36. týden těhotenství vysoký krevní tlak: rizika, diagnostika a léčba

Hypertenze a její komplikace v těhotenství jsou jednou z hlavních příčin zvýšené mateřské a novorozenecké nemocnosti a úmrtnosti.

Vyskytují se asi u 10 % těhotných žen.

Hypertenze v graviditě je definována stejně jako mimo těhotenství, tedy systolický TK ≥ 140 torrů a diastolický TK ≥ 90 torrů, zjištěné alespoň ve dvou po sobě následujících měřeních krevního tlaku.

V průběhu těhotenství dochází fyziologicky k určitým hemodynamickým změnám.

Zvyšuje se plazmatický objem a stoupá minutový srdeční výdej.

Současně se snižuje periferní cévní rezistence a zvyšuje se tepová frekvence.

Krevní tlak se mírně snižuje - systolický asi o 5 torrů a diastolický o 10-15 torrů.

Nejnižší tlak je přibližně v polovině těhotenství.

Hypertenzní onemocnění v těhotenství představují širokou skupinu chorob často s nejasnou etiologií a nevyzpytatelným klinickým obrazem.

Podkladem klasifikace je doba nástupu hypertenze a výskyt signifikantní proteinurie (≥ 0,3 gr / 24 h).

Preexistující hypertenzi - tj. hypertenzi diagnostikovanou před těhotenstvím nebo do 20. týdne těhotenství.

Gestaconní hypertenzi - tj. hypertenzi bez signifikantní proteinurie, která vzniká po 20. týdnu těhotenství.

Preeklampsii - tj. hypertenzi s proteinurií (≥ 0,3 gr / 24 h), která vzniká po 20. týdnu těhotenství.

Dříve byla označovaná jako EPH gestóza (edémy, proteinurie, hypertenze).

Preeklampsii nasedající na dřívější hypertenzi.

Eklampsii - tj. záchvat tonicko‑klonických křečí navazující na těžkou preeklampsii, který nemá příčinu v jiné patologii.

Hypertenze se vyskytuje asi u 10 % těhotných žen, gestační hypertenze je častější než preexistující hypertenze.

Preeklampsie se v ČR vyskytuje asi u 4-6 % těhotných žen, časnou formu preeklampsie má asi 1 % všech těhotných.

Preeklampsie je obtížně předvídatelné onemocnění, které patří mezi nejčastější příčiny předčasného porodu se závažnými důsledky pro život matky i plodu.

Těžká preeklampsie je charakterizována hodnotou krevního tlaku nad 160/110 mmHg., bolestí hlavy, poruchou vizu a vysokou proteinurií, případně selháním ledvin (oligurie pod 400 ml / 24 h).

Při narůstajících příznacích je nutno těhotenství předčasně ukončit.

Zvláštní formou těžké preeklampsie je tzv. HELLP syndrom, který je charakterizován hemolýzou (rozpadem červených krvinek - Hemolysis), zvýšením jaterních enzymů (Elevated Liver enzymes) a poklesem počtu krevních destiček (Low Platelet count).

Tento syndrom má velmi špatnou prognózu.

Důležitá je také doba nástupu preeklampsie.

Výskyt preeklampsie před 34. týdnem těhotenství (tzv. časná preeklampsie - early onset) je spojen s poruchou prokrvení placenty, a proto je provázen vyšší morbiditou matek a častým rozvojem růstové restrikce plodu s následnou nízkou porodní váhou.

Vznik preeklampsie po 34. týdnu těhotenství (pozdní preeklampsie - late onset), která často vzniká u obézních matek, diabetiček a u vícečetného těhotenství, má většinou příznivou prognózu pro matku i plod a novorozenci mívají normální tělesnou váhu.

Preeklampsie může mít závažné následky pro matku i plod.

U matky je to především vznik eklampsie, HELLP syndromu, selhání ledvin, plicního edému, později vyšší riziko hypertenze, cévní mozkové příhody a kardiovaskulárních nemocí.

