Mgr. Oxytocin je látka (odborněji - neuropeptid, hormon), kterou naše tělo vytváří přirozeně - nejvíce při porodu, kojení, ale i při objetí, doteku, pohledu do očí nebo při společném smíchu.
Během porodu hraje oxytocin hlavní roli, stává se hlavním průvodcem celého děje.
Je to právě on, kdo spouští a posiluje děložní stahy, které pomáhají miminku přijít na svět.
Tím, že pomáhá děloze stahovat se, posouvá porod kupředu.
Když má žena kolem sebe klid, teplo, podporu a pocit bezpečí, tělo ho přirozeně uvolňuje víc - porod pak může probíhat plynuleji a méně bolestivě.
Aby mohl oxytocin přirozeně působit, potřebuje žena pocit bezpečí, tepla a důvěry.
Zajímavé je, že oxytocin nepůsobí jen na dělohu, ale i na mozek.
Vytváří v ženě pocit propojení s dítětem, posiluje instinkt chránit a pečovat.
Mnoho výzkumů ukazuje, že oxytocin má také analgetické účinky - pomáhá tlumit bolest, snižuje hladinu stresových hormonů a podporuje pocity klidu a jistoty.
Po narození dítěte přichází další vlna oxytocinu - tělo tím podporuje vypuzení placenty, zástavu krvácení a zároveň otevírá prostor pro první kontakt s dítětem.
Po porodu se oxytocin vyplavuje ve velkém, zvlášť když se maminka a miminko mohou hned obejmout a být v kontaktu „kůže na kůži“.
Oxytocin ale není jen „porodní hormon“.
Uvolňuje se i při každodenních drobnostech - při mazlení, kojení, zpívání, masáži, společném smíchu nebo dokonce při pohledu na spící miminko.
A nejen u maminek - i tatínkové a partneři ho vytvářejí, když jsou s dítětem v kontaktu.
Oxytocin nám připomíná, že láska není jen pocit - je to i biologie.
Oxytocin je jedním z nejzajímavějších hormonů, které naše tělo vytváří.
Je přítomen ve chvílích, kdy jsme v blízkosti lidí, které máme rádi - když se objímáme, smějeme, hladíme, nebo když držíme své dítě v náručí.
V těle ženy hraje oxytocin výjimečnou roli - zejména v období těhotenství, porodu a mateřství.
Pomáhá děloze připravit se na porod, spouští kontrakce a později také tvorbu mateřského mléka.
Ale jeho význam je mnohem hlubší než jen biologický.
Když je žena v prostředí, kde se cítí v klidu a důvěře - obklopená lidmi, kteří ji podporují a nenařizují -, tělo přirozeně vytváří více oxytocinu.
Díky tomu může porod probíhat plynuleji, klidněji a s menší bolestí.
Tento hormon nám tedy připomíná, jak úzce je porod i mateřství propojeno s emocemi.
Není to jen fyzický proces - je to i hluboké citové dění v těle i duši.
Oxytocin je velmi citlivý hormon - reaguje na naše emoce, prostředí i způsob, jakým se k sobě chováme.
Vzniká, když se cítíme v bezpečí, milovaní a přijímaní.
- Tělo oxytocin uvolňuje nejvíce tehdy, když je žena v klidu a v prostředí, kde se cítí chráněná. Tlumené světlo, teplo, minimum ruchů a známé tváře - to vše pomáhá tělu uvolnit napětí.
- Bezprostřední dotyk matky a dítěte po porodu je jedním z nejsilnějších podnětů pro vyplavení oxytocinu. Kůže reaguje na teplo, vůni a rytmus dechu druhého člověka.
- Každé kojení spouští přirozené vlny oxytocinu - při sání dítěte tělo automaticky reaguje a uvolňuje hormon, který napomáhá výtoku mléka a posiluje vazbu mezi matkou a dítětem.
- Objímání, držení za ruku, masáž nebo jemné pohlazení - i tyto jednoduché projevy blízkosti mají silný účinek. Dotek stimuluje nervové dráhy, které vedou až do mozkových center uvolňujících oxytocin.
- Zpívání, pomalé dýchání nebo klidná hudba pomáhají tělu přepnout do stavu uvolnění. Mozek se zklidní, srdce bije pomaleji a tělo snáze produkuje oxytocin.
- Teplá sprcha, koupel nebo známá vůně pomáhají tělu navodit pocit pohody.
