Ministerstvo zdravotnictví by chtělo ještě v tomto volebním období prosadit zákon, který by zrušil nebo přeměnil domovy pro děti do tří let, někdejší kojenecké ústavy. Reaguje tak na kritiku Evropského výboru pro sociální práva, která se týkala umisťování dětí s postižením a těch romských v kojeneckých ústavech. Česko je totiž jednou z posledních zemí v Evropě, kde je možné děti do tří let do takových zařízení umístit. Zástupci různých organizací ale upozorňují, že pokusů na zrušení kojeneckých ústavů bylo již několik, ale žádné vládě se to zatím nepodařilo.
V současnosti je několik návrhů na zrušení nebo přeměnu domovů pro děti do tří let, která patří podle zákona ke zdravotnickým zařízením. Vláda například v létě projednala poslanecký návrh hnutí ANO, který by měl z těchto domovů vytvořit centra komplexní péče pro děti se zdravotním znevýhodněním. Resort chce tyto návrhy sloučit a jeden výsledný co nejdříve předložit do sněmovny. „Ministerstvo zdravotnictví vyvine maximální úsilí, aby tento návrh byl projednán a schválen ještě v tomto volebním období,“ napsal Kryštof Berka z tiskového oddělení ministerstva.
Zrušit kojenecké ústavy a vytvořit zařízení rodinného typu slibovalo hnutí ANO už ve svém volebním programu v roce 2017. Podporu má i od svého koaličního partnera ČSSD. Šéfka ministerstva práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) v létě upozorňovala na to, že děti do ústavů nepatří. Vedle zastánců existují i poslanci, kteří o zrušení kojeneckých ústavů pochybují. Už dřív například někteří komunisté ve sněmovně upozorňovali na to, že zrušení těchto zařízení je sice na místě, ale kam by některé děti šly, když o ně není zájem a jsou problémové?
Není však jasné, jestli se schválení konce kojeneckých ústavů stihne, jak je avizováno. Volby do Poslanecké sněmovny by měly být už příští rok na podzim. Zástupci dětských organizací upozorňují, že ústavní péče o děti v současnosti spadá v České republice pod tři ministerstva, kdy každé se na tuto otázku dívá jinak a hájí svoje zájmy.
Ředitelka kojeneckého ústavu v Mostě, který je jediným v Ústeckém kraji, Milada Šilhová si netroufá odhadnout, zda se to stihne, záleží to podle ní na politicích. „Zrušení je metodologicky špatně, ústavy by měly zaniknout, protože jich nebude třeba. A zřizovatelé, převážně kraje, to dobře vědí,“ myslí si Šilhová. V současnosti je v ústavu celkem 64 dětí, zařízení patří, co se týče kapacity, mezi ty největší v republice. „Stihnout se dá leccos, bude-li politická vůle. Existuje několik návrhů v různém stupni rozpracovanosti, pokud z nich ministerstvo vyjde a dokáže v krátké době připravit návrh finálního znění, povést se to může,“ uvedla výkonná ředitelka SOS dětských vesniček Jindra Šalátová.
„Je to otázka zvládnutí případných správních a personálních změn a personálních kapacit. Nicméně návrh počítá s odložením účinnosti části novely, která se týká právě těchto center, na 1. ledna 2023,“ dodala tajemnice Asociace Dítě a rodina Anna Krbcová. Zástupci organizací se shodují, že zrušení kojeneckých ústavů není jen problém ze strany politiků. Obhájci kojeneckých ústavů často podle nich argumentují tím, že poskytují komplexní zdravotní péči. „To ale naprosto není pravda, naše studie z loňského roku ukázala, že 18 z 25 neplní personální standardy a že dováží děti ke specialistům jako jakákoli rodina,“ vysvětlila Krbcová.
Kromě nevůle politiků a zdravotnické lobby se často ozývají také odpůrci zrušení kojeneckých ústavů s tím, co bude s budovami, které často stojí stranou městské zástavby, jsou nákladné na provoz a těžko se pro ně hledá jiné využití. Podle Krbcové je ale třeba mít na prvním místě zájem dítěte, nikoli budov.
Stát by měl podpořit pěstouny. Ministerstvo zdravotnictví upozornilo, že počet zařízení dlouhodobě klesá a s tím klesá počet umístěných dětí. „Zatímco v roce 2018 bylo v dětských centrech 441 dětí do tří let, do roku 2020 tento počet klesl na 265. Situace se tedy jednoznačně pozitivně vyvíjí a není pravda, že by Česká republika v této oblasti byla nečinná,“ doplnil resort.
Kdyby nakonec stát zrušil kojenecké ústavy, musí podle dětských organizací nastavit systém pěstounské péče, protože v některých krajích jako například Ústeckém je pěstounů nedostatek. „Myslím si, že by byla ostuda, kdybychom se nedokázali postarat o takovéto množství dětí. Musíme však vyvinout úsilí a vytvořit pro pěstouny takové podmínky a zázemí, aby byli schopní a ochotní se postarat o děti se zdravotním postižením a vícečetné sourozenecké skupiny,“ řekla Krbcová.
Podle organizací není problém jen nedostatek pěstounů, ale chybí také sociální zařízení. „V současné době je například naprostý nedostatek pobytových služeb pro nezralé matky s dětmi - jsou to velmi mladé maminky, které třeba samy vyrostly v dětských domovech a péči o dítě prostě samy nezvládnou, ačkoliv velmi chtějí. Neměly se to kde naučit, nemají kde bydlet, nevědí, co si s miminkem počít. Dnes některé z nich nacházejí dočasné útočiště v kojeneckých ústavech, tam je ale nikdo systematicky neučí, jak péči samy zvládnout, spíše se jim postarají o děti, zatímco maminka chodí třeba do školy nebo na léčení,“ vysvětlila Šalátová.
