Bezesporu nejznámější a nejrozšířenější druh alexandra, který nechvalně proslul expanzí v řadě měst západní Evropy či Spojených států. Celkově je zelený, na zádech a křídlech tmavší až namodralý. Dospělý samec má na krku černý límec s růžovými pírky, který ústí u dolní čelisti zobáku. Samice límec postrádá, ale má v jeho místech určitý náznak jinak zbarveného peří. Horní čelist zobáku má červenou, dolní černou. Duhovka je žlutá, behák šedý. Ve volné přírodě se alexandr malý přirozeně vyskytuje v rovníkové Africe, Indii, Středním Východu. Uměle byl zavlečen do celé řady dalších lokalit, včetně velkých evropských měst, USA, Austrálie, Arabského poloostrovu či Jižní Afriky.
Právem je považován za invazní druh, s nímž si některé země nevědí rady. Španělsko například výrazně omezilo jeho chov v zajetí. Nejčastěji chovaný druh alexandra, běžně jsou chovány celé řady barevných mutací. Přírodně zbarvení ptáci jsou v zajetí už méně častí, nejpopulárnější jsou žluté a modré mutace. Zcela běžně se ho daří rozmnožovat, stačí mu i méně prostorné voliéry či klece. Na krmení není příliš náročný, snese obdobnou potravu jako běžné andulky. V jídelníčku by ale nemělo chybět ovoce a zelenina, od jara do podzimu pak také zelené krmení. V době hnízdění pak naklíčená semena.
Historie, rozšíření a současné lokality
Naprosto běžný druh papouška, jeden z nejčastěji nabízených na ptačích burzách nebo v kamenných obchodech s exotickými zvířaty. Není problém sehnat ručně dokrmená mláďata na ochočení i chovné jedince. Jelikož jsem těmito velmi zajímavými alexandry rozšířil svoji kolekci papoušků, začal jsem pátrat po nějakém seriózním článku či jiné zmínce v literatuře. Alexandři (Psittacula) jsou středně velcí a větší papoušci s dlouhým, nápadně stupňovitým ocasem, jehož střední péra jsou prodloužena. Zobák je k tělu velký a mohutný, se záhybem na horní čelisti. Celý rod je poměrně široce rozšířený v afroasijské oblasti. Celý rod Psittacula zahrnuje patnáct druhů papoušků.
Naprosto typické pro invazní průvodce je, že divoké populace alexandrů malých žijí v Anglii, Německu a dalších evropských státech. Alexandr malý se ve volné přírodě vyskytuje v severní a střední Africe, Indii, Barmě a na jihu Číny. Zejména v Evropě byly popsané populace v Paříži, Amsterodamu a hlavně v Madridu, Barceloně a Seville; Brusel či Londýn si často kladou otázku, jak zvládnout tyto vetřelce. Podle studie ParrotNet, jejíž autoři čtyři roky monitorovali situaci ve všech evropských zemích, žije na celém starém kontinentu přes 85 tisíc alexandrů malých a do několika let by se mohl jejich počet i zdvojnásobit. Jejich přítomnost v Británii se odhaduje na zhruba 32 000 jedinců v roce 2012.
Jelikož Alexandr malý se stal jedním z nejčastějších invazních druhů, je jejich přítomnost v parcích a jiných veřejných prostranstvích častým tématem diskuzí o ochraně lokální afietny. V Indii je dokonce zcela běžný i v parcích. Žije v párech nebo menších skupinách. Na místech s nadbytkem potravy se srocuje do obrovských hejn čítajících až tisíc jedinců. Je stálý, jediné cesty vykonává za potravou, za dozrávajícími zemědělskými plodinami. Na polích s obilím a kukuřicí působí značné škody. Potravou v areálu jeho výskytu jsou různá semena, ovoce, bobule a květy, zalétá za potravou také do zahrad a polí. V zajetí je krmíme slunečnicí, kukuřicí, pšenicí, ovsem, kardi a různými druhy prosa.
Chov a rozmnožování v zajetí
Námluvy alexandrů jsou zajímavé jednak proto, že v páru je dominantní samice, jednak proto, že samec musí vyvinout značné úsilí, aby svoji partnerku upoutal. Samec se začne důstojně procházet po bidle a dotýkat se ho zobákem. Částečně přitom rozevírá křídla a stahuje zorničky. Po tomto naparování dochází k probírání peří. Tímto si samec testuje, zda má samička o něj zájem. Snůška alexandra malého obsahuje 4 až 5 vajec, výjimečně 6 vajíček, inkubaci zajišťuje výhradně samice, nasedá přitom na druhé vejce. V průměru se z vajec líhnou mláďata za 23 dnů. Mláďata opouštějí hnízdní dutinu asi po 7 týdnech, jsou podobná samici, ale postrádají jakýkoliv náznak límce, rodiče je krmí ještě tři týdny.
