Aortální srdeční vady v těhotenství: rizika, management a předpověď

V současnosti přežívá do dospělosti stále více žen, které se narodily s vrozenou srdeční vadou (VSV).

Může se jednat o vadu, která byla v dětství hodnocena jako málo významná a nebyla operovaná, může jít o ženy po katetrizační intervenci VSV nebo po různě složité radikální korekci s různě významnými reziduálními nálezy, vzácně o ženy s pouze paliativní korekcí, inoperabilní VSV nebo VSV, která byla zjištěna až v dospělosti.

Otázka těhotenství u žen se srdeční vadou je řešena v Doporučených postupech České kardiologické společnosti z roku 19995 a z roku 2007,6 v doporučení Evropské kardiologické společnosti z roku 20037 a v amerických doporučeních pro dospělé s VSV z roku 2008.8

Těhotenství je stav se zvýšeným intravaskulárním objemem a sníženou systémovou rezistencí.

V průběhu těhotenství dochází k dalším změnám: srdeční výdej stoupá o 30-40 % oproti stavu před těhotenstvím s maximem koncem druhého a začátkem třetího trimestru, dochází ke zvýšení tepového objemu (asi o 30 %) i ke zvýšení tepové frekvence (o 10-15 tepů/min).

Je popsána i nižší vaskulární reaktivita na presorické působení angiotensinu II a noradrenalinu.

Výsledkem je mírný pokles krevního tlaku, více diastolického.

K těžší hypotenzi může dojít koncem gravidity v poloze na zádech následkem útlaku dolní duté žíly se snížením žilního návratu.

Objem krve se zvětšuje, více díky zvýšení plazmatického volumu (o 40-70 ml/kg), méně o celkový objem erytrocytů (o 25-30 ml/kg), proto vzniká relativní (diluční) anémie.

Tyto změny jsou fyziologické a představují účelnou adaptaci kardiovaskulárního systému na zvýšené nároky v těhotenství.

Těhotenství představuje i hyperkoagulační stav se zvýšením hodnot faktorů VII, VIII, X a fibrinogenu a je spojeno s vyšším rizikem tromboembolických příhod.

Krvácení při nekomplikovaném vaginálním porodu je kolem 500 ml, u císařského řezu až 1 400 ml.

Při porodu zvyšuje každá děložní kontrakce srdeční výdej o 25 % díky zvýšenému tepovému objemu.

Toto zvýšení není ovlivněno epidurální ansézií.

Funkční tachykardie může být ovlivněna analgosedací či anestezií.

Při porodu a po porodu je nutná neinvazivní monitorace.

  • Obecně je těhotenství dobře snášeno u regurgitačních vad (vady s levo-pravým zkratem, mitrální regurgitace, aortální regurgitace, pulmonální regurgitace, trikuspidální regurgitace).
  • Je-li pacientka s mírnou nebo střední regurgitační vadou ve funkční třídě NYHA I, má-li dobrou funkci obou komor a normální výsledek zátěžového vyšetření před graviditou, můžeme většinou těhotenství povolit.

Těhotenství je špatně tolerováno u stenotických vad, u VSV s cyanózou a plicní hypertenzí. Mezi stenotickými VSV je nejčastější vrozená aortální stenóza nebo koarktace aorty. Vzácně se setkáme s neřešenou stenózou plicnice.

Mitrální stenóza je převážně revmatického původu; u mladých žen z ČR se prakticky nevyskytuje, musíme s ní však počítat u žen jiných etnik. Vrozená mitrální stenóza je vzácná.

U těžkých stenotických vad je těhotenství kontraindikováno a doporučujeme jeho přerušení.

Těhotenství je kontraindikováno u žen s těžkou ireverzibilní plicní hypertenzí (Eisenmengerův syndrom u VSV nebo primární plicní hypertenze) a u žen s nekorigovanou cyanotickou VSV. Pokud nemá žena s cyanotickou VSV těžší plicní hypertenzi, lze zvážit možnost její chirurgické korekce.

Je to nejčastější vrozená srdeční vada, která je diagnostikována až v dospělosti, často právě v souvislosti s graviditou.

Nepůsobí velké klinické obtíže, pacienti mohou mít mírnou námahovou dušnost a palpitace.

Při nálezu ASD typu secundum před těhotenstvím je indikován uzávěr, buď katetrizační, nebo chirurgický.

V obou případech je nutné odložit těhotenství nejméně o šest měsíců po uzávěru.

Po katetrizačním uzávěru je nutné užívat šest měsíců antiagregační léčbu, než dojde k endotelizaci povrchu okluderu, a je třeba vyloučit reziduální zkrat.

