Posledních pár dní jsem se s malinkou v bříšku domlouvala, že dnes v noci to přijde.. Jsou zhruba 4 hodiny odpoledne a já se vracím s maminkou a jejím přítelem od koně. Sedám na kolo, když v tu se na ně podívám a říkám: ,,Asi mi praskla voda‘‘. Necítím žádnou bolest, ale domů už na kole nejedu, vedu ho vedle sebe. Po příchodu kontroluji vložku a vidím, že tekutiny není moc. Možná začala odtékat hlenová zátka, říkám si. Další hodinu se nic neděje, píšu příteli a mé kamarádce, která má porod fotit, že to možná pomalu začíná. Jsem trošku nervózní, jelikož přítel nereaguje hned a tak fotografka zve mě, maminku i jejího přítele na skleničku vína. Po místě si dáváme výbornou bábovku a skvělé bílé víno, já piju pouze střik a připíjíme si na ten dnešní porod..J
Když se po pár hodinách vracíme domů, přítel na mě už čeká v mém pokoji. Udělám si večerní hygienu, lehneme si do postele před devátou hodinou a bum, cítím, že se zase něco děje, zase něco začalo odtékat. Tentokrát je tekutina i s příměsí krve, jsem tak šťastná.. Utíkám po schodech za maminkou a jejím přítelem a s nadšením jim to oznamuju. Směju se.. Přijde mi neuvěřitelné, že se porod opravdu blíží, na dnešní noc jsem si to s Viktory v bříšku plánovala..
Volám mojí porodní asistentce, že mi zřejmě začala odtékat hlenová zátka, ale bolesti zatím žádné necítím. Domlouváme se, že když se něco změní, dám jí vědět. V domě jsme se všichni rychle nachystali a šli do postele, ať ještě nabereme síly. Já už ale neusnula. Začala jsem cítit lehké bolestivé stahy jako při menstruaci, po neuvěřitelné chvilce se bolest trošku zintenzivnila a tak jsme s přítelem začali měřit čas. 8,6,9,7,6 minut,… po chvíli byly stahy po pěti minutách. Jelikož mojí porodní asistentce měla cesta trvat zhruba dvě hodiny, tak jsme se kolem 23 hodiny domluvily, že pomalu vyrazí. Po cestě nabrala ještě druhou PA, jelikož k prvorodičkám prý většinou jezdí ve dvou.
Průběh samotného porodu a jeho intimní momenty
Každou kontrakci klidně prodýchávám. Přítel se občas probudí, tak mu nabízím, ať si jde lehnout do vedlejšího pokoje, aby nebyl tolik vyčerpaný, ale zůstává se mnou, jsem moc ráda. Zhruba kolem jedné hodiny ráno přijíždí porodní asistentky. Vítám se s nimi jen letmo na chodbě, když se vracím z toalety a zase si jdu lehnout. Když si vybalí věci, přichází se na mě podívat, poslechnou srdíčko miminka, vše je v pořádku a tak mě nechávají opět samotnou s přítelem. Bolest je čím dál intenzivnější, jsem šťastná, představuji si, jak je ke mně miminko blíž a blíž. Po nějakém čase se začne rozednívat, PA mě kontroluje a říká, že to jde dobře a krásně se otevírám. Později, když už je krásné denní světlo, mi maminka napouští vanu. Než jdu do koupele, trávím ještě nějaký čas v obýváku, kde je má kamarádka fotografka, můj přítel, maminka a maminčin přítel, který zrovna chystá snídani pro porodní asistentky. Je mi s nimi moc dobře, stojím a pohibuju boky, je to takový můj porodní tanec.
Po nějakém čase se mě jedna z PA zeptá, zda může na chvíli odejít do Brna kvůli práci. Nevadí mi to, tak si dáváme snídani a odjede. Po čase jdu do připravené koupele. Voda je tak příjemná! Přijde mi, že bolest pod vodou vnímám mnohem míň. Chvíli ležím na boku, chvíli na zádech, chvíli dřepím, po celé noci začínám být unavená a tak si na posilnění dávám trochu banánu a hroznů. Střídá se u mě maminka, přítel, nebo fotografka, někdy je nás v koupelně i víc zároveň. Obě ženy mě povzbuzují, drží mě za ruku a říkají, že to zvládám krásně, že jsem šikovná. Jsem šťastná, že jsou se mnou, cítím podporu a pospolitost. Párkrát se na mě přijde podívat i PA, poslechne si miminko, usměje se na mě a uklidní mě, že to jde skvěle. Najednou přichází chvíle, kdy jsem v koupelně jenom já a moje maminka. Vlastně já, moje maminka a moje dcera. Magický moment.. žena, která mě porodila, mi nyní svou přítomností pomáhá porodit mou dceru. Dívám se jí do očí a vidím celý náš život, naše společné chvíle.. v mých očích se objevují slzy. Slzy štěstí, strachu, lásky i bolesti, nevím co se to děje. Všechno pouštím ven, opírám se o maminčinu ruku, stěnu vany a vzlykám.