- Slova útěchy, pochopení a důvěry jsou pro oxytocin stejně důležité jako dotek. Když žena cítí, že jí někdo rozumí a stojí při ní, tělo reaguje uvolněním - a oxytocin proudí.
Oxytocin nepotřebuje dokonalé podmínky - potřebuje přijetí, dotek, klid a lásku.
Přivést dítě na svět v extázi: to je naše plné právo a k tomu bylo naše tělo stvořeno.
Matka Příroda nám, ve své moudrosti, předepisuje porodní hormony, které nás vezmou pryč (ex) z našeho obvyklého stavu (stáze), takže můžeme být, jakmile se staneme matkami, ve všech ohledech přetvořeny.
Tento skvělý hormonální koncert se optimálně rozehrává, pokud není porod rušen, a zvyšuje tak bezpečnost pro matku i děťátko.
Během porodu a narození jsou aktivní čtyři hlavní hormonální systémy. Ty zahrnují oxytocin, hormon lásky, endorfiny, hormony radosti a přesahování, adrenalin a noradrenalin, hormony rozrušení, a prolaktin, hormon mateřství.
Tyto hormonální systémy jsou vlastní všem savcům a pramení z limbického systému.
Aby porod mohl probíhat optimálně, limbický systém musí mít navrch nad mozkovou kůrou (racionálním myšlením).
Za těchto podmínek si žena intuitivně volí pohyby, zvuky, dýchání a polohy, které porod dítěte usnadní.
Všechny tyto systémy jsou negativně ovlivněny stávajícími obvyklými porodnickými postupy.
Nemocniční prostředí a rutinní přístup nepříspívají k posunu vědomí, jaký je k přirozenému porodu miminka potřeba.
Asi nejznámějším porodním hormonem je oxytocin, hormon lásky, který se vylučuje během sexuální aktivity, mužského a ženského orgazmu, porodu a kojení.
Oxytocin se tvoří v hypothalamu a skladuje se v zadním laloku hypofýzy, odkud se v pulzech uvolňuje.
Tak, jako je při každé z těchto situací postupně dosahováno vrcholu, je i během těhotenství ve velkém množství vylučován oxytocin a pomáhá nám vstřebávat živiny, snižovat stres a zachovat si dostatek energie.
Oxytocin také pak během porodu způsobuje pravidelné kontrakce dělohy a jeho koncentrace stoupá s tím, jak miminko sestupuje a začnou být při jeho rození stimulovány receptory tahu v dolní části matčiny pochvy.
Také miminko během porodu vytváří oxytocin, dokonce možná i porod zahajuje, takže se během prvních minut po porodu maminka i miminko koupou v extatickém koktejlu hormonů.
V tuto chvíli je stávající produkce oxytocinu posilněna kontaktem kůži na kůži, vzájemným očním kontaktem a (samo)přisátím miminka.
Takovéto hladiny oxytocinu pak chrání proti poporodnímu krvácení zajištěním děložních kontrakcí.
Při kojení zprostředkovává oxytocin spouštěcí reflex, je uvolňován v pulzích tím, jak miminko saje.
Během měsíců až let laktace oxytocin pomáhá mamince, aby zůstala uvolněná a dobře vyživovaná.
Jedna vědkyně to nazvala “velmi účinným antistresovým prostředkem, který je do budoucna prevencí mnoha chorob”.
V jejím výzkumu se ukázalo, že matky, které kojily déle než 7 týdnů, byly klidnějšími než ty, které nekojily.

Kromě své role v rozmnožování se oxytocin vylučuje i v jiných situacích lásky a altruizmu, např. při sdílení jídla.
Endorfiny mají, jako v těle se přirozeně vyskytující opiáty, podobné vlastnosti jako pethidin, morfin a heroin a využívají stejné receptory v mozku.
Beta-endorfiny jsou, stejně jako oxytocin, vylučovány ze zadního laloku hypofýzy a jejich vysoké koncentrace se vyskytují během sexu, těhotenství, porodu a kojení.
Beta-endorfiny jsou také stresovými hormony a jsou uvolňovány při uvěznění a bolesti, kdy působí jako analgetika a stejně jako ostatní stresové hormony potlačují imunitní systém.
Stejně jako návykové opiáty, tak i beta-endorfiny navozují pocity blaha, euforie a závislosti, v případě partnerů vzájemné závislosti.