V současnosti jsou v kardiochirurgii i v České republice dostupné kosmeticky vhodné robotické thorakoskopické metody uzávěru defektu síňového septa typu secundum.

Tento přístup lze použít i u mladých žen s prokázanou CMP nebo TIA na podkladě paradoxní embolizace otevřeným foramen ovale (PFO), které není vhodné pro katetrizační uzávěr.

Při diagnóze ASD typu secundum až v průběhu těhotenství není většinou nutné těhotenství přerušovat, pokud není přítomna těžká plicní hypertenze či jiná přidružená VSV.

Je však třeba dodržet následující opatření. Proto doporučujeme před porodem a po porodu preventivní antikoagulaci LMWH.

Při podezření na hlubokou žilní trombózu a otevřeném ASD nebo PFO je na místě plná antikoagulační léčba.

U většího ASD omezíme fyzickou zátěž a provádíme pravidelné kardiologické kontroly k vyloučení srdečního selhání.

U paroxysmálních supraventrikulárních tachykardií lze použít verapamil, při vzniku flutteru nebo fibrilace síní může být nutná elektrická kardioverze.

Defekt síňového septa typu primum je sdružen s rozštěpem předního cípu mitrální chlopně a s mitrální regurgitací (MR).

Mitrální chlopeň je abnormální a mitrální regurgitace může být významná, i pokud byla při operaci v dětství provedena mitrální plastika.

Při významné MR indikujeme reoperaci ještě před otěhotněním, optimálně pomocí mitrální plastiky, kdy žena v následném těhotenství nemusí užívat antikoagulační léčbu.

Při diagnóze inkompletní AVSD až v těhotenství není většinou třeba těhotenství přerušovat, pokud není přítomna těžší plicní hypertenze a za předpokladu pravidelných kardiologických kontrol k vyloučení arytmií a srdečního selhání.

Porod je možný vaginální, je vhodná preventivní antikoagulace.

Prevence infekční endokarditidy je nutná vždy při přítomnosti mechanické mitrální náhrady.

Nejsou překážkou těhotenství ani vaginálního porodu.

Nevýznamnost zkratu (poměr plicního a systémového průtoku Qp/Qs < 1,5 : 1) a nepřítomnost plicní hypertenze je však třeba ověřit ještě před otěhotněním.

Je-li spontánní uzávěr úplný, není třeba prevence infekční endokarditidy, avšak při reziduálním, byť malém zkratu, antibiotickou prevenci podáváme.

U některých velkých defektů komorového septa, které byly chirurgicky uzavřeny až po prvním nebo druhém roce života, může v některých případech přetrvávat těžká plicní hypertenze (PH), i když již není přítomen žádný zkrat a pacientka nemá cyanózu.

U neoperovaných velkých defektů komorového septa, otevřených tepenných dučejí, komplexních vad a velmi vzácně i u ASD může dojít ke vzniku těžké ireverzibilní plicní hypertenze s přestavbou plicního cévního řečiště, pravo-levým zkratem a cyanózou.

U těchto stavů těhotenství nedoporučujeme pro vysokou mateřskou i fetální morbiditu i mortalitu.

Pokud k těhotenství přesto dojde a nelze je přerušit, vyloučíme fyzickou zátěž, podáváme oxygenoterapii, preventivní antikoagulaci LMWH a volíme porod sekcí v celkové anestezii.

Při porodu je nutno vyvarovat se hypotenze při epidurální anestezii, kdy hrozí riziko zvětšení pravo-levého zkratu.

Při porodu a po porodu je nutná neinvazivní monitorace.

Tato vrozená srdeční vada je ve většině případů detekována v dětství a bývá uzavřena chirurgicky nebo katetrizačně.

Je však důležité rozpoznat neuzavřenou větší tepennou dučej s plicní hypertenzí, u které je gravidita kontraindikována. Cyanóza nemusí být na první pohled patrná, protože je u těchto pacientek převážně na dolní polovině těla, zkrat bývá u těžké fixované plicní hypertenze pouze pravo-levý, šelest je nevýrazný.

V české populaci žen ve fertilním věku se dnes již prakticky nesetkáme s Fallotovou tetralogií bez radikální korekce. Po radikální korekci již nemají pacientky cyanózu, ale mohou mít reziduální nálezy, jejichž významnost je třeba zhodnotit před graviditou. Nejčastěji jde o reziduální pulmonální regurgitaci (PR), která je většinou dobře tolerována, avšak vede k objemovému přetížení a později k dysfunkci pravé komory.

U pokročilých stavů volíme reoperaci s náhradou pulmonální chlopně bioprotézou před graviditou.

