Porodnické kleště mají sice špatnou pověst, ale stále jsou situace, kdy zachraňují životy maminek i miminek. A nejen kleště, ale kupříkladu i „zvon“ neboli vakuumextraktor. I přes nelichotivou pověst jsou porodnické kleště v rukou zkušeného porodníka požehnáním zachraňujícím životy. Životy dětí, které se z různých důvodů při porodu zastaví - přesněji doslova zaseknou - v půli cesty na svět, a jsou proto ohroženy akutním nedostatkem okysličené krve. Taková situace pak přímo ohrožuje nejen život děťátka, ale i maminky. Tehdy v podstatě neexistuje bezpečnější řešení než použití kleští (forceps), popřípadě vakuumextraktoru (vex), kterému se laicky říká „zvon“.

Historie a rozmanitost konstrukce
Kleště pomáhají při porodu už od středověku. Historie používání porodnických kleští sahá dle písemných záznamů do 16. století našeho letopočtu, je však velmi pravděpodobné, že se podobného nástroje využívalo v různých kulturách ještě mnohem dříve. Kleště se již v začátcích svého používání lišily v provedení dle dané země, a dokonce i dle konkrétního porodníka! V druhé polovině 20. století bylo dokonce známo okolo 600 typů kleští.
Na obrázku č. 1 je schématicky znázorněno, že forceps jsou vlastně dvě lžíce obejímající hlavičku, ale ne ji tlačící. V zámku jsou branže pohyblivě spojeny; někdy jsou zkřížené (podobně nůžkám), jindy paralelní. Drždřadla na konci slouží k uchopení. Hlavičku hlavičku dětě přikládají jen tak, aby nebyl tlak na mozek. Rozlišují se typy zkřížené i paralelní, a podle konstrukce podle zemí (anglické, německé, francouzské). Některé typy umožňují i rotační vybavení hlavičky.
Ve Velké Británii a dalších zemích se vyvíjely slavné typy; například forceps zkonstruovaný porodníkem britské královny Viktorie byl jedním z pilířů vývoje. Obr. 4 ukazuje nástroj s paralelními branžemi vyvinutý v 50. letech 20. století kanadským porodníkem W. B. Shute. V Česku je dnes použití forceps spíše okrajové a mnohde je jejich frekvence oproti císařským řezům nízká.
Kdy a jak se používají
Porodnické kleště i vex se používají výhradně v II. době porodní, kdy již nelze přistoupit k císařskému řezu, nejsou tedy jejich alternativou! Před nasazením kleští se obvykle provede epiziotomie a poté se nástroj zavádí postupně; hlavička je chráněna a trakce vede po pánevní ose. Vex (vakuumextraktor) funguje na principu podtlaku a tahů za hlavičku prostřednictvím zvonu; někdy bývá kontraindikován, pokud došlo k akutní tísni plodu nebo jde o nezralé dítě. Obě metody však vyžadují zkušeného porodníka a pečlivé zvážení rizik.
VEX je obecně šetrnější při některých situacích a bývá jednodušší na naučení; nicméně není vždy vhodný nástroj, protože hlavičku nelze rotovat tak jako u forcepsu. Forceps umožňují i rotační manipulaci a mohou být použití i v situacích, kdy je potřeba hlavičku jemně pootočit, na rozdíl od samotného tahání u VEXu. Dříve bývala rutina častější používání forceps i v případech, kdy rotace nebyla problémem, dnes je však převažující trend k císařskému řezu, pokud je to možné. Přesto správně provedené kleště mohou být šetrnější alternativou než rychlý císařský řez.
Operativní vaginální porod
Rizika a realita moderního použití
Rizika pro miminko zahrnují otok v místě působení podtlaku a modřiny, které mohou přetrvávat několik dní. U VEXu se doporučuje „nepřetvářet“ hlavičku nadměrnými tlaky; rotace hlavičky bývá při VEXu omezenější a některé problémy vyžadují kombinaci technik. U forceps mohou vzniknout otlaky, hematomy a další poranění v místě nasazení, ale s odborným vedením a zkušeností lze minimalizovat rizika. Dlouhodobé následky bývají spíše důsledkem opožděného použití nástrojů, než samotného použití forceps či VEXu.