Hladiny beta-endorfinů jsou během těhotenství vysoké a po porodu se ještě zvýší až na úroveň sportovců během maximálních výkonů.
Beta-endorfiny mají komplexní a dosud plně nepoznaný vztah s dalšími hormonálními systémy.
Během porodu jejich vysoká koncentrace omezuje vylučování oxytocinu.
To dává smysl, protože jakmile jsou bolest nebo stres příliš velké, kontrakce se zpomalí, adekvátně se tak vzhledem k fyzickému i psychickému stresu upraví průběh porodu.
Beta-endorfiny během porodu také zajišťují uvolňování prolaktinu, čímž se matčiny prsy připravují na tvorbu mléka a současně je napomáháno poslední fázi zrání plic miminka.
Beta-endorfiny jsou důležité i při kojení, jejich koncentrace dosahuje maxima během 20 minut a nalézají se i v mateřském mléku.
Hormony adrenalin a noradrenalin jsou také známy jako hormony “bojuj nebo uteč” a nebo také jako katecholaminy.
V první době porodní vysoká koncentrace katecholaminů utlumuje tvorbu oxytocinu a tak zpomaluje nebo zastavuje porod.
Katecholaminy rovněž snižují tok krve k děloze a placentě a tedy i k miminku.
U lidí pak můžou být vysoké hladiny katecholaminů spojeny s delším porodem a negativními změnami v srdeční akci miminka.
Avšak při nerušeném porodu, jakmile se se blíží okamžik narození, tak tyto hormony fungují jinak.
Rychlý vzestup koncentrace katecholaminů, hlavně noradrenalinu, aktivuje reflex závěrečného vypuzení miminka z pochvy.
Matka zažívá rychlý vzestup energie, bude nabuzená a připravená, mělce dýchat, bude mít sucho v puse a snad nutkání něco uchopit.
Může zažívat strach, zlost nebo rozrušení.
Některé porodní báby s úspěchem využívají tohoto reflexu, pokud má žena během druhé doby porodní problémy.
Například antropolog pracující s domorodými kanadskými kmeny zaznamenal, že když má žena při porodu těžkosti, tak se sejdou mladí lidé z vesnice, aby pomohli.
Po porodu koncentrace katecholaminů strmě klesá.
Novopečená maminka může jako důsledek cítit třes a chlad.
Noradrenalin zasahuje do instinktivního mateřského chování.
I pro miminko je porod vzrušující a stresující událostí, která se odráží ve vysokých hladinách katecholaminů.
During porodu ho chrání před následky hypoxie a acidózy.
Vysoké koncentrace katecholaminů zajišťují, aby bylo miminko při prvním kontaktu s maminkou bdělé a čilé.

Prolaktin, známý rovněž jako hormon mateřství, je hlavním hormonem tvorby mateřského mléka a kojení.
Tradičně se učí, že u kojících žen vytváří agresivní ochranné chování (efekt “matky lvice”).
Hladina prolaktinu stoupá během těhotenství, ačkoliv je tvorba mléka až do porození placenty hormonálně potlačena.
Během porodu a okamžikem narození koncentrace prolaktinu ještě vzroste.
Prolaktin je také hormonem poslušnosti a poddanosti a vytváří jistý stupeň neklidu.
Ve vztahu ke kojení tyto efekty aktivují matčinu ostražitost a pomáhají jí naplňovat potřeby miminka jako první.
Rovněž v děloze miminko vytváří prolaktin, vysoké množství je přítomno v plodové vodě.
V našich kulturních podmínkách je nerušený porod mimořádně vzácný, dokonce i v porodních domech a při domácích porodech.
Dvě hlavní věci, které u savců narušují porod, jsou pobyt na neznámém místě a přítomnost pozorovatele.
Pocity bezpečí a soukromí se proto zdají být těmi zásadními.
Celý systém západního porodnictví je prostoupen sledování těhotné a rodící ženy lidmi i přístroji, jakmile porod nejde hladce, porodníci reagují ještě intenzivnějším sledováním.
Asi nejznámějším porodním hormonem je oxytocin, hormon lásky, který se vylučuje během sexuální aktivity, mužského a ženského orgazmu, porodu a kojení.
Oxytocin se tvoří v hypothalamu, řídící žláze hluboko uvnitř našeho mozku, a skladuje se v zadním laloku hypofýzy, odkud se v pulzech uvolňuje.