Zlatým standardem v diagnostice preeklampsie je nadále měření krevního tlaku a proteinurie.

Toto vyšetření má však nízkou senzitivitu i specifitu.

V současné době je metodou volby v diagnostice preeklampsie stanoveni dysbalance angiogenních faktorů.

Tuto dysbalanci je možné zjistit již před výskytem klinických příznaků při screeningu v 1. trimestru těhotenství.

Vyšetření je vhodné provést u rizikových těhotných žen, mezi něž z tohoto pohledu řadíme ty, které mají výskyt preeklampsie v osobní či rodinné anamnéze, věk pod 18 nebo nad 30 let, dalšími riziky jsou obezita, diabetes mellitus, IVF, vícečetné těhotenství, hypertenze, revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes a onemocnění ledvin.

U těchto pacientek je tedy vhodné vyšetřit v 1. trimestru gravidity PlGF (placentární růstový faktor), který se snižuje, a enzym sFlt-1 (fms‑like thyrosin kinása-1), jehož hladina se zvyšuje.

Vysoký poměr sFlt-1/PIGF odliší těhotné s rizikem preeklampsie od těhotných s gestační či preexistující hypertenzí.

A to je zcela zásadní pro další terapii.

Pokud zjistíme vysoké riziko vzniku preeklampsie, potom nasazení kyseliny acetylsalicylové (ASA) před 16. týdnem těhotenství v dávce 100-150 mg/den sníží riziko vzniku časné preeklampsie o 80-90 %.

Nejlépe je začít podávat ASA již od 12. týdne těhotenství a pokračovat do 36.-37. týdne.

U eklampsie, tj. záchvatu tonicko-klonických křečí, které navazují na těžkou preeklampsii, je nutno neurologem vyloučit, zda příčina křečí nemá jinou etiologii (např. epilepsii či krvácení do mozku), a indikovat ukončení těhotenství.

Základem diagnostiky hypertenzních chorob v těhotenství je pravidelné sledování těhotných podle zásad dispenzární péče ve fyziologickém těhotenství.

Při každé kontrole je nutné měřit krevní tlak a orientační zkouškou vyšetřit přítomnost bílkoviny v moči.

Při pozitivním nálezu je nutné stanovit proteinurii kvantitativně, tj. množství bílkoviny za 24 h, nebo provést stanovení poměru albumin/kreatinin v moči (ACR).

Při proteinurii větší než 0,3 g / 24 h nebo ACR větší než 30 mg/mmol kreatininu se jedná již o preeklampsii.

U rizikových těhotných je vhodné stanovit již v 1. trimestru.

Hlavním cílem léčby hypertenze je zabránit komplikacím.

U chronické hypertenze pokud možno ponecháváme zavedenou terapii, přičemž samozřejmě vysazujeme kontraindikované léky, a tolerujeme tlaky až do 150/95 mmHg.

U některých žen dochází v průběhu těhotenství k fyziologickému poklesu krevního tlaku a antihypertenziva je možno v první polovině těhotenství vysadit.

U gestózy a preeklampsie zahajujeme léčbu již od hodnot krevního tlaku nad 140/90 mmHg, stejně tak u hypertenze s orgánovým poškozením, nebo pokud se během těhotenství objeví nějaké symptomy z hypertenze.

Tlak vyšší než 170/110 mmHg považujeme za urgentní stav vyžadující hospitalizaci.

U eklampsie je jedinou kauzální léčbou ukončení těhotenství.

V těhotenství se na rozdíl od léčby hypertenze mimo těhotenství nedoporučuje redukce váhy ani omezení solení.

V těhotenství jsou jednoznačně kontraindikovány inhibitory ACE a sartany (byly popsány malformace plodu) a z betablokátorů atenolol, který má dlouhý poločas a navozuje bradykardii plodu.

Také u něj byla popsána retardace růstu plodu.

Diuretika jsou doporučena jen u preexistující hypertenze, pokud byla podávána již před těhotenstvím, lépe je však nahradit je jiným antihypertenzivem.

