Plicní hypertenze je syndrom hemodynamicky charakterizovaný zvýšením středního tlaku v plicnici ≥ 25 mmHg. Plicní cévní rezistence není součástí obecné definice syndromu plicní hypertenze. Naopak je součástí hemodynamické definice plicní arteriální hypertenze (PAH), která zahrnuje střední tlak v plicnici ≥ 25 mmHg, tlak v zaklínění ≤ 15 mmHg, plicní cévní rezistenci ≥ 3 WU (Woodovy jednotky) a současně normální nebo nižší srdeční výdej. U pacientů s vyšším srdečním výdejem je již hodnota plicní cévní rezistence nad 1.5 WU abnormální, ale automaticky nemusí svědčit pro PAH. Hodnoty středního tlaku v plicnici 21-24 mmHg představují hraniční tlaky v plicnici. Plicní hypertenze vzniká jako důsledek mnoha onemocnění plic, srdce nebo v souvislosti s poruchami regulace dýchání.
Patofyziologická klasifikace rozděluje plicní hypertenzi podle mechanismu vzniku na prekapilární a postkapilární, a tu dále na izolovanou a kombinovanou. Prekapilární plicní hypertenze je hlavním důvodem vzniku izolované hypertrofie pravé komory srdeční, tzv. chronického cor pulmonale. Klinická klasifikace rozeznává sedm kategorií plicní hypertenze. PAH je chronické, progresivní a potenciálně fatální onemocnění plicního oběhu vedoucí k selhání pravé komory srdeční. Do skupiny PAH je řazena především idiopatická PAH, u níž dosud neznáme vyvolávající faktor. U hereditární formy není vyvolávající faktor rovněž znám. Onemocnění se však dává do souvislosti s některými mutacemi.
Faktory a stavy zvyšující riziko PAH zahrnují systémově pojivou onemocnění, vrozené zkratové srdeční vady, portální hypertenzi, abúzus anorektik či HIV infekci. Idiopatická a hereditární PAH tvoří zhruba 43 % populace PAH. Idiopatická PAH se v populaci vyskytuje s roční incidencí 2-5 případů na milion obyvatel, častěji jsou postiženy ženy. Hereditární forma tvoří 6-10 % případů PAH. Asi 80 % těchto nemocných má mutaci BMPR2 (bone morphogenetic protein receptor 2). Je to autozomálně dominantní dědičnost s variabilní penetrancí (jen 10-20 % nositelů mutace má projevy) a možnou genetickou anticipací.
U idiopatické PAH může být mutace BMPR2 přítomna u přibližně 10-20 % pacientů a bývá pravděpodobně novou mutací. Asi u 5 % pacientů s hereditární PAH je přítomna mutace v genech ALK1, ENG, SMAD9, CAV1, KCNK3. PAH při abúzu některých léků a toxických látek (např. anorektika, amfetamin, metamfetamin, kokain) pravděpodobně souvisí s interakcí s nitrobuněčným transportem serotoninu, případně dopaminu a norepinefrinu. Elevace tlaků v plicnici může být patrna již po 3-4 týdnech užívání anorektik, k rozvoji PAH je však třeba zpravidla více než šest měsíců.
Nově identifikované rizikové faktory PAH zahrnují anorektikum a hypolipidemikum benfluorex, desatinib (při rezistenci na imatinib), a interferony alfa a beta. PAH u nemocných se systémovými onemocněními pojiva představuje přibližně 15-20 % případů PAH v dospělé populaci. Systémová sklerodermie, zejména CREST varianta, je nejčastější příčina PAH mezi systémovými onemocněními, prevalence PAH u systémové sklerodermie kolísá mezi 7 a 12 %. U systémového lupus erythematodes je plicní hypertenze přítomna u 5-10 % pacientů. Vzácněji se PAH vyskytuje u revmatoidní artritidy, dermatomyositidy, polymyositidy a Sjögrenova syndromu. PAH asociovaná s HIV infekcí se vyskytuje asi u 0,5 % infikovaných pacientů.
