Severoatlantická aliance zahájila letecké útoky na bývalou Jugoslávii 24. března 1999, aby přinutila autokratického prezidenta Miloševiče zastavit pronásledování albánských separatistů v Kosovu. Letecké útoky proti režimu Slobodana Miloševiče trvaly celých 78 dnů. Bombardování, které začalo 24. března 1999, nakonec donutilo Bělehrad ke kapitulaci a stažení z Kosova, jež se poté vydalo k nezávislosti.
Politické a humanitární pozadí
Převážně Albánci obývané Kosovo, považované za kolébku srbského státu, se již koncem 80. let stalo rozbuškou národnostních problémů v někdejší Jugoslávii. O dekádu později pak tvrdý postup srbského vedení proti albánskému obyvatelstvu vedl k bezprecedentnímu zásahu Severoatlantické aliance. Letecká operace - první bojová mise NATO proti suverénnímu státu, do níž se prvně od konce druhé světové války zapojilo i Německo - nakonec přinutila Miloševiče přistoupit na podmínky mezinárodního plánu pro Kosovo.
Ten počítal s odsunem srbských sil z provincie a s přítomností mezinárodních mírových jednotek v oblasti. Příslušná dohoda byla podepsána 9. června 1999 v makedonském Kumanovu. Následující den NATO nálety pozastavilo a 20. června akci oficiálně ukončilo.
Cíle a průběh letecké kampaně
Aliance nasadila širokou škálu letadel a zbraní: na vzdušných úderech proti Jugoslávii se svými letouny podílela a podílí většina členských států NATO, zejména USA (800 letounů), Velká Británie a Francie. Celkem více než 1000 bojových letounů. Poprvé byly nasazeny strategické bombardovací letouny B-2 SPIRIT. Letouny, které vzlétly ze své domovské základny v USA, překonaly oceán, doplnily palivo za letu a bez mezipřistání zahájily bombardovací mise a určené cíle zasáhly s mimořádnou přesností.
Současně byly nasazeny i další strategické a taktická letadla: dne 31. března 1999 přemístilo americké letectvo pět strategických bombardovacích letounů B-1B z Ellsworthu; z americké základny Minot byly 29.3.1999 přesunuty čtyři B-52H STRATOFORTRESS. Dnem 1.4.1999 letouny B-1B plně zaujaly bojovou pohotovost a přešly do podřízenosti vrchního velitele gen. Wesley K. Clarka.
Proti obrněným a pozemním cílům byly nasazeny i stroje pro přímou podporu jako A-10 THUNDERBOLT a bojové vrtulníky AH-64 APACHE. V severní části území Albánie již bylo dislokováno celkem 24 vrtulníků AH-64 APACHE. Americké vrtulníky AH-64, určené zejména pro boj s obrněnými cíli, byly zapojeny do operace Spojenecká síla; jejich přednostmi jsou nevídaná úderná síla a schopnost samostatně vyhledávat pozemní cíle i za snížené viditelnosti a v noci.
Zaměření úderů a civilní škody
Alianční bomby a řízené střely během mířily nejen na vojenská zařízení a techniku, ale také na důležité body infrastruktury nebo továrny vyrábějící zbraně a munici. Nálety si - přes veškerou snahu zaměřit se na vojenské cíle - vyžádaly také oběti mezi srbskými civilisty. Podle organizace Human Rights Watch jich bylo kolem pěti stovek, Bělehrad uváděl zhruba čtyřikrát vyšší čísla a k tomu tisícovku mrtvých vojáků a policistů.
Při bombardování bylo zničeno mnoho dopravních komunikací, mostů a továren, než Milošević uznal po 79 dnech náletů v červnu porážku. NATO nálety vedly k rozsáhlým škodám na infrastruktuře a narušily běžný život civilního obyvatelstva.
Chyby, nehody a mezinárodní odezvy
Negativní reakce vyvolal třeba přehmat v podobě bombardování čínské ambasády v Bělehradě, při kterém zahynuli tři Číňané. Dosud největším selháním bylo bombardování čínského velvyslanectví v Jugoslávii, ke kterému došlo 8. května. Protizemní řízené střely, odpálené z amerických bojových letounů byly omylem navedeny na budovu velvyslanectví místo na jugoslávský státní úřad. Čtyři lidé při něm přišli o životy, dalších asi 20 lidí bylo zraněno.