U gestóze a preeklampsie nejsou diuretika doporučována, protože preeklampsie je již provázena snížením plazmatického volumu.

Jediným antihypertenzivem, se kterým jsou v průběhu těhotenství dlouhodobé zkušenosti a má studiová data, je metyldopa.

S ostatními léky nebyly studie provedeny, protože žádná farmaceutická firma se do tohoto rizika nepustí, a proto v SPC všech ostatních léků je uvedeno možné použití jen s vysokým rizikem.

Základem léčby hypertenze v graviditě je tedy metyldopa (Dopegyt).

Užívá se nejčastěji v dávce 2× 250 mg/den do maximální dávky 4× 500 mg.

Z betablokátorů je doporučován metoprolol (Vasocardin, Egilok, Betaloc, Metoprolol Mylan aj.) v dávce 2× 50 mg/den do maximální dávky 2× 100 mg/den.

Nepoužíváme přípravky s pomalým uvolňováním účinné látky (ZOK a SR formy).

Labetalol, který se dříve často používal, není v perorální formě v ČR nyní k dispozici.

Další užívanou skupinou jsou blokátory kalciových kanálů.

Zde je prověřený především amlodipin (Zorem, Agen, Hipres, Orcal aj.), který podáváme v dávce 1× 5 mg/den do maximální dávky 2× 5 mg/den.

(Cave: při podávání magnesium sulfátu jako prevence křečí u těžké preeklampsie je podávání blokátorů vápníkových kanálů kontraindikováno.)

Pokud se podíváme do SPC jednotlivých antihypertenziv, tak při kojení nelze doporučit žádný antihypertenzní lék.

Žádný není k užívání při kojení schválen a záleží především na pacientce, zda podstoupí určité riziko vlivu na kojence a bude brát nějaké léky, což by mělo být zaznamenáno v dokumentaci.

Nicméně některé léky lze přesto považovat za bezpečné či nízkorizikové a s opatrností je lze k léčbě hypertenze kojících matek použít.

Nejsou na to ale žádná data ze studií.

Za relativně bezpečnou je možno považovat např. metyldopu.

Někteří lékaři však užívání tohoto léku nedoporučují hlavně proto, že může vyvolat deprese a laktační psychózu matky.

Za bezpečné léky během kojení jsou považovány i amlodipin a metoprolol, podávané 2× denně.

Atenolol (Tenormin) by se podávat neměl, neboť má dlouhý poločas a u kojenců způsobuje hypotenzi a bradykardii.

Při podávání betablokátorů by měl dětský lékař sledovat tepovou frekvenci a krevní tlak u novorozence, a dle toho případně upravit dávku léku u matky.

Antihypertenziva při kojení podáváme maximálně do dvojkombinace.

Pokud by pacientka v době kojení měla brát trojkombinaci, jedná se již o závažnou hypertenzi, a potom je vhodné přerušit kojení.

Nicméně je třeba dodat, že při kojení není třeba přísně udržovat systolický krevní tlak pod 140 torrů.

Tolerujeme hodnoty systolického tlaku do 150 torrů, neboť pacientky jsou většinou mladé, nízkorizikové a v tomto ohledu se nemusíme obávat případných komplikací.

Je lépe udržet kojení a teprve po jeho skončení případně zintenzivnit antihypertenzní léčbu.

Cílem léčby hypertenze v těhotenství je zabránit komplikacím jak ze strany matky, tak ze strany plodu.

Vysoký krevní tlak vám může těhotenství hodně znepříjemnit.

Na rozdíl od nízkého tlaku je totiž příčinou celé řady komplikací.

Jak poznáte, že něco není v pořádku, proč nepodceňovat změny a kdy neotálet s návštěvou odborníka?

Lékaři vám poradí.

Vysokému krevnímu tlaku se přezdívá tichý zabiják, dlouho se totiž nijak neprojevuje, necítíte žádné příznaky.

A velmi nebezpečný je právě v těhotenství, kdy může vyústit v závažné onemocnění.

To může vést až k úmrtí plodu či matky.

