Porodní bába: Historie, literatura a kulturní význam

Porodní bába představuje jedinečnou a nedílnou součást historie porodnictví, ženského řemesla a kultury. Tento fenomén se odvíjí napříč staletími a kontinenty od antiických časů přes středověk až po dobu moderní medicíny. Současně se porodní bába stala námětem významných literárních děl, která otevírají dveře do dosud málo probádaných historických, společenských a psychologických témat.

Historie a profese porodní báby

Ženy, které asistovaly u porodů, byly od nepaměti známé pod různými názvy: babičky, bábinky, báby pupkořezné, ženy položné či fušerky. Porodní báby zastávaly tuto roli dlouhou dobu před příchodem porodníků-lékařů.

Povinnostem porodních bab byla přisuzována náročná sada znalostí a vlastností, jež se vyžadovaly k bezpečnému a úspěšnému vedení porodu. Antický autor Soran z Efesu ve své učebnici O věcech ženských zdůrazňoval, že porodní bába má být gramotná, duchaplná, pracovitá, počestná, mít zdravé tělo, dlouhé štíhlé prsty a být bez smyslových vad. Důležité bylo i její klidné a střízlivé chování, bez předsudků a chtivosti po penězích, aby nevykonávala potraty za úplatu.

První známé záznamy o porodních bábách v českých zemích pocházejí z konce 12. století. Významná byla porodní bába Alžběta, vychovatelka krále Václava II., která byla za své služby odměněna majetkem. V 14. století se dokonce v Čechách uskutečnil údajně první císařský řez přežívající matku i dítě, což bylo v té době medicínsky revoluční. Tento zásah pravděpodobně provedli raní lékaři a porodní bába za podpory praktických zkušeností.

Středověká ilustrace porodní báby asistující u porodu

Ve středověku začaly některé německé městské obce regulovat činnost porodních bab - určovaly, co smí či nesmí vykonávat. Babictví se tak stalo první kvalifikovanou ženskou profesí v období osvícenství, kdy bylo nutné, aby se porodní báby vzdělávaly.

Regulace a vzdělávání porodních bab

V 18. století byla profese porodní báby v českých zemích regulována císařovnou Marií Terezií prostřednictvím „Generálního řádu pro Království České“ (1753), kde byl popsán i přísný kodex chování: zákaz pití alkoholu, tresty za nevhodné podání léků a předčasné vypuzení plodu. Porodní báby musely skládat i přísahu a být poctivé.

V roce 1651 se v Praze zaváděly zkoušky pro porodní báby, které měly probíhat vedle lékařů a chirurgů, a na počátku 19. století byl vydán první studijní řád. Porodní báby se musely zapojit do porodnického kurzu na univerzitě a absolvovat praxi přímo v porodnici, například v nemocnici U Apolináře, kde vedl kurzy Antonín Jungmann - autor jedné z prvních českých učebnic porodnictví.

Období Významné události
Antika Soran z Efesu - ideál porodní báby, Ebersův papyrus
Středověk Regulace činnosti báb, první císařský řez v Čechách
18. století Regulace Marie Terezie, vzdělávací kurzy v Praze
19. století Studijní řády, kurzy porodnictví, Antonín Jungmann

Postavení porodních bab a muži u porodu

V minulosti byly porody výhradně ženskou záležitostí. Přítomnost mužů, zvláště lékařů, byla až do 18. a 19. století velmi omezená, jednak kvůli nedostatku praktických zkušeností, ale také z důvodu tehdejší morálky a představ o ctnosti žen. Přítomnost mužského lékaře u porodu měla podle církve „neblahý vliv na ctnost vdaných žen“.

Postavení porodních bab se lišilo - slavné báby dostávaly vysoké honoráře (například tisíc zlatých za vedení císařského porodu), ostatní však na venkově vydělávaly jen necelých 121 korun ročně. Proto zakládaly podpůrné spolky, například v Praze už v roce 1890.

Porodní bába v literatuře: Román „Porodní bába“ Katji Kettu

Román Porodní bába (finsky „Kätilö“) finské autorky Katji Kettu (*1978) je literární dílo, které získalo pozornost svým syrovým, přímočarým a hluboce emotivním vyprávěním o ženách, válce a přežití. Jedná se o román zasazený do doby druhé světové války, konkrétně do oblasti Pečenga na severu Finska, kde se mísí finská, sámština, norská a ruská kultura.

Obálka knihy Porodní bába od Katji Kettu

Hlavní postavou je porodní bába Šikmooká, narozená jako nemanželská dcera šamanské rodiny. Ve válce se z porodní báby, která pomáhá přivádět děti na svět za pomoci lidové medicíny, stává zdravotní sestra a nakonec je zatažena do nacistických lékařských experimentů. Děj je vyprávěn formou dopisů adresovaných jejímu milovanému, důstojníkovi SS Johannesovi, a jazykem plným dramatu, lyriky i syrovosti.

Román se nezabývá jen tragédií a osudem jednotlivých postav, ale nabízí i pohled na laponskou válku, kterou mnozí dosud neznali, a přináší otázku komplikovaného finsko-nacistického vztahu během války. Kettu v románu ostře a promyšleně míchá motivy krásy s ošklivostí, lásky a nenávisti, svobody a iluzi, přičemž nezakrývá bolestné a kruté stránky historie.