Tato VSV bývá v dospělosti často neoperovaná, prakticky vždy s velmi těžkou trikuspidální regurgitací při abnormální trikuspidální chlopni, která je posunuta do apexu pravé komory.

Vlastní funkční pravá komora je většinou malá, fibrotická a dysfunkční.

Pravá síň s atrializovanou částí pravé komory tvoří naopak obrovsky dilatovanou dutinu s vysokým rizikem vzniku trombů.

Tato vada bývá sdružena s ASD/PFO s rizikem pravo-levého zkratu a paradoxní embolizace.

U Ebsteinovy anomálie je vysoké riziko komorových i supraventrikulárních arytmií.

Pacientky po operaci Ebsteinovy anomálie v dětství mají často těžkou reziduální trikuspidální regurgitaci, pokud byla provedena pouze plastika chlopně.

V případě implantace biologické protézy bývá tato po 10-15 letech většinou těžce dysfunkční při degeneraci.

Těhotenství u Ebsteinovy anomálie je vždy rizikové, u pacientky je nutno při porodu a po porodu monitorovat EKG pro riziko arytmií.

Je vhodná preventivní nebo terapeutická antikoagulační léčba v období před porodem a po porodu podle pokročilosti nálezu.

Práce z Mayo Clinic popisuje 44 žen s Ebsteinovou anomálií, které prodělaly celkem 111 těhotenství bez významnějších mateřských komplikací, 89 % porodů bylo vaginálních.

U této vrozené poruchy pojiva je hlavním rizikem disekce nebo ruptura aorty.

Vzhledem k hemodynamickým změnám v těhotenství a změnám struktury stěny aorty s jejím ztenčením je riziko disekce v těhotenství zvýšeno.

Vysoké riziko mají ženy s pozitivní rodinnou anamnézou aortální disekce a ženy s šíří kořene aorty nad 40 mm, u nichž je asi 10% riziko disekce.

U větších rozměrů aorty riziko disekce prudce stoupá.

Jednoznačně proto u žen s Marfanovým syndromem, které chtějí mít rodinu a mají šíři aorty ≥ 40 mm, doporučujeme preventivní náhradu kořene aorty před těhotenstvím.

Má-li žena jasně pozitivní rodinnou anamnézu, lze provést preventivní operaci aorty i při rozměru aorty 35-40 mm.

Při dobré funkci aortální chlopně lze zachovat vlastní aortální chlopeň a nahradit kořen a ascendentní aortu cévní protézou.

Žena pak nemusí užívat antikoagulační léčbu a je chráněna před disekcí typu A postihující ascendentní aortu.

V průběhu těhotenství, porodu i po porodu podáváme beta-blokátor, nejlépe kardioselektivní.

Je nutná trvalá pečlivá kontrola krevního tlaku s udržením normotenze až lehké hypotenze a echokardiografické kontroly celé aorty v šesti- až osmitýdenním intervalu.

Rovněž při porodu je nutno zabránit hypertenzi.

U žen, které mají preventivně nahrazen kořen aorty a ascendentní aortu protézou a mají normální nález na oblouku a descendentní aortě, lze při dodržení normotenze povolit vaginální porod se zkrácením druhé doby porodní.

Pokud nelze u žen s dilatovanou aortou u Marfanova syndromu přerušit těhotenství, volíme dle možnosti klidový režim, podání beta-blokátoru a hospitalizaci již před porodem, a to v nemocnici s kardiochirurgií.

Zvýšené riziko disekce u pacientek s Marfanovým syndromem trvá ještě šest měsíců po porodu a během kojení, kdy pokračujeme v pravidelných kardiologických a echokardiografických kontrolách.

nejčastější příčina aortální stenózy (AS) v mladším věku i v těhotenství.

Porevmatické vady se v současnosti v mladé české populaci prakticky nevyskytují.

Bikuspidální aortální chlopeň je často spojena s dilatací ascendentní aorty, která může představovat zvýšené riziko disekce, zvláště ve třetím trimestru.

U těžké AS nelze zvýšit tepový objem a srdeční výdej lze zvýšit pouze zvýšením tepové frekvence.

U méně významných aortálních stenóz, které jsou zcela asymptomatické i při aktivním způsobu života, s normální systolickou a diastolickou funkcí levé komory, je před těhotenstvím nutné zátěžové EKG.

V případě jeho pozitivity (včetně nedostatečného vzestupu TK při zátěži) je indikováno odstranění AS před těhotením.

Nízké riziko gravidity je pouze u lehkých a zcela asymptomatických aortálních stenóz (plocha > 1,5 cm2, střední gradient < 25 mm Hg, NYHA I), s normální systolickou funkcí levé komory a s negativním zátěžovým testem.