Je proto nutné hodnoty krevního tlaku pečlivě hlídat u každé nastávající maminky.

Součástí každé těhotenské poradny v ordinaci gynekologa by mělo být měření tlaku.

Ten vám v průběhu těhotenství může klesat i stoupat.

„U zdravého těhotenství platí, že v první polovině těhotenství krevní tlak klesá. Nejnižšího bodu dosáhne právě v půlce. S blížícím se termínem porodu pak postupně stoupá a dostane se až k hodnotám, které žena měla před otěhotněním,“ říká MUDr. Veronika Frisová, Ph.D., zakladatelka a vedoucí lékařka kliniky Profema a ambasadorka neziskové organizace Loono.

Jak poznáte, zda trpíte vysokým tlakem?

„Vysoký krevní tlak často probíhá zcela bez příznaků, a proto bývá dlouho nerozpoznaný. Jeho diagnóza je velmi snadná, stačí pravidelné měření krevního tlaku.

Buď u praktického lékaře, nebo doma některým z přístrojů vhodných pro domácí měření krevního tlaku,“ říká lékařka Petra Vysočanová z Interní kardiologické kliniky FN Brno.

Hodnota krevního tlaku se udává pomocí dvou čísel.

Vyšší hodnota, systolický krevní tlak, je dána stahem levé srdeční komory a vyjadřuje, jakou silou je krev vypuzena ze srdce do cév celého těla a jakou silou působí na cévní stěnu.

Druhá, nižší hodnota, diastolický krevní tlak, je dána odporem cévního řečiště.

Čím jsou tyto hodnoty vyšší, tím více poškozují srdce a cévy nemocného.

Těhotenství je obdobím, které přináší mnoho změn, se kterými se organismus musí vyrovnávat.

A ne vždy se to podaří tak, jak by mělo.

Jednou z komplikací může být právě i změna krevního tlaku, který by měl proto být až do porodu v pravidelných intervalech kontrolován.

Problém s nárůstem tlaku může potkat i nastávající maminky, které se až dosud s ničím takovým nesetkaly, proto je to často poněkud zaskočí nebo vyděsí.

Správný krevní tlak by měl mít v těhotenství hodnotu zhruba 120/80, může být ale i mírně vyšší, tedy kolem 135/85.

Vyšší hodnoty značí problém.

„Je potřeba rozlišit dva základní stavy: Jedním je vysoký tlak v těhotenství, kdy pacientka již před těhotenstvím byla léčena pro hypertenzi, a druhým pak je vysoký tlak způsobený až těhotenstvím, kdy se u zdravé ženy v průběhu gravidity zachytí poprvé hypertenze.

Rizikovější je druhý stav, ale u obou může dojít ke komplikacím, a to jak na straně matky, tak plodu,“ vysvětluje gynekolog Štěpán Machač z kliniky Reprofit.

Co způsobuje tzv. těhotenskou hypertenzi?

Podle lékařů je to zřejmě placenta, která vylučuje do krve látku, jež může zavinit zúžení cév.

Zúžené cévy pak mohou za zadržování vody v těle a zvýšení krevního tlaku.

Ve většině případů není zvýšený krevní tlak nijak závažným problémem a po porodu se vše vrátí do normálu.

Více ohrožené jsou ženy vyššího věku a také ty, které jsou těhotné již poněkolikáté, ženy s cukrovkou nebo jiným autoimunitním onemocněním a trpící velkou nadváhou nebo obezitou.

Pokud jste se s vysokým krevním tlakem léčila již před otěhotněním, měla byste kontaktovat svého ošetřujícího lékaře co možná nejdříve poté, co zjistíte, že čekáte miminko.

Ten by měl upravit léčbu a zhodnotit, zda jsou léky, které pravidelně užíváte, bezpečné nejen pro vás, ale i pro plod.

Důležité je také upozornit na tuto skutečnost gynekologa v těhotenské poradně.

Pokud chcete mít své tělo „pod dohledem“ a pomůže vám to snížit stres a nervozitu, pořiďte si domů tlakoměr a měřte se každý den.