Nálety vyvolaly i další incidenty a nehody: podle tvrzení představitelů Aliance se při svých úderech v Jugoslávii snaží zabránit škodám mimo stanovený cíl útoku, avšak při úderech tohoto charakteru nelze stoprocentně vyloučit vedlejší účinky zásahu. Již několikrát byly nedopatřením bombardovány některé civilní objekty, včetně nemocnic. NATO také později zdůraznilo, že bombardování čínské ambasády bylo omylem, který vzešel ze zastaralých plánů Bělehradu.
Poměrně závažným případem byl i zásah mostu v době, kdy se v jeho blízkosti pohyboval vlak. Podle NATO došlo 6. dubna k zásahu mostu v době, kdy se v jeho blízkosti pohyboval vlak. Při tomto nechtěném zásahu vlaku bylo údajně zabito devět lidí a dalších šestnáct zraněno. Pilot letounu, který se 16. dubna účastnil náletu na konvoj vozidel s uprchlíky se domníval, že je složen z vojenských obrněných vozidel. Komunikace, po které se vozidla přesunovala, je důležitou zásobovací trasou pro srbské ozbrojené síly v Kosovu.
Další nekontrolované dopady zahrnovaly i střely dopadající mimo bojovou zónu: bulharské ministerstvo obrany oznámilo, že dne 31.3.99 dopadla na území Bulharska poblíž vesnice Elovdol již druhá letecká protiletadlová řízená střela Severoatlantické aliance. Podobná PLŘS Severoatlantické aliance dopadla na území Bulharska nedaleko pohraniční vesnice Trun pár dní poté a ani tehdy nezpůsobila žádné škody.
Incidenty zahrnovaly i případy, kdy střely odchýlené od cíle zasáhly obytné domy: dne 29. dubna letecká protiradioelektronická střela typu AGM-88 HARM zničila dům na sofijském předměstí Gorna Banja asi pět kilometrů od centra bulharské metropole. Střela HARM se odchýlila od svého cíle v okamžiku, kdy obsluha tohoto radaru vypnula jeho vysílač, a odborníci nedokážou přesně vysvětlit, jak se střela mohla odchýlit tak, že proletěla vzdálenost asi 70 kilometrů a pak zasáhla obytný dům, kde vybuchla.
Právní a etické otázky
Bombardování jako takové se dočkalo mezinárodní kritiky kvůli tomu, že k němu Severoatlantická aliance přistoupila bez mandátu OSN. Údery NATO bez jejího schválení navíc výrazně narušily prestiž samotné celosvětové organizace. Amnesty International označila bombardování sídla srbské státní televize letadly Severoatlantické aliance z 23. dubna 1999, při němž zahynulo v Bělehradě 16 civilistů, za válečný zločin a vyzvala členské státy aliance, aby zajistily nezávislé vyšetření leteckého útoku a odškodnily zraněné i rodiny zabitých.
Velení NATO v době náletu považovalo televizi nacházející se v centru Bělehradu za legitimní cíl a jednu z mocenských opor tehdejšího jugoslávského prezidenta Slobodana Miloševiče. Zásah odůvodňovalo vytrvalou válečnou propagandou stanice, jež údajně přispěla k prohloubení etnických konfliktů na Balkáně. „I kdyby NATO skutečně věřilo, že televize byla legitimním cílem, byl útok nepřiměřený, a tudíž válečným zločinem,“ uvedla Amnesty International.
Dopad na mezinárodní vztahy a veřejné mínění
Nálety, po kterých se například Srbové místo běžného „dobar dan“ zdravili "bombar dan", pak dodnes negativně ovlivňují srbské vztahy ke Spojeným státům i celému NATO. Bombardování si vyžádalo také oběti mezi srbskými civilisty a vedlo k obtížnému doznívání politických důsledků. Na české politické scéně vyvolaly útoky na Miloševičovu Jugoslávii řadu nesouhlasných reakcí, zejména od komunistů, výhrady k nim měli i tehdejší předseda ODS Václav Klaus nebo část vládní ČSSD.
Jasného zastání se akce dočkala od Václava Havla. „Jugoslávie byla napadena, aniž k tomu měla aliance přímý mandát od OSN. Nestalo se tak ale ze svévole či z agresivity nebo z neúcty k mezinárodnímu právu. Stalo se tak naopak z úcty k právu. Ale k právu vyššímu, než je to, které chrání suverenitu států. Totiž z úcty k právům člověka,“ řekl prezident. Jeho postoj byl ale opakovaně napadán, dodnes se také objevuje zkreslený a Havlovi připisovaný výrok o „humanitárním bombardování“.