Historie ukazuje, že rodinné tajemství a šeptané zkušenosti o kleštích se předávaly generacemi. Dřívější klíčový kvas - postupy a techniky - vybavily lékaře dovednostmi, které dnes slouží jako součást moderního porodnictví. Ačkoliv veřejné mínění často vnímá forceps jako známku poruchy porodu, realita ukazuje, že to může být bezpečný a šetrný způsob, pokud je správně použit.
V průběhu let vznikla široká škála typů a konstrukcí kleští. Obrázky 2-5 ukazují rozdílné varianty, jejichž design ovlivňuje míru bezpečí a účinnosti při různých situacích porodních cest. Dřívější vysoké kleště se dnes nahrazují modernějšími nízkými či středními variantami, které lépe odpovídají současným indikacím.
Indikace a praktické poznámky
Existují indikace k extrakčním porodem, které lze rozdělit na indikace ze strany rodičky a ze strany plodu, a také sdružené indikace. Důvody mohou zahrnovat vyčerpání rodičky, slabou děložní činnost, dysfunkce břišního lisu, nepostupující porod a další. Před samotným výkonem probíhá vyšetření a připravení tak, aby operace proběhla co nejšetrněji. Důležité je, že robotizace a moderní technika vyžadují zkušenosti a pečlivé posouzení stavu matky i dítěte.
Kristellerova exprese, historický manévr zatlačení na dělohu shora, bývá nyní považována za ne úplně bezpečnou a v moderní praxi se považuje spíše za minulost; její užití je dnes výrazně omezené a považované za součást operativního porodnictví s jistou dávkou kontroverze. Na rozdíl od ní forceps představují skutečné delikátní porodnické umění, které vyžaduje zručnost a cit pro situaci, kdy je nutné urychlit porod bez zbytečného rizika pro matku nebo dítě.
Názory na kleště se liší; někteří zkušení porodníci tvrdí, že dobře provedené kleště jsou šetrnější než VEX a že kdyby se kleště používaly častěji, nebyl by císařský řez tak dominantní. Přesto je nutné ukončovat porody císařským řezem jen tehdy, kdy je to skutečně nejbezpečnější řešení pro matku a dítě. Optimální situace by byla, kdyby četnost forcepsových porodů byla přibližně na úrovni frekvence císařských řezů, což bývá kolem 20-30 % v některých pražských porodnicích. Zvažování volby mezi forcepsem a VEXem závisí na stavu plodu, poloze hlavičky a zkušenostech porodnického týmu.
V závěru k současnému stavu
V dnešní době je však clear: moderní společnosti často reagují na veřejné mínění a senzace kolem porodu, a tím může docházet k opomíjení osvědčených nástrojů. Porodnické kleště zůstávají důležitým nástrojem v arsenálu porodnické chirurgie, a to jak z hlediska historie, tak z hlediska současné medicíny, pokud jsou používány kompetentně a včas. V expertním pohledu jde o nástroj, který může zachraňovat životy a umožňovat bezpečný vaginalní porod i v obtížných situacích, kdy jiná řešení selhávají.
V osobní poznámce autora se zmiňuje, že: „-forceps není nebezpečný nástroj; nebezpečný je jen porodník, který s ním neumí pracovat.“ Tím se otevírá pohled na nutnost kontinuálního vzdělávání a sdílení zkušeností mezi porodníky, aby byly výkony co nejšetrnější a nejúčinnější pro mámy a děti.
| Metoda | Indikace | Hlavní výhody | Omezení |
|---|---|---|---|
| Forceps | II. doba porodní s potřebou trakce a/nebo rotace | umožňuje rotační manévry, šetrné k hlavičce, široká škála konstrukcí | vyžaduje zkušenost, rizika pro matku i plod, nutnost epiziotomie |
| VEX (vakuumextraktor) | II. doba porodní, vyžaduje méně technických dovedností | jednodušší na naučení, méně centrálního tlaku na hlavičku | omezené možnosti rotace, kontraindikace při tísni plodu |
| Kristellerova exprese | historicky používaný manuální zásah | rychlé urychlení porodu v některých situacích | méně bezpečný, zranění placenty a tkání, dnes spíše tabu |
Indikace a techniky jednotlivých postupů vyžadují důkladný výcvik a zkušenosti. Důležitá je schopnost posoudit rizika a rozhodnout o nejvhodnějším řešení pro matku a dítě. Porodnické kleště tedy nejsou v moderní porodnici jen historickým relicom, ale nástrojem, který v určitých situacích může zachránit životy a usnadnit bezpečné dokončení porodu.
tags: #anglicke #kleste #porodnictvi