Vysoký krevní tlak je potřeba hlídat!

Proč je vysoký krevní tlak v těhotenství obzvláště nebezpečný?

Pro organismus maminky znamená obrovskou zátěž a způsobuje nejčastěji problémy s ledvinami, cévami nebo zrakem.

Velkým rizikem je neléčená hypertenze také pro nenarozené miminko, podle lékařů může vést k poruchám vývoje a růstu plodu.

Hypertenze bývá „zákeřná“ v tom, že nemusíte pociťovat žádné obtíže.

Zpravidla na sobě ale změny poznáte, objevuje se obvykle dušnost, malátnost, bolest hlavy, bušení srdce a vyšší tep.

Pravidelné měření krevního tlaku je důležité proto, aby se včas odhalila možná onemocnění, která s sebou hypertenze v těhotenství přináší.

Častou diagnózou může být nemoc zvaná preeklampsie, jejíž riziko se dá dobře určit již při screeningu v 1. trimestru těhotenství, tedy mezi 11. až 14. týdnem.

„Preeklampsie je definována jako zvýšený krevní tlak vznikající po 20. týdnu těhotenství, u těhotné ženy se objevuje i bílkovina v moči a často do ordinací přichází také s otoky rukou a nohou,“ vysvětluje MUDr. Frisová.

Jaká je prevence vysokého tlaku?

Existují určitá režimová opatření, která můžete udělat sama.

Na prvním místě je samozřejmě dbát na zdravý životní styl, jíst vyváženě, omezit příjem soli a pikantního koření, dostatečně spát a odpočívat a také dodržovat kvalitní pitný režim.

Vyhněte se příliš namáhavým aktivitám, nepřetěžujte tělo nadměrnou fyzickou zátěží a zaměřte se v každodenním jídelníčku na potraviny bohaté na draslík (luštěniny, ovoce, brambory).

Nezapomínejte na pravidelný pohyb, skvělou volbou je v těhotenství svižná chůze nebo plavání.

Léčba není náročná

Jak se léčí problémy s vysokým krevním tlakem u nastávajících maminek?

Není se čeho obávat, lékař vždy zvolí takové možnosti a vhodné léky, které v žádném případě neohrozí těhotnou ženu ani její miminko.

Hypertenze se léčí jednak celkovou změnou režimu (dietní opatření apod.) a samozřejmě také léky.

Je ale potřeba vědět, že ne všechny preparáty na vysoký krevní tlak lze užívat v těhotenství.

O tom, jaký lék užívat, pacientku informuje praktický lékař nebo gynekolog.

A pozor, neléčený vysoký tlak muže být velkou komplikací i během samotného porodu, hlavně tehdy, když dojde k rychlému vzestupu.

„Může se spojovat s předčasným odloučením placenty, silným krvácením a následně ohrožením života jak plodu, tak matky,“ zdůrazňuje MUDr.

Proč se u těhotné ženy více hlídá krevní tlak?

Krevní tlak se u těhotných žen hlídá, protože přibližně okolo 10 % těhotenství komplikuje hypertenze - zvýšený krevní tlak.

A právě hypertenzivní onemocnění v těhotenství, především ve formě tzv. preeklampsie, představují vedoucí příčinu úmrtí matky, plodu i novorozence okolo porodu.

Jaké jsou ideální hodnoty krevního tlaku v těhotenství?

Ideální hodnota krevního tlaku je okolo 110-120/70-80.

Krevní tlak v první polovině těhotenství klesá.

Nejnižšího bodu dosáhne právě v půlce.

Při nízkém tlaku může trpět závratěmi, únavou a mžitkami před očima.

Naopak zvýšený krevní tlak se projevuje bolestmi hlavy, otoky rukou a nohou, bolestmi břicha se zvracením a poruchami zraku.

Jaké rozlišujeme druhy hypertenzních onemocnění?

Gestační hypertenzi (zvýšení krevního tlaku po 20. týdnu).