První kojenecký ústav v pražské Krči. Už v roce v 1922 vznikl první kojenecký ústav s dětským domovem v pražské Krči. Původně nesl název Nemocnice a útulek spolku Československé ochrany matek a dětí v Praze Krči. Svou činnost zahájil 6. listopadu. V ústavu bylo šedesát míst pro děti, později devadesát, každé oddělení mělo dvacet lůžek. Pro matky bylo v ústavu 45 míst.
Děti v takových zařízeních končily ve 20. letech hlavně ze zdravotních důvodů, neprospívaly, potřebovaly umělou výživu nebo jejich rodiče byli vážně nemocní. V 50. letech 20. století komunistická ideologie zařízení takového typu podporovala, protože potřebovala, aby rodiče spíše pracovali, než se starali o své děti. Došlo ke zrušení pěstounské péče a zhruba šest tisíc dětí ztratilo své rodiny a muselo být umístěno do nově vzniklých kojeneckých ústavů a dětských domovů.
V rozvoji pěstounské péče sehrál důležitou roli rok 1968. V době politického uvolnění vznikla řada občanských iniciativ. Jednou z nich byl Kruh přátel SOS dětské vesničky, který usiloval o založení zařízení skupinové pěstounské péče, známých ze sousedního Rakouska. Země se potýkala s vysokým počtem dětí umístěných v ústavních zařízeních. V roce 1970 vyrůstalo v Československu v kojeneckých ústavech 3488 dětí ve věku do tří let, v ústavech sociální péče 9715 handicapovaných dětí a ve školských zařízeních 19 852 dětí všech věkových kategorií.
Evropské srovnání a současné tempo změn
Svědčí o tom, že Česko sklízí dlouhodobou kritiku za počet dětí v ústavech. Podle asociace Dítě a rodina je Česká republika v Evropě jednou z posledních zemí, kde je možné děti do tří let do zařízení dávat. Sousední Slovensko zrušilo kojenecké ústavy zákonem už v roce 2006; i tam se změny dějí postupně, nyní platí zákaz umístění u dětí do šesti let. V Polsku je to do deseti let a ve Velké Británii do dvanácti.
Podle strategie z roku 2012 se v Česku neměly děti do tří let posílat do ústavů od roku 2014, děti do sedmi let pak od roku 2016. Plzeň řeší problém narkomanských matek a jejich dětí v kojeneckých ústavů, stejně tak Praha a další regiony. Nedostatek financí často limituje možnosti pomoci a spolupráci s porodnicemi.
První hlavní krok reformy byl očekáván již dříve a zahrnoval zřetelné změny v systému pěstounské péče, vůči kterému se ozývají obavy ze strany odborníků i rodičů. V roce 2025 měly být kojenecké ústavy kompletně ukončeny a děti do tří let by měly být umisťovány primárně do rodin či dočasných pěstounů. Transformace zahrnovala i rozšiřování kapacit pěstounů a lepší podporu pro děti se speciálními potřebami.

Přehled klíčových kroků reformy a jejich dopady
Do konce roku 2013 mělo dojít k zrušení všech kojeneckých ústavů a přesunu dětí do náhradní rodinné péče. Zrušení ústavů a vznik rodinných či pobytových center se mělo dělat postupně a s ohledem na potřeby jednotlivých dětí. Změny zahrnovaly i navýšení finančních odměn pro pěstouny a zajištění podpůrných služeb.
Došlo také k přesunutí péče o děti do tří let na výuku a podporu rodin, rozvoji pobytových sociálních služeb a zajištění zdrojů pro rodinnou péči. Zrušení ústavů mělo být doprovázeno rozvojem náhradní rodinné péče a opatřeními pro zajištění stability pro děti s postižením a vícečetnými rodinami.
Současný stav a výhled do budoucna
V České republice dnes pokračuje transformace, která stojí na systému podpory pěstounů a rozvoji sociálně-právní ochrany dětí. Zkušenosti z ČR ukazují, že proces je složitý, vyžaduje politickou vůli, dostatečné financování a koordinaci mezi resorty. Podle expertů je důležité zaměřit se na dobro dítěte a zajistit stabilní a láskyplnou péči, ať už v rodině či v institucionální formě transformované na centra rodinné péče.
| Rok | Hlavní cíl reformy | Klíčový dopad | Poznámka |
|---|---|---|---|
| 2012 | Neumísťovat děti do ústavů do 3 let | Snížení počtu dětí v kojeneckých ústavech | Postupná implementace strategie |
| 2023 | Odložení účinnosti části novely na 1. ledna 2023 | Posílení rodinné péče | Částečné opoždění doloženo v praxi |
| 2025 | Úplný zákaz umísťování dětí do ústavů do 3 let | Růst počtu pěstounů, zmenšení ústavů | Podpora pěstounské péče a náhradní rodinné péče |
V souvislosti s reformou zůstává výzvou zajistit dostatek pěstounů, sociálních zařízení a financí pro nové modely péče. Aktivní zapojení krajů a spolupráce s neziskovým sektorem je klíčové pro úspěšné dokončení transformace a pro dobro všech dětí.