Patří takový fenomén do dětské vývojové psychologie? Mnoho rodičů shodně potvrzuje, že dosažení třetího měsíce věku miminka je z jejich pohledu opravdu často spojeno s projevy nespokojenosti a obtížnosti miminka - jako by dítě skutečně procházelo nějakou krizí. Jde ale o krizi dítěte? A pokud ano, jakou roli v ní hrají rodiče? Cítím, jak se mi mateřství vymyká z rukou. Stojím nad postýlkou, pozoruji své tříměsíční miminko a v hlavě mám zmatek. Jako by něco důležitého přestalo fungovat.
Moje holčička se chová chaoticky, dere se k prsu a chce pít, ale pak nepije a vzteká se. Rytmus, kterého jsme během šestinedělí pracně dosáhly, se vytratil, v noci se mi Lena až pětkrát vzbudí. Je protivná a plačtivá. Co dělám špatně?, ptám se a cítím se vyčerpaná a bezmocná. Prostě mne znejisťuje, že svému dítěti nerozumím a nedokážu pomoci. Někdy jsem tak zoufalá, že rezignuji. Když nezabere ani houpání, ani zpívání, ani dudlík, ani chování, zkrátka ani dvacátý sedmý pokus o zklidnění mého mimina k ničemu nevede, položím Lenu prostě do postýlky, zavřu dveře, zhluboka se nadechnu a snažím se neslyšet, co se vedle odehrává.
Např. v knize "Ach jo, já rostu" holandských psychologů Hetty van de Rijt a Franse X. Plooij jsem se dočetla, že v tom zdaleka nejedu sama: "Mnoho matek a otců prochází okolo třetího měsíce věku dítěte nepříjemným obdobím. Vývojová psycholožka a dlouholetá vedoucí mnichovské poradny pro nadměrně plačící kojence Mechthild Papoušková ale s takovým názorem nesouhlasí a pohlíží na stanovování tříměsíční krize jako vývojového fenoménu skepticky. Z jejího pohledu kulminuje "vývojový neklid" v dítěti daleko dřív: "Mnoho studií potvrdilo, že v křiku a neklidu dosahuje většina dětí vrcholu na konci šestinedělí, a druhá taková fáze byla vědecky potvrzena až zhruba pro období mezi sedmým a devátým měsícem, když přichází etapa tzv. Jak si pak ale vysvětlit, že rodiče mají subjektivně pocit nejobtížnějšího období prvního roku právě okolo tří měsíců?
Co znamená tříměsíční krize a proč k ní dochází?
„Tříměsíční krize“ postihuje zvláště rodiče nadměrně plačících miminek, kteří se v této době dostávají na hranu možností osobní snesitelnosti dětského pláče, říká Mechthild Papoušková. Její pohled je ale jen jedním z různých názorů odborníků. Heidi Kellerová, vývojová psycholožka, fenomén tříměsíční krize jednoznačně nepotvrzuje a uvádí, že se týká spíše rodin v západní kultuře; v Kamerunu či Indii se s něčím podobným nesetkáte. Dítě v třetím měsíci je však psychicky vyspělé natolik, že nejvíc touží po komunikaci: „Dítě se už vědomě usmívá, umí napodobovat obličeje, produkuje tóny. Vysílá signály, které mnozí rodiče nedokáží číst,“ varuje Kellerová. Podle ní jde především o problém v komunikaci a v nastavení vzájemné interakce mezi rodiči a dítětem.
Co tedy dělat, aby výše popsané problémy ve vztahu rodičů a dítěte nenarušovaly jejich vzájemnou interakci? Mechthild Papoušková doporučuje klid a soustředění se na potřeby miminka: „Rané rodičovství by mělo být hájenou dobou, kdy rodiče a děti věnují svou hlavní energii především sobě navzájem. Vše by se mělo řídit potřebami miminek, jimž by se dospělí měli dočasně zcela přizpůsobit. V tomto věku ještě nemá smysl kdovíjak plánovat program nebo přihlašovat dítě do umělých aktivit typu plavání kojenců.“
Ale co když dítě v třetím měsíci skutečně pláče často a nevypadá, že by se dalo uklidnit? Autorky a laktační poradci nabízejí řadu praktických kroků. Například zapisovat, kdy a proč miminko plačí, zkoušet různé polohy při kojení, zajistit kontakt kůže na kůži, říci si o pomoc u odborníků a postupně zkoušet kompromisy mezi potřebami dítěte a rodičovského života.
Příběhy a zkušenosti rodičů
Ve třetím měsíci popisují rodiče nejen nespokojenost, ale i naději a možné zlepšení po změně kojení a přístupu k dítěti. Někdy stačí změnit polohu při kojení, jiný čas či způsob uspávání, změna prostředí či povahy kontaktu s dítětem. Příběhy ukazují, že i zdánlivě beznadějná situace může mít průběh, kdy dítě začíná odpovídat na komunikaci a rodiče se učí číst signály dítěte.
V jednom detailně popsaném příběhu žena vyhledala pomoc laktační poradkyně a díky změně polohy a technik kojení se jí podařilo dosáhnout delšího sání, lepšího přisátí a nakonec i spokojenějšího miminka. Důležitým momentem bylo zjištění, že miminko nevystihla správně „pauza v bradě“, a tedy že dítě pije málo mléka po počáteční vysoké spotřebě. Společná práce s odborníkem vedla k zotavení a zklidnění celé rodiny.