Těhotné ženě s vysokým tlakem hrozí rozvoj preeklampsie až eklampsie, HELLP syndromu a je u ní také zvýšené riziko cévní mozkové příhody.

HELLP syndrom často nasedá na preeklampsii, může se ale rozvinout i samostatně, projevuje se bolestí v horní části břicha především vpravo, sníženým množstvím krevních destiček a/nebo zvýšením jaterních testů.

Velkým strašákem těhotných žen je preeklampsie, což je onemocnění, které s vysokým krevním tlakem souvisí.

Preeklampsie je definována jako zvýšený krevní tlak, tedy krevní tlak 140/90 mm Hg a vyšší, vznikající po 20. týdnu a zároveň se objevuje bílkovina v moči.

Dělí se na časnou formu před 34. týdnem a pozdní formu od 34.

Podle jakých faktorů se určuje riziko preeklampsie?

Riziko vzniku preeklampsie lze určit při screeningu v 1. trimestru těhotenství a sice mezi 11.-14. týdnem.

Vypočítává se z anamnézy, z údajů týkajících se těhotné ženy a z vyšetření v 11.-14.

Pokud je riziko vyšší než 1 % (1:100), což je u zhruba 10 % těhotných žen, doporučuje se těhotné ženě užívat denně 150 mg kyseliny acetylsalicylové.

Začít užívat by ji těhotná měla nejpozději v 16. týdnu těhotenství, lépe již okolo 12-14. týdne až do konce 36.

Pokud dojde k rozvoji závažnější hypertenze a zvláště pak těžké formy preeklampsie a HELLP syndromu, je jedinou a zásadní léčbou porod.

Dodržování zdravého životního stylu a pravidelného pohybu.

U silnějších žen snaha o nepříliš vysoký nárůst hmotnosti v těhotenství pomocí zdravé stravy a pohybu (redukční dieta v těhotenství není vhodná).

Preeklampsie je onemocnění vázané na těhotenství, které se projevuje nově vzniklým zvýšeným tlakem po 20. týdnu a známkami postižení dalších orgánů.

U preeklampsie hraje klíčovou roli porucha vývoje cév v placentě.

Kvůli nedostatečnému přestavění těchto cév není placenta optimálně prokrvena, což vede jednak k změnám v organismu maminky a jednak ke zhoršené funkci samotné placenty.

Porod je jediným definitivním „lékem“ na preeklampsii, ale jeho načasování závisí na závažnosti onemocnění a aktuálním stavu obou.

Při těžké nebo časné preeklampsii (<34. týdnem) je vaginální porod preferovanou cestou, pokud to zdravotní stav dovolí a plod je v pořádku.

Císařský řez se volí tehdy, když je stav maminky nebo miminka nestabilní nebo při naléhavé indikaci.

Po porodu se obvykle tlak postupně upraví a příznaky ustupují, ale maminka zůstává pod dohledem - někdy ještě několik dní užívá léky na tlak.

Miminko bývá krátce sledováno kvůli přechodné adaptaci, zejména pokud se narodilo dříve.

Z díky dostupné péči a mezioborové spolupráci probíhá dnes většina porodů s preeklampsií bezpečně.

Infografika: Diagrama klasifikace hypertenze v těhotenství a její následky

Krvní tlak je síla, kterou vaše krev tlačí na stěny vašich tepen, když vaše srdce pumpuje krev.

Vysoký krevní tlaknebo hypertenze, když je tato síla působící na stěny tepny příliš vysoká.

Gestační hypertenze je vysoký krevní tlak, který se u Vás vyvíjí během těhotenství.

Začíná po 20. týdnu těhotenství.

Jiné příznaky obvykle nemáte.

V mnoha případech neublíží vám ani vašemu miminku a odezní do 12 týdnů po porodu.

Ale zvyšuje to riziko vysokého krevního tlaku v budoucnu.

Někdy může být závažná, což může vést k nízké porodní váze nebo předčasnému porodu.

tags: #36 #tyden #tehotenstvi #vysoky #tlak