Indické formy alexandra malého lze na rozdíl od afrických forem považovat již za domestikované, protože vytvořily během desítek posledních let mnoho desítek barevných mutací a následně i jejich kombinací. U nominátní ssp. Můj chov ssp.… (text pokračuje ve specifických poznámkách chovatele). Obecně platí, že africké formy jsou menší a štíhlejší, s tmavočerveným zobákem a odlišně vybarveným obličejem, zatímco indické formy jsou dominantně zelené s různými mutacemi.
Chov v České republice a v Evropě
Alexandr malý je nejčastěji chovaným druhem rodu Psittacula. V ČR a SR se objevují jednotlivé kusy, často dovezené jako mláďata, ručně dokrmená nebo k chovu. Uměle byl vysazen na Mauritiu, Zanzibaru, Kuvajtu, Iráku, Hongkongu, Singapuru. Ve staré Evropě žijí divoce v Paříži, Amsterodamu, Madridu a dalších městech; některé evropské metropole jako Brusel nebo Londýn řeší problém s invazními populacemi. Podle chovatelských zkušeností se alexandry rozmnožují v relativně malých voliérách a nejsou příliš sociální, proto nejsou doporučovány pro naprosté začátečníky, kteří hledají extrémně kontaktního mazlíčka.
Krmení, péče a životní podmínky
Alexandry malí vyžadují pestrou stravu včetně semen, ovoce a zeleniny, jarní a letní období zahrnují i zelené krmení a klíčkové výhonky. V zimním období se připravují hnízdní míchanice a doplňky stravy vitamíny. Klece a voliéry by měly být dostatečné pro dvojici, minimálně 100 × 80 × 120 cm pro jednoho ptáka. Pro zajištění duševní a fyzické stimulace je vhodná interakce majitele, hračky a hlavolamy, pravidelná výživa a doplňky jako sépiová kost, minerální kámen a grit. V období páření nastává dominantní role samice a samec musí projevovat péči a dovednosti k námluvám.
Ochočení krok po kroku
Mutace a barvy
Mutace a barevné variace alexandra malého jsou jednou z jeho největších atrakcí. Díky selektivnímu šlechtění vznikly mutace modrá, žlutá, fialová, tmavě zelená, kobaltová a další, často s oblíbeným cleartail efektem. Samec se vyznačuje černým lýmcem kolem krku, který se objevuje až po dosažení pohlavní dospělosti. Indické poddruhy borealis a manilensis byly dováženy častěji a ve větším množství než africké poddruhy krameri a parviroistris; africké formy jsou obecně menší a štíhlejší, s tmavočerveným až černým zobákem a jasnějším zeleným odstínem.
Barvy a vzhled v detailu
Szálek mající dominaci u samců se projevuje černým límcem, jenž posléze vyniká při růstu šarží a mutací. Mláďata bez límce se rodí, vybarvení se vyvíjí postupně. Délka ptáka včetně ocasu dosahuje asi 40 cm; hmotnost kolem 120-140 gramů. Obličej a límec bývají výraznější u afrických forem, indické poddruhy se liší svým zbarvením zobáku a celkovou stavbou těla.
- Dominantní samice při námluvách a její vztah k partnerovi.
- Podtypy africké a indické s různými požadavky na teplotu prostředí a dietu.
- Rozšíření v Evropě a komplexnost řízení invazních populací.
Ošetřování a hračka
Alexandři jsou aktivní, zvědaví a vyžadují pravidelný kontakt a podněty. Hračky je třeba obměňovat, aby pták neutnul a měl stále nové výzvy. Větší klece nebo voliéry s dostatkem místa, prosvětlené prostory a klidná část domácnosti jsou ideální. Papoušek miluje komunikaci a interakci; pokud je dlouho sám, může být neklidný a křičet. Ochočení vyžaduje trpělivost a pozitivní posilování pomocí pamlsků a klidu.
Alexandr malý - charakter ukazuje, že jde o energického, chytrého a někdy tvrdohlavého ptáka, který vyžaduje jasná pravidla a pevnou, ale láskyplnou linku mezi majitelem a ptákem. Jeho dlouhověkost 25-30 let činí z něj dlouhodobého společníka, pokud mu je poskytnuta kvalitní péče, pestrá strava a veterinární prohlídky.
Často kladené otázky
- Umí alexandr malý mluvit? Ano, patří mezi nejlepším mluvící papoušky.
- Jak velkou klec potřebuje? Minimálně 100 × 80 × 120 cm pro jednoho ptáka.
- Jak dlouho žije alexandr malý? 20-30 let v optimálních podmínkách.
- Může být chován v bytě? Ano, s dostatkem prostoru, stimulace a kontaktu.
- Jak poznám samce a samici? Samec má černý límec kolem krku, který u samice chybí, i když u samice vzniká slabý náznak v místě límce.