Zvědavost zvítězila nad opatrností. Tolik jsem toužil poznat nové stavy mého těla i duše, že jsem se pevně rozhodl vyzkoušet novou metodu, o které jsem měl možnost se dočíst v několika časopisech. Nechtěl jsem se však zúčastnit nějakých oficiálních kurzů, toužil jsem po neformálním zážitku. Štěstí mi přálo. Brzy jsem v jedněch novinách objevil krátký inzerát: Zájemci o holotropní dýchání, máte jedinečnou příležitost se s ním blíže seznámit. Telefon, adresa. Samozřejmě jsem tam ihned zavolal a výsledkem mého telefonátu bylo, že jsem si ihned domluvil návštěvu.
Měl jsem se dostavit odpoledne ve tři hodiny někam na Lhotku. Těsně před třetí hodinou už jsem se blížil k určenému místu. Venkovní dveře od domu byly zamčené, proto jsem musel zvonit na zvonky venku. V rozrušení jsem zapomněl jméno člověka, ke kterému jsem šel, proto jsem stiskl zvonek se jménem, které mi bylo nejvíc povědomé. Chvíli se nic nedělo, potom jsem zaslechl výtah a skleněnými dveřmi jsem viděl ženu, která mi šla otevřít. Byla to hezká mladá blondýnka. Byla mi nějak povědomá - jako bych ji už někde viděl. Nemohl jsem si ale vzpomenout, tak jsem toho nechal. Její postavu halila černá lesklá pláštěnka, jinak už nebylo moc vidět. Každopádně působila trochu bizarně, ale zároveň i sexy - zdá se, že lekce v holotropním dýchání bude víc než příjemná.

Blondýnka odomkla dveře a zkoumavě si mě prohlédla od hlavy až k patě. „Co si přejete?“ vyjela na mě. „Jste objednán?“ „Samozřejmě,“ znejistěl jsem. „Volal jsem Vám přece včera dopoledne.“ „Nějak si nepamatuju,“ odtušila žena. „Ale dneska už nikoho nemám,“ znovu si mě důkladně prohlédla. „No tak pojďte dál.“
Vyjeli jsme výtahem do druhého patra a vešli do jejího bytu. Ovanula mě zvláštní atmosféra, hned jsem si také všiml, že na věšáku visí policejní uniforma. Přitom jsem měl pocit, že v bytě kromě nás dvou nikdo není. Žena si odložila pláštěnku a já jsem uviděl, že je pod ní opravdu jen spoře oděna, černé kraťasy vypadaly jako nalakované a spolu s černým korzetem a síťovanými punčochami působily velmi příjemně na moje libido. Nevědět, že jsem na hodině holotropního dýchání, snad bych si myslel, že jsem v nějakém erotickém privátu.
„Posaďte se,“ zavedla mě mladá žena do obýváku a ukázala na černou koženou sedací soupravu. „Můžete si vybrat, kde se budete cítit pohodlněji. Já jsem Sandra,“ napřáhla ke mně ruku. „Dáte si něco k pití?“ „Petr,“ představil jsem se. „K pití si zatím - tedy - asi nic nedám,“ zakoktal jsem se. Dotek Sandřiny ruky na mě působil jako paralyzující výboj. Posadil jsem se a Sandra si sedla proti mě. „Snad bychom si měli nejdříve trochu popovídat, než se pustíme do akce,“ navrhla. „Máte nějaké konkrétní představy?“
„Víte, já se v holotropním dýchání moc nevyznám,“ přiznal jsem se. „Snad kdybyste mi o tom řekla něco víc Vy?“
„Cože?“ trhla sebou Sandra a vyvalila udiveně oči. Potom se usmála. „Holotropní dýchání, říkáte?“ zeptala se mě. „Tak vy jste přišel kvůli holotropnímu dýchání?“ „No samozřejmě,“ nechápal jsem její reakci. „Vždyť jsem přece včera volal…“ „Jistě, jistě,“ nenechala mě Sandra domluvit. Znovu si mě důkladně prohlédla a opět se usmála. „Princip spočívá v hlubokém dýchání se zavázanýma očima, ale to nemá cenu vysvětlovat, to se musí prostě zkusit. Chcete?“