Srovnání s dalšími literárními díly, například Očistou Sofi Oksanen či Matkami Pavola Rankova, ukazuje, že Porodní bába nabízí nejen poutavý příběh, ale zároveň i uměleckou kvalitu, výrazný literární styl a hluboké téma ženství, odvahy a utrpení.

22.Osudová setkání Kataríny Zatovičové a její host Katka Šorejsová, porodní bába,tanečnice, herečka.

Jazyk a styl

Katja Kettu používá výrazný, živý a expresivní jazyk, který se nezdráhá používat vulgarismy a naturalistické popisy. Tento přístup přidává dílu autenticitu a sílu, přestože je někdy náročný pro čtenáře nebo posluchače audioknihy. Interpretace Pavly Beretové, Jana Vlasáka a Jaroslava Plesla dodává příběhu další rozměr a pomáhá prohloubit emociální prožitek čtenáře.

Význam a dopad

Přestože je Porodní bába silně zakořeněna ve finské historii a prostředí, má univerzální význam jako umělecké dílo reflektující téma války, lidských osudů a ženské síly. V Česku and dalších středoevropských zemích si získala pozornost i mimo úzký okruh finských nadšenců.

Další aspekt: Babictví v českých zemích z pohledu historie

Významnou postavou, která přibližuje historii porodních bab na českém území, je Ludmila Kapalínová ze Sobína (1780-1860). Jako desetinásobná matka se v zimním semestru roku 1824-1825 stala studentkou kurzu porodního babictví na pražské univerzitě u Antonína Jungmanna, průkopníka moderního porodnictví. Právě takové záznamy dokumentují přechod „babictví“ od lidové zkušenosti k institucionalizovanému vzdělávání a odborné praxi.

Portrét Antonína Jungmanna, významného porodníka a pedagoga

Ludmila poté působila jako porodní bába v oblasti Tachlovic, což ukazuje propojení tradiční řemeslné praxe a modernizace medicíny v 19. století.

Symbolika a kulturní význam

Porodní bába představuje nejen praktickou profesi, ale i symbol ženské síly, mateřství, přirozenosti a života. V literatuře je ukázkou mnohovrstevnatosti ženského osudu - od instinktů, iracionality, přes sílu zpěvu a přírodních sil až po těžkou realitu válečných utrpení.

Symbolika se objevuje také v motivu bot - zablácené mužské holinky jako symbol násilí, dámské botky z rybí kůže připomínající materiální strádání války a okamžiky uvedení nohou do útulného prostoru jako výraz úcty a něhy.

Současná role porodníků a porodních asistentek

Porodní báby plnily až do 18. století rozhodující roli v přivádění dětí na svět, zejména ve venkovských oblastech. Postupně se objevovali ranhojiči, lazebníci, až se fyzický porod stal i záležitostí lékařů. Dnes je role porodních asistentek respektovanou součástí zdravotnictví, avšak stále jsou nuceny prosazovat své postavení v moderním systému a čelit odporu některých lékařských kruhů.

Moderní porodní asistentka asistující u porodu

Muži a porodnictví

Přítomnost mužů u porodů byla donedávna tabu vzhledem k morálním a kulturním normám.

Porodní bába v lidové mluvě a nářečích

Různé oblasti Čech, Moravy a Slezska používají odlišné názvy pro porodní báby - bába, babka, babička, babicí bába apod., přičemž některé termíny se viazaně používají i jako adjektiva k popisu činností nebo charakteristik porodnictví.

  • Bába - základní pojem v Čechách a západní Moravě
  • Babka - na východní Moravě a v jižních slezských dialektech
  • Babička - spíše novější, méně častý v běžné mluvě
  • Babicí bába - nářeční termín, spojovaný s porodnictvím
  • Přísažní bába - označení porodních asistentek pod přísahou

Literární inspirace a další příběhy porodních bab

Kromě finské Porodní báby existují další literární práce, které se tímto tématem zabývají. Například v historickém románu o porodní bábě Martě z 12. století se prolínají rodinné osudy, politické intriky a válečné konflikty v prostředí Saského vévodství, stejně jako v příbězích o porodu, přežití a lásce ve válečném kontextu;

Další dramatické příběhy vykreslují následky válečných konfliktů a postavení žen v různých dobách a kulturách, podtrhují význam porodní báby nejen jako ženy přivádějící život na svět, ale i jako symbol síly, moudrosti a přežití.

Ilustrace historické portréty porodní báby Marta v Sáském vévodství

Závěr

Porodní bába je dějinným, kulturním a literárním fenoménem, který spojuje tradice, medicínu, ženskou sílu a dramatické lidské osudy. Z historických záznamů o regulaci a vzdělávání porodních bab, přes významné literární zpracování válečné tragedie finské autorky Katji Kettu, až po současnost - porodní bába zůstává symbolem přirozenosti, života a odvahy tváří v tvář utrpení.

tags: #babila #porodni #baba