V patofyziologii PAH se předpokládá působení cytokinů, růstových faktorů a endothelinu. U PAH při portální hypertenzi může být jedním z klíčových mechanismů přestup vazoaktivních mediátorů z portální do plicní cirkulace při otevřených porto-systémových zkratech. Až 20 % pacientů před transplantací jater může mít střední tlak v plicnici vyšší než 25 mmHg, především jako důsledek vyššího srdečního výdeje. Plicní cévní rezistence bývá zvýšena jen u menšiny z nich. PAH se vyskytuje u 1-6 % nemocných s portální hypertenzí. Riziko vzniku PAH roste s délkou trvání portální hypertenze. Hodnoty středního tlaku v plicnici nad 35 mmHg a současně zvýšená plicní cévní rezistence nad 3 WU představují relativní kontraindikaci transplantace jater.
PAH asociovaná s vrozenými srdečními vadami souvisí s recirkulací, ale představuje jen část problematiky plicní hypertenze u vrozených srdečních vad. Eisenmengerův syndrom, extrémní forma plicní cévní choroby s těžkou ireverzibilní PAH, vzniká u některých zkratových vad, pokud zkrat není uzavřen do 1 roku věku. U Eisenmengerova syndromu bývá tlak v plicnici vysoký (> 90 % systémového tlaku) a plicní cévní rezistence bývá vysoká (> 7 WU). Prognóza je horší než u běžné populace i než u jiných vrozených vad, ale lepší než u idiopatické PAH. Hyperkinetická plicní hypertenze je spojena s vysokým průtokem a normální nebo mírně zvýšenou plicní cévní rezistencí. U starších pacientů s levo-pravým zkratem bývá cévní rezistence mírně zvýšená (do 4-5 WU). Pozdní pooperační PAH může vzniknout, pokud je zkrat uzavřen pozdě, a může přetrvávat či progredovat. Hemodynamika se podobá idiopatické PAH; pacienti nemají cyanózu.
Třetí kapitola zahrnuje pahei u malých defektů, PAH asociované se schistosomiasou (z hlediska světového výskytu nejčastější PAH) a prognózu. Medián přežití u neléčené idiopatické PAH je 2,8 roku; u PAH se systémovou sklerodermií kolem 12 měsíců. Příznaky PAH jsou často nespecifické a vyskytují se až při zvýšeném tlaku v plicnici a poklesu SRDE. Nejčastějším symptomem je postupně progredující námahová dušnost a únava; závažnost dušnosti koreluje s prognózou. Fyzikální vyšetření odráží tíži onemocnění: akcentace druhu ozvy nad plicnicí, čtvrtá ozva, třetí ozva v pokročilých stádiích, šelesty trikuspidální a pulmonální regurgitace, zvětšené krční žíly a pulzace prekordia.
Diferenciální diagnostika PAH zahrnuje vyloučení častějších příčin plicní hypertenze. Echokardiografie je klíčovým vyšetřením v detekci plicní hypertenze. Pokud je PAH možná nebo pravděpodobná a současně je postiženo levé srdce, jedná se pravděpodobně o plicní hypertenzi při onemocnění levého srdce. Při normálním levém srdci je nutno vyloučit zkratovou srdeční vadu. Pokud kontrastní či jícnová echokardiografie neodhalí zkratovou vadu, je nutné vyšetření plicních funkcí a případně HRCT a polysomnografie k vyloučení plicní hypertenze řazené do skupiny 3. U PAH může být redukována vitální kapacita a difúzní kapacita pro CO. Následně následuje pravostranná srdeční katetrizace k průkazu PAH. Na EKG mohou být známky hypertrofie pravé komory; na RTG hrudníku dilatace kmenů plicnice, změny v periferním řečišti a rotace srdce. K určení pokročilosti se používá šestiminutový test chůze a některé biomarkery.