Tak, jako je při každé z těchto situací postupně dosahováno vrcholu, je i během těhotenství ve velkém množství vylučován oxytocin a pomáhá nám vstřebávat živiny, snižovat stres a zachovat si dostatek energie tím, že nás uspává.
Oxytocin také pak během porodu způsobuje pravidelné kontrakce dělohy a jeho koncentrace stoupá s tím, jak miminko sestupuje a začnou být při jeho rození stimulovány receptory tahu v dolní části matčiny pochvy.
Také miminko během porodu vytváří oxytocin, dokonce možná i porod zahajuje, takže se během prvních minut po porodu maminka i miminko koupou v extatickém koktejlu hormonů.
V tuto chvíli je stávající produkce oxytocinu posilněna kontaktem kůži na kůži, vzájemným očním kontaktem a (samo)přisátím miminka.
Takovéto hladiny oxytocinu pak chrání proti poporodnímu krvácení zajištěním děložních kontrakcí.
Při kojení zprostředkovává oxytocin spouštěcí reflex, je uvolňován v pulzech tím, jak miminko saje.
Během měsíců až let laktace oxytocin pomáhá mamince, aby zůstala uvolněná a dobře vyživovaná.
Jedna vědkyně to nazvala “velmi účinným antistresovým prostředkem, který je do budoucna prevencí mnoha chorob”.
V jejím výzkumu se ukázalo, že matky, které kojily déle než 7 týdnů, byly klidnějšími než ty, které nekojily.
- Hormonální kaskáda je citlivá na prostředí, stres i pocit bezpečí.
- Oxytocin se neuvolňuje jen během kontrakcí, ale i při kontaktu s dítětem a při kojení.
- Společně s prolaktinem podporuje tzv. syntetický oxytocin se používá k indukci nebo posílení kontrakcí.
- Epidurální analgezie je metoda tlumení bolesti.
- Možné krátkodobé ovlivnění reflexů při kojení.

Porod je silný. Je hluboký. A ano, je náročný. Je dobré vědět, že i když máte porodní plán, představu a připravujete se s láskou a pečlivostí, realita může být jiná.
Porod si někdy jde vlastní cestou. Může být delší, intenzivnější, může přinést nečekaná rozhodnutí. To ale neznamená, že jste něco nezvládla správně.
Ať už byl váš porod jakýkoliv, nezapomínejte na jednu zásadní věc: zrodila jste nový život. To je největší dar a obrovská síla.
Nezáleží na tom, jestli byl porod tichý nebo bouřlivý, přirozený nebo s pomocí medicíny. Vy jste ho zvládla. Vaše tělo pracovalo na hranici svých možností a vaše srdce otevřelo prostor novému člověku.
Fyziologie porodu placenty a vliv prostředí na poporodní krvácení
Porod placenty je součástí komplexního procesu, který začíná ještě předtím, než se narodí dítě. Oxytocin vyvolává děložní stahy a je jedním z klíčových hormonů porodu a bondingu.
Po narození dítěte se kontrakce přeruší. Placenta předá krev dítěti a okysličovat plíce. Placenta se stlačuje a krev v intervilózním prostoru se nahrne do deciduální sliznice.
Retrakce ucpávají přívod krve do placenty a zamezují odvodu krve z matčina systému. Celý proces končí tím, že se placenta uvolní a oddělí.
Neefektivní děložní kontrakce jsou nejčastější příčinou poporodního krvácení. Nedostatečné množství oxytocinu nebo jeho špatná reakce mohou hrávat roli.
Umělý oxytocin může být použit pro aktivní vedení porodu placenty, ale má jiné uvolňování do krve a nemůže provázat instinktivní chování pro rané navázání.
Podvázání pupečníku a čas podání oxytocinu jsou předmětem diskusí; některé studie ukazují, že odklad může mít různé dopady na miminko a krvácení.
V některých studiích se ukázalo, že kontakt kůže na kůži a kojenecká vazba mohou snižovat riziko poporodního krvácení.

Závěrem: bezpečný a efektivní fyziologický porod placenty vyžaduje uvolňování endogenního oxytocinu v prostředí podporujícím soukromí, tlumené osvětlení a klidnou atmosféru.
Prostředí bez zbytečných zásahů, bez stresu, bez nutnosti dodržování striktních lhůt a bez nadměrného lékařského dohledu umožňuje rozvinout přirozenou pankraci hormonální koktejlu.