Otěhotní-li nemocná s těžkou symptomatickou AS, je vhodné doporučit umělé přerušení těhotenství.

U asymptomatických středně významných AS těhotenství nepřerušujeme, jsou však nutné časté pečlivé kardiologické kontroly a klidový režim.

Při dobré kontraktilní rezervě levé komory by měl gradient na aortální chlopni v graviditě stoupat.

Pacientky s bikuspidální aortální chlopní a s dilatací ascendentní aorty nad 45 mm jsou ohroženy disekcí, zvláště ve třetím trimestru, při porodu a časně po porodu.

U významných nebo symptomatických aortálních stenóz volíme včasný porod sekcí v celkové anestezii s následným monitorováním nemocné.

Následná operace AS je pak indikována dle klinického stavu.

Epidurální anestezie není u významných AS doporučována pro riziko hypotenze.

Při známkách levostranné srdeční slabosti lze podat opatrně diuretika.

V případě nutnosti se provádí v druhém trimestru po ukončení embryogeneze s ochranou břicha a pánve před RTG zářením nebo pod kontrolou echokardiografie.

U balonkové valvuloplastiky hrozí riziko akutní aortální regurgitace, neprovádí se u kalcifikovaných a významně regurgitujících chlopní.

Riziko úmrtí matky je asi 5%, výkon je spojen i s rizikem úmrtí plodu.

Vzhledem k adaptaci levé komory na objemovou zátěž a vzhledem k poklesu systémové rezistence je těhotenství u žen s chronickou aortální regurgitací (AR) snášeno většinou dobře.

Dojde-li v těhotenství při těžké AR k dysfunkci levé komory a známkám srdečního selhávání, lze podat opatrně diuretika, digoxin a vazodilatační látky.

V těhotenství jsou kontraindikovány inhibitory ACE a blokátory receptorů AT1 pro angiotensin II.

Kardiochirurgický výkon v těhotenství je indikován pouze u těžké AR se srdečním selháním ve třídě NYHA III-IV, rezistentní na medikamentózní léčbu.

Riziko disekce je asi 10% při šíři aorty 40 mm a s její dilatací dále stoupá.

Koarktace nebo rekoarktace aorty s sebou nese riziko hypertenze v striktuře a současně nižší tlak pod koarktací se sníženým průtokem dělohou.

Hemodynamicky významná koarktace nebo rekoarktace by měla být odstraněna před těhotenstvím.

Definice: Aortální chlopeň uzavírá výtok z levé srdeční komory do aorty. Nedomykavost aortální chlopně je onemocnění srdce, při kterém cípy aortální chlopně nedovírají dostatečně těsně a propouští krev zpět do levé komory.

Nedostatečnost aortální chlopně má různé příčiny a často vede k objemovému zatížení levé komory.

Návrat určitého objemu krve zpět do srdce způsobuje jeho dlouhodobé objemové zatížení a může postupně vést k jeho selhávání.

Příznaky nedomykavosti mohou být nejasné a postupně se rozvíjet; nejčastější patří únava při námaze, dušnost, bolest na hrudi, nepravidelný puls a pocit bušení srdce.

Historicky nejběžnějším způsobem léčby je náhrada poškozené chlopně chirurgickou operací, nebo katetrizační opravou či balónkovou valvuloplastikou.

Infografika: Průběh gravidity u VSV a kardiovaskulární změny

Podle potřeby se volí záchovné operace, balonkové techniky či tradiční operace s použitím mimotělního oběhu a zástavy srdce.

U mechanických chlopní je riziko trombózy vyšší a vyžaduje dlouhodobou antikoagulační léčbu warfarinem se sledováním INR a dietními omezeními.

U pacientů po operacích chlopní je nutná pravidelná kontrola, zda nová chlopeň správně funguje a zda nedošlo k komplikacím.

Prevence infekční endokarditidy je nutná vždy při přítomnosti mechanické či bioprotézní náhrady.

Existují dva základní typy aortálních vad: aortální stenóza a aortální nedomykavost.

Vrozené deformity, degenerativní a porevmatické změny cípů jsou nejčastějšími příčinami aortálních stenóz.

Aortic anatomy and disease (vasculopathy) video - Animation by Cal Shipley, M.D.

Aortální stenóza zatěžuje levou srdeční komoru, s postupem času dochází k vyčerpání a srdečnímu selhání.

Aortální nedomykavost zatěžuje levou komoru tím, že krev se vrací zpět, což vede k zhoršení přetížení aortálního oběhu.

V dětském i dospělém věku je důležité včasné rozpoznání a správné načasování chirurgické léčby.

tags: #aortalni #nedostacivost #v #tehotenstvi