„Proto jsem tady.“ „Dobrá, tak chvíli počkejte.“ Sandra na malou chvíli někam odešla a když se vrátila, držela v ruce velký hedvábný šátek. Přistoupila ke mně zezadu. „Zavážu Vám teď oči, však víte, že to k tomu patří,“ přehodila mi šátek přes hlavu. Nic jsem nenamítal, tak mi ho utáhla pevně kolem očí. Náhle jsem nic neviděl, byl to zvláštní pocit. Sandra mě uchopila za ruku a naznačila, že mám vstát. „Musíte se převléci do něčeho pohodlnějšího,“ prohlásila. „Ty džíny Vás musí škrtit. Svlékněte se. Nebudete se stydět?“ „N-ne, nebudu,“ lhal jsem. „Ale slipy si nechám, ano?“ „Jistě,“ slyšel jsem Sandru, jak se směje. Rychle jsem ze sebe shodil svůj oděv. „Vezměte si tohle,“ podala mi Sandra něco jemného a příjemně chladivého, na pohmat to byl silon. Chápal jsem, že všechny tyhle zvláštní psychotropní metody vyžadují i příslušný oděv.
- „A teď pojďte do muč… do kabinetu, kde provádíme seance,“ vedla mě Sandra za ruku někam do jiné místnosti.
- „Lehněte si tady,“ položila mě Sandra na jakési lůžko.
- „Uvolněte se. Ruce natáhněte hezky za hlavu, aby se Vám rozšířil hrudník - ano, tak je to správně.“
Náhle mi nasadila kovová pouta a začala mě vést do světa, kde hranice mezi vzrušením a strachem ztrácí ostrost. „Lež klidně a nevyváděj,“ šeptala mi Sandra. „Tady seš na návštěvě u Dominy, jestli víš, co to je.“

Vzrušení se mě zmocnilo, když se znovu ozval její hlas a já pochopil, že se budu muset podřídit. Sandra postupně odhalovala, jak je možné prozkoumat sílu vůle a těla zároveň. Každý krok byl nástrojem v rukou ženy, která věděla, jak zasáhnout do nejhlubších míst touhy a bolesti.
Postupně se příběh rozvíjí do série scén, kdy submisivní jedinec prochází testy důvěry, bolesti a potěšení, a kdy dominující postava kombinuje prvky trestu, odměny a důvěrné intimacy. Text obsahuje explicitní popisy a popisuje dynamiku vztahu mezi subjektem a dominující osobou v rámci fiktivních povídek zaměřených na BDSM tématiku.
Protože se jedná o literární dílo s naturálním vyústěním, mohou být některé pasáže pro čtenáře náročné. Přesto jde o zachycení atmosféry, která se tvoří ze vzájemného souhlasu, hranic a vzájemného respektu během intenzivních zkušeností.
Inspirací pro další části jsou záznamy o doménách dominace a submisivního prožitku, včetně scén, kdy dominující postava pečlivě buduje prostředí a vyprávění je doplněno o detaily, které posouvají čtenáře do světa, kde kontrola a důvěra jde ruku v ruce s fyzickou stimulací a psychickou stimulací.
V závěru textu se objevují témata jako moc a odpovědnost, důvěra, a způsob, jakým se v kontextu BDSM vyrovnávají protagonisti se svými touhami. To vše je vyprávěno s důrazem na volbu a souhlas, i když děj směřuje k extrémně intenzivním scénám.
Živoucí dynamika mezi postavami, jejich hranice a postupné odhalování toho, co si skutečně žádají, tvoří jádro vyprávění. Každá scéna postupně odhaluje další vrstvy emocí, touhy a trestu, a ukazuje, jak se v takových vztazích vyvažuje moc, bezpečí a vzrušení.