých kitů na detekci hCG. Biochemické těhotenství označuje situaci, kdy dočasně dojde k pozitivnímu testu na těhotenství, který později zanikne, často v důsledku chromozomálních chyb.
Etiopatogenetické faktory a angiogeneze
Hlavní etiologie habituálního potrácení zahrnují genetické, anatomické a trombofilní faktory. U děložního faktoru se nejčastěji objevují děložní abnormality jako subseptus, arcuatus, unicornis či didelphis. Uplatňují se také srůsty a Ashermanův syndrom. Děložní prostředí může být ovlivněno prenatálním expozicí DES, která vede k různým poruchám vývoje děložního těla, hrdla a pochvy.
Vaginální infekce a autoimunitní stavy mohou mít významný dopad na průběh těhotenství. Trombofilie (Leidenská mutace V, mutace protrombinu) a anti-fosfolipidový syndrom (APS) jsou známé rizikové faktory; imunologická terapie a trombofilní terapie byly zkoumány, ale důkazy jejich účinnosti jsou nejednoznačné. PROMISE studie ukázala, že suplementace progesteronem nemá významný pozitivní efekt na počet těhotenských ztrát, ale většina těhotenství končí zdravým porodem bez ohledu na suplementaci.
Vliv štítné žlázy a infekce
Hyper- či hypoaktivita štítné žlázy je častá u žen v reprodukčním věku a může vést k anovulačním cyklům a infertilitě. Hladiny TSH nad 2,5 mIU/l mohou signalizovat sníženou funkci a mohou ovlivňovat plodnost. Mezi infekční rizika patří listerióza, toxoplazmóza, herpes simplex, cytomegaloviry a Coxsackie viry; některé další infekce jako ureaplasma či chlamydie se mohou podílet na potratu zejména u imunokompetentních pacientek.
Diagnostika, genetika a genetické poradenství
Vyšetření karyotypu rodičů je indikováno u všech rodičů s opakovanými těhotenskými ztrátami a genetické poradenství je doporučeno vždy v případech chromozomálních aberací rodičů. Před některými zákroky lze použít pokročilé molekulární metody jako extendPCR (chromozomy 13, 15, 16, 18, 21, 22, X, Y) a array CGH, které detekují i mikrodeleční syndromy. Celkové výsledky naznačují, že příčinu opakovaného potratu lze identifikovat v přibližně 50-60 % případů.
Prevence, terapie a management
U asymptomatických abnormálních vaginálních flora a bakteriální vaginózy se ukazuje, že perorální klindamycin může snížit riziko pozdního potratu a spontánního předčasného porodu. Progesteron se používá jako imunomodulátor, ale jeho rutinní podávání není opodstatněné; existují pouze vybrané situace, kdy by bylo zváženo podání nízkých dávek progesteronu, avšak důkazy jsou nedostatečné. U trombofilních stavů se ukazuje, že kombinace nízkomolekulárního heparinu a nízkých dávek kyseliny acetylsalicylové může snížit riziko opakovaných abortů o více než 50 %, avšak obecně není podpora rutinního podávání LMWH u všech žen s trombofilií. Imunoterapie (IVIG, imunizace otcovských buněk, leukocytů dárců) nebyla prokázána jako účinná ve srovnání s placebem a měla by být nabízena jen v kontextu klinického výzkumu. HCG jako prevence potratu nebyla podpořena a vyžaduje dobře navržené randomizované studie.
Jakmile dojde k potratu, psychologická podpora a úprava životního stylu jsou klíčové. Ženy by měly být informovány a zajištěna jim podpora, protože opakované těhotenské ztráty významně ovlivňují kvalitu života a mohou vést k depresi a sociální izolaci. Po operační léčbě podle typu anomálie má mnoho žen naději na úspěšné budoucí těhotenství; například metroplastika při uterus septus může dosáhnout 65-85% úspěšnosti, a v řadě případů i bez operace se vyvíjí úspěšné těhotenství.
Životní styl, rizikové faktory a prognóza
Růst věku matky je významným rizikem a s věkem klesá šance na úspěšné těhotenství: 70% ve věku 35 let, 40% ve věku 45 let. Faktory životního stylu jako obezita, nadměrná konzumace alkoholu, kouření, nadměrná fyzická zátěž a psychický stres zvyšují riziko potratů. Vrozené a získané děložní abnormality jsou častějšími příčinami u opakovaných potratů, stejně jako trombofilní mutace a APS. Přibližně 2-4 % opakovaných abortů je spojeno s balancovanými chromozomálními aberacemi rodičů, a genetické poradenství je u těchto případů důležité.
Závěr
Spontánní potrat a habituální potrácení představují komplexní problém s různorodými etiologiemi. Přesný mechanismus zůstává v mnoha případech nevysvětlen, ale moderní diagnostika a terapie umožňují cílenější vyšetření, lepší poradenství a významné zlepšení prognózy budoucích těhotenství.

tags: #casne #tehotenske #ztraty