Proč miminka pláčou, i když je o ně postaráno a nic by jim nemělo chybět? Plačící děťátko je pro maminku většinou velmi stresující, zejména pokud nic nezabírá. Většina novorozenců pláče 1 až 3 hodiny denně. Všechna miminka mají období, kdy se projevují pláčem, a to hlavně proto, že je to jediný způsob, jak mohou sdělovat své potřeby. Vaše miminko pochopitelně nedokáže říct „Mám hrozný hlad!“, „Chci okamžitě vystoupit z té příšerné autosedačky!“ nebo „Ten štítek na tričku mě přivádí k šílenství!“. A tak prostě pláče. Když miminko pláče, vaše tělo okamžitě reaguje zvýšenou produkcí mateřského hormonu prolaktinu, který vás nutí vzít děťátko do náruče a uspokojit jeho potřeby. Schopnost utišit miminko je vám tedy dána už od přírody, a pokud se tak nepodaří hned na první pokus, nesmíte to vnímat jako své selhání. Rozladěnost miminka rozhodně není reakcí na vaše rodičovské dovednosti.
Co ale dělat, když se všechno zdá být v pořádku (miminko je odpočaté, nakrmené i přebalené) a stále pláče? Za prvé, nemyslete hned na nejhorší. 1. Zabalte miminko pohodlně do zavinovačky nebo přikrývky s ručičkami podél těla. Miminka ještě plně neovládají své pohyby. 2. Miminko chovejte obličejem dolů s bříškem položeným na vaší paži a dlaní mezi nožičkami. 3. Šeptejte nebo vydávejte šumivé zvuky. 4. Zpívejte klidné, pomalé písně jako jsou ukolébavky. 5. Jemně miminko kolíbejte. 9. 10. Vyzkoušejte teplou koupel, spousta maminek na ni nedá dopustit. Zvuky šplouchání a teplo vody, která miminko obklopuje, udělá zázraky. Když navíc budete ve vaně také, miminko utiší i váš vzájemný tělesný kontakt. 11. Dopřejte miminku zajímavé rozptýlení. Ukažte mu novou hračku nebo upoutejte jeho pozornost k zrcadlu. 12. Nezapomeňte zachovat chladnou hlavu. Dítě dokáže vnímat vaše napětí a bude na něj reagovat dalším křikem. Každé z těchto doporučení nemusí fungovat pro všechna miminka a občas zabere to a jindy ono. Zkoušejte, co bude fungovat, a časem zjistíte, co a kdy je pro vaše miminko nejlepší. Když najdete způsob, který děťátko utiší, neměňte ho.

Praktické postupy a proč fungují
Utišování novorozence vyžaduje kombinaci jednoduchosti, klidu a citlivé reakce. Dítě obvykle nepotřebuje složitá řešení, ale bezpečí, kontakt a pocit, že je s ním někdo, kdo jeho nepohodu vnímá. Velkou roli hraje také věk dítěte. Novorozenec potřebuje něco jiného než starší kojec nebo batole. Zatímco u nejmenších funguje hlavně blízkost, monotónní pohyb a omezení podnětů, starší dítě může potřebovat také vysvětlení, odvedení pozornosti nebo možnost projevit emoce. Chování v náručí patří mezi nejpřirozenější způsoby, jak dítě utišit. Blízkost rodiče, známá vůně, teplo těla a rytmus dechu dávají dítěti pocit bezpečí. Pro mnoho dětí je právě náruč tím místem, kde se dokážou zklidnit nejrychleji. Mazlení a kontakt kůže na kůži mohou být velmi účinné zejména u novorozenců a mladších kojenců. Dítě často reaguje na klidný dotek lépe než na příliš mnoho slov. Jemné houpání může fyzický kontakt ještě podpořit. Mělo by být plynulé, klidné a bezpečné, nikoli prudké nebo trhavé. Mnoha dětem připomíná pohyb, který znaly z těhotenství, a proto na něj dobře reagují. I tady ale platí, že méně bývá více. Fyzický kontakt je důležitý také proto, že dítěti pomáhá cítit, že v nepříjemné chvíli není samo. Ne vždy pláč okamžitě zmizí, ale i samotná přítomnost rodiče má velký význam. Některé děti si oblíbí konkrétní polohu. Jednomu vyhovuje poloha na rameni, jinému klubíčko v náručí, dalšímu svislé nošení. Vyplatí se zkoušet různé varianty a vnímat, při které se dítě viditelně uvolňuje. Nemusíte mít pocit, že existuje jediný „správný“ způsob držení. Pokud je dítě velmi rozrušené, pomáhá zpomalit i Vaše vlastní pohyby. Pomalé zvednutí, klidný dotek a pevné, ale jemné držení může mít větší účinek než uspěchané konejšení. Dítě často potřebuje cítit jistotu ve Vašem těle i rukou. Tichý hlas rodiče bývá pro dítě velmi uklidňující. Už od narození poznává Vaši intonaci, rytmus řeči a způsob, jakým na něj mluvíte. Není důležité, co přesně říkáte, ale jak to říkáte. Zpívání ukolébavky funguje u mnoha dětí lépe než mluvení. Jednoduchá opakující se melodie vytváří předvídatelný rytmus, který pomáhá zklidnit nervovou soustavu.