Následky pro Kosovo a region
Po skončení bojových operací v létě 1999 sice Kosovo zůstalo formálně součástí Svazové republiky Jugoslávie a později už samostatného Srbska. Fakticky však bylo mezinárodním protektorátem pod kontrolou vojenské mise KFOR a Prozatímní civilní správy OSN v Kosovu (UNMIK). V únoru 2008 pak Kosované vyhlásili nezávislost, Srbsko ale odtržení své jižní provincie nikdy nepřijalo.
Technické omezení přesných zbraní a informační dimenze konfliktu
Mnoho z nás si klade otázku: Proč armáda, která vlastní zbraně špičkových technologií nedokáže bombardovat pouze vybrané cíle tak přesně, aby nedocházelo ke ztrátám na lidských životech. Základem většiny soudobých technologií je optika a její stoprocentní funkčnost je zaručena pouze v ideálních meteorologických podmínkách. Snad největším nepřítelem Aliance je špatné počasí, zejména nízká oblačnost, která ztěžuje a někdy dokonce znemožňuje použití přesných zbraní.
Letouny Aliance nemohou nalétávat do prostoru cílů v malých výškách, resp. pod spodní základnou oblačnosti, protože by byly zranitelné. Střední výška sice představuje určitou ochranu před hlavňovými prostředky PVO, ale obvykle neumožňuje přímou viditelnost pozemních cílů. Například střela s laserovou naváděcí soustavou je naváděna na vzdálenost i několika desítek kilometrů na slabý signál letounového laserového ozařovače; jestliže se do cesty laserového paprsku dostane mrak, mlha nebo třeba vysoký strom, střela ztratí signál a její další let je pak neřízený.
Stejně jako v každém ozbrojeném konfliktu i v případě Jugoslávie sehrávají významnou roli informace a desinformace. Uživatelé sítě Internet však nejsou ochráněni před různými tendenčními tlaky. Na Internetu lze nalézt jak komuniké NATO, tak propagandu bělehradské vlády nebo kosovské osvobozenecké armády UCK. Informace neustále kolují, násobí se prostřednictvím odkazů, vysmívají se cenzuře tisku a rozhlasu.
Některá konkrétní čísla a hodnocení
Z čistě vojenského hlediska bylo bombardování Jugoslávie bezpochyby úspěšné, přes některé přehmaty a ztráty, politické dozvuky ovšem už tak jednoznačně nevyzněly. Podle srbských zdrojů při bombardování zahynulo 2 500 civilistů, včetně 89 dětí, a 1 002 vojáků a policistů. Podle organizace Human Rights Watch jich bylo kolem pěti stovek.
Fakta a postřehy, shrnuté v dostupných materiálech, vám mají připomenout, co se vlastně odehrálo od počátku konfliktu do poloviny května; letecké operace dále gradovaly a Aliance postupně zvyšovala počet nasazených letounů, posílila své síly a využila různých typů letadel a zbraní k dosažení politického cíle.

Tabulka: Vybrané typy nasazené techniky a jejich role
| Typ | Role | Poznámka |
|---|---|---|
| B-2 SPIRIT | Strategické přesné bombardování | Nasazeny z USA bez mezipřistání |
| B-1B, B-52H | Strategické bombardéry | Převedeny do Evropy pro dlouhodobé operace |
| A-10 THUNDERBOLT | Přímá podpora pozemních sil | Účinné proti obrněné technice |
| AH-64 APACHE | Boj s obrněnou technikou | Vysoká úderná síla, náchylné k PLŘS |
| F-15, F-16, TORNADO | Víceúčelové bojové a eskortní mise | Nasazeny ve velkém počtu po dnech operace |
České stopy v NATO
Bombardování Bělehradu a širší kampaň v rámci intervence v Kosovu tak představují složitou směs vojenského úspěchu, civilních obětí, mezinárodních právních a etických otázek a trvalého dopadu na regionální i globální vztahy. Zanechaly dědictví, které je i dnes předmětem debat o legitimitě humanitárních intervencí, přesnosti moderních zbraní a ceně, kterou platí civilní obyvatelstvo.
tags: #bobardovani #belehradu #porodnice