Co můžete krátkodobě vyzkoušet vy sami s miminkem
- Kontakt kůže na kůži co nejčastěji během dne - nahé miminko na vašem těle a vy bez tření Oblékat jen tolik, kolik je potřeba pro pohodlí dítěte.
- Upravte kojení podle signálů miminka, sledujte pauzy v bradě a délku sání.
- Experimentujte s různými polohami - některé bývají pro kojení účinnější, zejména u mladších miminek.
- Využijte šátek nebo nosítko a zkuste nejprve uspat dítě a potom mu nabídnout prs.
- Pokračujte v klidném, tichém prostředí, bez nadměrného podněcování při kojení.
- Zkuste koupele a klidné uklidnění před samotným kojením - voda může miminko uklidnit a usnadnit přisátí.
- Nedolévat miminko k prsu; neposílat ho do kojení při pláči; „nenápadné“ nabídnutí prsu bývá účinnější.
Co se týká fyziologických či reorganizačních vlivů na mléko, je třeba zvažovat možné příčiny, které mohou snižovat tvorbu mléka: uzdička pod jazykem, používání dudlíku či lahve, delší odloučení od miminka, hormonální antikoncepce, některé léky apod. Laktační poradkyně vám pomůže zjistit, zda jde o tyto faktory a navrhne řešení.
Jak postupovat, když pláč a nespokojenost přetrvávají
Pokud je příjem mateřského mléka skutečně nedostačující, je možné zvážit několik cest pod dohledem odborníků: zlepšení techniky kojení a přisátí, posílení tvorby mléka kontakt na kůži, případně použití laktační pomůcky na prsu, dokrmení pohárkem či další vysoce kalorické podávání až po konzultaci s lékařem. Pro děti starší než 4 měsíce lze zvážit vysoce kalorické příkrmy, které mohou zlepšit celkovou pohodu a délku kojení.
V rámci podpůrných služeb existují centra a odborné poradny. Například Středisko rané péče ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, které nabízí poradenství pro rodiny s plačícím miminkem. Dále existuje knižní zdroj „Chování dítěte raného věku a rodičovská péče“ od J. Ditrichové, M. Papouškové a K. Paula, který shrnuje praktické poznatky a doporučení pro rodiče.
Praktický plán pro rodiče tříměsíčního miminka
- Zjistěte, zda dítě přijímá dostatek mléka - pozorujte délku a sílu sání, pauzy v bradě, vážení a stav dítěte.
- Prozkoušejte různé polohy při kojení a hledejte jednu, která vyhovuje oběma.
- Vyzvěte odborníky na konzultaci - laktační poradkyně, pediatr, případně psychologa vývojového období.
- Udržujte kontakt kůže na kůži a pravidelně s miminkem komunikujte verbálně i neverbálně - úsměvy, doteky, mimiku.
- Postupně sledujte změny chování dítěte - zda se zlepšuje spánek, nálada a stavy klidu.
- Uvažujte o realistických změnách v rytmu dne a v sociálním životě rodiny; hledání kompromisů mezi potřebami dítěte a rodičovského života.
- V případě nutnosti zvažte doplňky podpory mléka, krmné alternativy či speciální programy s odborníky a zdravotnickým personálem.
Infografika: Jak poznat a řešit tříměsíční krizový vývoj
Kde hledat odbornou pomoc
V případě potřeby kontaktujte laktační poradkyni a pediatra. Pokud se objeví problémy s přisátím, dokrmením, kolikami či mimořádnou podrážděností, vyhledejte pomoc co nejdříve. V České republice fungují poradny pro nadměrně plačící miminka i mateřské kluby, které mohou poskytnout podporu a praktické rady.
Tabulka: Klíčové poznatky o tříměsíční krizi
| Co to je | Časové období kolem 3. měsíce života dítěte, kdy mohou rodiče zažívat zvýšený pláč a potíže s uspáním. |
|---|---|
| Hlavní teorie | Komunikační nejasnosti a neschopnost rodičů číst signály dítěte; různá míra vývojového neklidu v různých kulturách. |
| Co pomáhá | Klid, kontakt kůže na kůži, správné přisátí, změna poloh, zohlednění potřeb miminka, postupné zvyšování tvorby mléka, podpora partnera a rodiny. |
| Kdy vyhledat pomoc | Pokud pláč je extrémní, nárůst neklidu je dlouhodobý, dítě má problémy se stravováním či spánkem a rodiče se vyčerpávají. |
Rychlý výklad - co říká praxe
Některé maminky popsaly, že když se jim podařilo upravit kojení a nasměrovat pozornost k jemnosti a kontaktu s dítětem, uspávání a klidové chvilky se zlepšily. Jiné uvedly, že kombinace kontaktu na kůži, změny polohy a méně stresového prostředí vedla ke klidnějšímu chování a lepšímu přijímání potravy. Důležité je vytrvat a hledat řešení společně s odborníky a rodinou.
Co dělat když miminko u kojení usíná
tags: #3 #mesicni #nespokojene #miminko