U nemocných s vyšším rizikem PAH je doporučován skríning a echokardiografický screening, zejména u systémové sklerodermie. U prvostupňových příbuzných PAH má být ECHO vyšetření prováděno v intervalu 3-5 let. Stanovení definitivní diagnózy PAH patří do rukou expertních center. Cílem léčby PAH je zlepšit symptomy, prognózu a kvalitu života. Fyzická zátěž je vhodná dle tolerance; optimální je lehké aerobní cvičení jako chůze. Při cestování letadlem je nezbytná inhalace kyslíku. Doporučené očkování proti chřipce a pneumokokové infekci. Těhotenství je kontraindikováno; nutná účinná antikoncepce. Hormonální antikoncepce je akceptovatelná při současné antikoagulační léčbě z hlediska tromboembolického rizika.
Léčba PAH zahrnuje diuretika pro symptomatické zlepšení při srdečním selhání, long-term oxygen therapy dle indikací (alespoň 15 hodin denně), a vyhýbání se digitalisu. Chronická antikoagulační léčba warfarinem se doporučuje zejména u idiopatické a hereditární PAH a PAH asociované s abúzem anorektik; dále při intravenózní léčbě prostanoidy. Zachování vazoreaktivity zasazuje léčbu blokátory kalciových kanálů (nifedipin, diltiazem, amlodipin) jen u pacientů s pozitivním vasodilatačním testem. U akutních responderů dosahuje dlouhodobá odpověď na léčbu blokátory kalciových kanálů jen u asi poloviny. Dávkování je pečlivě specifikováno: nifedipin 30 mg 2x denně s titrazí na 120-240 mg; diltiazem 60 mg 3x denně cílově 240-720 mg denně; amlodipin od 2,5 mg denně až nad 20 mg denně. Léčba musí být monitorována hemodynamicky po 3-4 měsících.
Prostaglandin I2 (prostacyklin) je hlavní endotelový vasodilatátor; syntetické analogy (epoprostenol, iloprost, treprostinil) zlepšují prognózu i při NYHA IV. Inhalační léčba (iloprost, treprostinil) vyžaduje časté inhalace pro udržení efektu. Perorální beraprost zlepšuje toleranci chůze po 3-6 měsících, avšak dlouhodobá monoterapie není 100% průkazná. V současnosti se u PAH testuje agonista prostacyklinového receptoru. Endothelin-1 hraje klíčovou roli; blokátory receptorů endothelinu jsou součástí kombinované terapie PAH.

U novorozenců s persistující plicní hypertenzí (PPHN) se obvykle objeví krátce po narození a vyžaduje intenzivní péči; v USA se ukazuje, že 1-2 donošených novorozenců z tisíce vykáží PPHN. Příčiny zahrnují hypoxii, asfyxii, sníženou produkci vasodilatačních látek a zvýšenou dostupnost vasokonstrikčních látek. Asfyxie vede k hypoxémii a hyperkapnii, metabolické acidóze, a následné buněčné smrti. Hypoxie vyvolává centralizaci krevního toku a zhoršenou cerebrovaskulární autoregulaci. Dlouhodobé následky mohou zahrnovat PVL u předčasných, a různé gastrointestinální komplikace jako nekrotizující enterokolitidy u novorozenců s HIE.
- PPHN: krátce po narození s rizikem mortalit zejména při vrozených vadách
- Asfyxie: vyvolává hypoxii, hyperkapnii a metabolickou acidózu
- HIE: hypoxicko-ischemické poškození CNS, závislé na gestaci
- Perinatální redistribuce krve a změny perfuze
Pro perinatální management je klíčové monitorování krevního tlaku, kyslíkové saturace a acidobazické rovnováhy; diagnostika zahrnuje klinické hodnocení, MRI/CT mozku u podezření na HIE a monitoraci vitálních funkcí. V poradenské literatuře jsou zmíněny hlavní kapitoly o asfyxii, hypoxii a následné komplikace, včetně pohlcujících mechanizmů a časových rámců, ve kterých se vyvíjí nejčastější následky.
Plicní arteriální hypertenze (NORD)
- Diagnostika PAH: echokardiografie, HRCT, polisomnografie, pravostranná katetrizace.
- Léčebné modality PAH: diuretika, oxygenoterapie, anticoagulace, vasoreaktivita testy, léky cílené na prostacyklin, endotelin a NO-systém.
- Specifické situation u novorozenců s PPHN a PAH.
tags: #asfyxie #plicni #hypertenze