Čas běží, u vany se mnou sedí přítel, dívá se na mě, drží mě za ruku. Říkám mu, ať jde za mnou. Za chvíli je se mnou ve vaně, velmi potichounku hraje krásná relaxační hudba a kontrakce přichází jedna za druhou. Připouštíme trochu teplé vody.. Jsme sami, opírám se o něho, hladíme se, občas se políbíme. Máme nádherný společný čas a společně se těšíme na naši malou dcerku. Uplyne několik hodin.. Přítel se jde najíst a nabrat síly, porod už trvá celou noc a půl dne,..
Když odchází, necítím se sama nejlíp, proto jsem velmi šťastná, když se ve dveřích objevuje tvář mojí maminky, nebo Martiny (fotografky). Zdá se, že se porod blíží ke svému vyvrcholení, kontrakce jsou velmi intenzivní. Porodní asistentka kontroluje miminko, holčička v bříšku je veliká bojovnice, daří se jí dobře. Dopouštíme ještě víc vody, protože pro narození miminka je potřeba vana téměř plná.
Druhá porodní asistentka se vrátila z Brna, na chvíli přichází do koupelny a sedá si k druhé PA, mému příteli a mamince na zem. Za nějaký čas obě asistentky odchází. Jedna asistentka mi přijde říct, že bych měla z vody ven, zkusit se projít, nebo si sednout na záchod.. Bolesti jsou neuvěřitelné, s každou kontrakcí se mi podlamují kolena, jsem vyčerpaná, potřebuji odpočinek. Odcházím tedy do ložnice.. Porodní asistentka trvá na tom, abych byla o samotě.
Někdy trvá, než se bolest opět rozjede, a já povolím, abych byla doprovázena maminkou. Přichází další kontrakce a PA mi říká: „Tak už ji pusť, už ji poroď…“. To bolí, ale pokračuji. Přichází moment rozhodnutí provést cestu do nemocnice kvůli riziku masivního krvácení a následnému šití. Nakonec se domlouváme, že pojedeme do Vyškova, kde má maminka s nemocnicí smlouvu. Snadno se nasedá do auta a vyrážíme směrem k porodnici.
Porod na dálnici a konečný přírůstek
Na dálnici se projevují kontrakce velmi rychle, často po dvou minutách. Když je vše na spadnutí, volá přítel babičce, aby nám pomohla otevřít dveře a navést lépe. Vše se děje velmi rychle a dramaticky. Do domu se nedokážeme dostat, tak se rychle přesouváme do koupelny, kde se vše završuje a holčička se rodí ve stoje. Porodní asistentky ji chytají, odmotávají pupeční šnuru a hned mi ji podávají. Je to holčička. Jmenuje Viktoria. Po porodu nastává šok a krvácení, ale porodní asistentky pracují rychle a efektivně, krvácení se zastavuje. Porodní asistentky provádí sterilní šití a rodit placentu zároveň, aby se krvácení zastavilo.
- Porod proběhl během noci a počátku rána.
- Holčička Viktoria přišla na svět s tmavými vlásky.
- Rychlá reakce a pomoc porodních asistentek minimalizovala rizika po porodu.
Celý zážitek byl neuvěřitelně intenzivní a emotivní. Autorka popisu si uvědomuje rizika domácích porodů a vyzývá k obezřetnosti: „1) komplikaci, jako je poporodní masivní krvácení předem nepoznáte. 2) zašívání zranění doma prostě není možné… 8) Nevytvářet v ženách přesvědčení, že pokud něco nedopadne, je to jejich chyba.“
Porodní zkušenost ukazuje, že i když byl porod pro autorku krásný a silný, poučení je důležité: volit pečlivě porodního asistenta, otevřeně s ním komunikovat rizika a mít jasný plán případné převozu do nemocnice.

Na závěr autorčiného příběhu působí reflexe nad posvátnou ženskostí a tradičními keltskými motivy, které se mohou objevit v období Bohyně Panny, Měsíce a dalších archetypů, a zároveň připomíná, že během porodu je důležité zůstat v bezpečném a podporujícím prostředí.