Někdy funguje stejný zvuk opakovaně, jindy se potřeby mění podle věku nebo situace. Pokud je dítě přestimulované, je vhodné zvuky zjednodušit. Místo několika hraček, hudby a mluvení více lidí bývá lepší jeden hlas, tichý tón a klidné prostředí. Pohyb je pro mnoho dětí přirozeně uklidňující. Nošení v šátku nebo nosítku spojuje několik důležitých věcí najednou: blízkost, teplo, rytmus chůze i pocit bezpečí. Dítě slyší Váš hlas, cítí Vaše tělo a zároveň se jemně pohupuje. Dobře může zabrat i procházka s kočárkem. Pravidelný pohyb venku, změna vzduchu a klidný rytmus jízdy pomáhají mnoha dětem usnout nebo se aspoň ztišit. Zároveň může procházka ulevit i Vám, protože změna prostředí často pomáhá i psychicky. Jemné pohupování doma je další jednoduchá možnost. Může jít o pomalou chůzi po místnosti, lehké přenášení váhy nebo klidné kolébání v náručí. Důležité je, aby pohyb nebyl prudký. Pohyb funguje i proto, že dítěti pomáhá přesměrovat pozornost z nepříjemného pocitu na známý rytmus. U některých dětí je tento efekt velmi výrazný. Často se stává, že ještě před chvílí silně plakaly, ale po několika minutách nošení nebo jízdy v kočárku se jejich tělo uvolní. To však neznamená, že se tím vyřešila příčina. Při nošení v šátku nebo nosítku je vždy důležité dbát na správné a bezpečné používání. Dítě musí mít volné dýchací cesty, správnou oporu a vhodnou polohu. Pokud si nejste jistí, je dobré si nechat používání ukázat odborníkem nebo si ověřit doporučené postupy.

Některé děti potřebují pohyb téměř každý den jako součást uklidňovací rutiny. Jiné ho vyhledávají jen v obdobích zvýšeného neklidu. Pozorováním rychle zjistíte, zda je Vaše dítě typ, kterému pohyb vyhovuje. Přechod do klidnější místnosti bývá velmi užitečný ve chvíli, kdy je dítě zahlcené. Hluk, více lidí, televize, ostré světlo nebo chaotické prostředí mohou nepohodu zhoršovat. Když dítě vezmete stranou do tichého a známého prostoru, často se už tím samotným začne uklidňovat. Ztlumení světla je dalším jednoduchým krokem, který může mít velký účinek. Silné světlo nebo příliš výrazné vizuální podněty mohou unavené nebo přestimulované dítě ještě více rozrušit. Tlumené světlo naopak podporuje zklidnění a někdy i usínání. Omezení hluku a dalších podnětů je důležité hlavně u dětí, které reagují citlivěji na okolí. Nemusíte dítě neustále zabavovat, mluvit na něj nebo mu pouštět hračky se zvuky. Když pláče, často potřebuje pravý opak. Méně hlasů, méně pohybů, méně věcí kolem. Změna prostředí ale nemusí vždy znamenat jen ztišení. Někdy dítě pláče právě proto, že je dlouho na jednom místě a potřebuje změnu. Pomoci může přejít k oknu, vzít dítě na balkon, do jiné místnosti nebo na chvíli ven. Vyplatí se mít doma jedno nebo dvě místa, kde je méně podnětů a kam s dítětem můžete při pláči pravidelně chodit. Díky opakování si dítě může tento prostor spojit s uklidněním. Může to být ložnice, tichý kout, zatemněný pokoj nebo místo, kde není puštěná televize a není tam velký provoz. Když měníte prostředí, snažte se neměnit příliš mnoho věcí najednou. Dítěti obvykle pomůže spíš jemný přechod než náhlý přesun do úplně jiné atmosféry. Klidný přesun, tichý hlas a jednoduché podmínky bývají účinnější než hektická snaha rychle najít „něco, co zabere“.

Nakrmení je často první věc, která dítě skutečně utiší, pokud je za pláčem hlad. Je proto užitečné sledovat nejen samotný pláč, ale i signály, které mu předcházejí. Když dítě nakrmíte včas, může být klidnější a pláč nemusí vůbec propuknout naplno. Přebalení je další základní krok, který by měl patřit mezi první kontroly. Některé děti mokrou plenku snášejí chvíli bez většího protestu, jiné na ni reagují téměř okamžitě. Pokud se dítě po přebalení viditelně uvolní, je to jasný signál, že šlo o nepohodlí. Uložení ke spánku bývá klíčové u dětí, které jsou přetažené a přestimulované. V takové chvíli často nepomáhá další hra, více mluvení ani nové podněty. Potřebují hlavně klid, ztlumit prostředí a dát jim prostor usnout. Odříhnutí po krmení může být nenápadný, ale velmi důležitý krok. Když dítě po jídle spolkne více vzduchu, může být neklidné, kroutit se, plakat a působit, jako by ho něco tlačilo. V takové chvíli může pomoci změna polohy, přiložení na rameno nebo chvíle trpělivého čekání.

Někdy je konkrétní potřeba zcela zřejmá, jindy ji musíte chvilku hledat. To je normální. Důležité je nebát se vracet k základům a nevnímat to jako banalitu. Jakmile vypozorujete, které potřeby se u Vašeho dítěte opakují nejčastěji, bude pro Vás uklidňování snazší. Ne proto, že by dítě přestalo plakat, ale proto, že se v jeho reakcích budete lépe orientovat. Po internetu a od maminek se dozvíte mnoho dalších rad k tomu, jak uklidnit miminko, které pláče. Ne všechny musí na vaše miminko fungovat, každé dítě je totiž jiné. Tričko - pokud se miminko nechce uklidnit, a vy potřebujete na chvíli nabrat druhý dech, můžete miminku dát do kolébky vaše tričko. Plácání po plence - některá miminka může uklidnit velmi jemné poplácávání po plence. Masáž - zkuste miminku promasírovat nožičky kruhovými pohyby (proti směru hodinových ručiček).

Při uklidňování plačícího miminka zůstaňte především v klidu. Situací jako vy procházíte, a mnoho rodičů to prožívá stejně. Hlavně si nezazlívejte, že děláte pro vaše miminko něco špatně. Pláč je přirozený a doprovází vývoj každého jedince. Miminko nikdy nenechávejte sami, zkuste jej uklidnit a být tam v ten okamžik pro něj. Zkuste...
Jak uklidnit plačící dítě - Dr. Robert Hamilton předvádí „držení“ (oficiální)
Někdy je potřeba vyzkoušet více postupů a zjistit, co funguje pro vaše dítě. Dítě miluje pohyb - houpání, blízkost, zvuky a rytmus srdce. Zkuste tedy střídání technik podle situace, věku a konkrétních potřeb dítěte. Ano, některé děti reagují na zpěv, jiné na tichý hlas, další na jemný šum v pozadí. Klíčové je sledovat, co dítěti pomáhá, a postupně si vytvořit rutinu, která mu dodá pocit jistoty a bezpečí.
Zvláštní situace a kdy vyhledat pomoc
Pokud vaše dítě pláče déle a intenzivně, obraťte se na pediatra. Horečka, resp. podezření na infekci, nebo podezření na prořezávání zubů mohou vyžadovat zvláštní péči. Dítě může být přetaženo a přestimulováno, a v těchto případech je důležité najít rovnováhu mezi klidem a aktivním uklidněním. Nikdy nepodceňujte signály nemoci a nikdy nezůstávejte v klidu nad rámec bezpečného postupu.
tags: #5 #postupu #jak #zklidnit #novorozene