Mezi druhým a třetím rokem života se objevují v chování doposud hodného, poslušného a milého dítěte změny, které nazýváme vzdorem či negativismem. Dítě najednou přestává poslouchat, odporuje, vzdoruje, odmlouvá, je tvrdohlavé, zarputilé, nespokojené, umíněné, náladové, slovník tvoří zejména slova ne, ne, nechci, já sám…, odmítá vše, co se mu nabízí, vzteká se, pláče, křičí, sekne sebou o zem a kope kolem sebe, hází vše, co mu přijde do ruky nebo věci rozbíjí, trhá si na sobě šaty, předvádí hysterické scény a záchvaty zuřivosti.
Proč se období vzdoru objevuje?
Dítě začíná rozlišovat mezi vlastním a cizím, jasně si uvědomuje, že už netvoří s matkou symbiotickou jednotu, že jeho vůle je nezávislá na její a ačkoliv je tato vůle primární a zatím nezralá, dítě ji začíná nepřiměřeně, někdy až nesmyslně prosazovat. Bojuje a za každou cenu touží vyhrát. Formou jednání „já sám“ a „já chci“ naznačuje dítě snahu o samostatné zvládání a řešení situací i tendenci vzrůstajícího uvědomování si sebe sama. Rodiče jsou často velmi překvapeni a zaskočeni, když si dítě takto začne stavět hlavu. Pro mnohé milující rodiče je pak těžké obrnit se trpělivostí, tolerancí a někdy i smyslem pro humor. Dítě však musí vědět, kde končí jeho svoboda a začíná svoboda jiných, musí znát hranice, za které již nelze svým chováním a jednáním jít, musí znát jasná a platná pravidla, musí mít ve svém životě jednoduchý a srozumitelný řád. Je třeba, aby dítě v mnohém pochopilo, že chování se neřídí podle toho, co si přejí rodiče a dospělí, ale podle toho, že určité zásady platí pro všechny.
Jak má rodič přistupovat k dítěti v období vzdoru?
Lámat či zlomit vůli dítěte je ve výchově velká chyba. Každé dítě má jiný temperament, je indivíduum a jako k takovému by se k němu mělo přistupovat. Různé děti mají různé potřeby - ve spánku, jídle, pohybu, ale i mazlení a kontaktu s jiným lidmi. Výchova by tedy neměla být příliš liberální ani příliš autoritativní, ale demokratická a spolupracující, tzn., měla by být natolik volná, aby mohlo dítě rozvíjet svoji osobnost a natolik formující, aby dítě mělo jasnou představu o mantinelech svého jednání a chování. Malé dítě stojí proti svým rodičům (vychovatelům), každá strana chce něco jiného a je jen na „rozumných dospělých“, jak situaci vyřeší. Zda trestem, převahou a autoritativním postojem nebo respektováním potřeb, přání dítěte a schopností empatie při hledání pomoci dítěti nalézt samo sebe. Stejně tak je pro dítě nebezpečné dostávat od rodičů tzv. dvojnou vazbu - rozporné požadavky a příkazy formou slov, tónem řeči, mimikou, gesty i celým tělem.
Jak zvládat vzdorující dítě?
Malé rady, jak zvládat vzdorující dítě - nejsou univerzální, ale mohou nasměrovat:
- přizpůsobte bydlení dítěti tak, aby mohlo provádět co nejvíce sebeobslužných věcí (nízké skříňky, stolička u umyvadla, hrací koutky, prostor pro kreslení);
- nápodoba je u batolete hlavní formou sociálního učení - pokud dítě vidí určité chování u dospělých, snažte se jím řešit situace stejně; naopak v některých situacích lze napodobit dítě, aby pochopilo, že určité chování nevede k výsledku;
- ignorujte některé z trenýrkových či nočních zákazů a na druhé straně nezpochybňujte vše; pokud dítě vyvolává emoce, vyzpívejte klid a udržujte vážnou tvář, abyste nepřivodili pocit ponížení;
- pokud dítě vzteká, obejměte ho a držte v objetí, dokud se neuklidní; pokud se vztek šíří na veřejnosti, použijte pasivní separaci - vydejte se na chvíli od situace a vyčkejte;
- nčekejte na okamžité vyřešení všech konfliktů, nejdůležitější je pravidelná a jasná pravidla a důslednost; nevracejte se k zákazu jen proto, že děti zapomněly, spíše se zaměřte na vedení a popis emocí, co dítě prožívá;
- umístěte do domácnosti systém odměn za uklidnění a spolupráci; odměna je vnímána jako dohoda a posiluje správné chování;
- přemýšlejte nad volbami - nabídněte dítěti na výběr mezi dvěma možnostmi, aby cítilo autonomii a zároveň bylo pod vaší kontrolou;
- strategie trestů by měly být promyšlené - vyvarujte se fyzických trestů; v krajních případech můžete zvolit lehké napomenutí, ale vždy sledujte, aby dítě pochopilo, za co je trestáno a proč;
- v krizových okamžicích se zaměřte na udržení klidu; pokud dítě bouchá do věcí či na lidi, je důležité minimalizovat škody a poskytnout bezpečné prostředí;
- vytvořte jasný a jednoduchý denní režim s pevnými rituály a pravidelným časem jídla, spaní a hry; dítě se v takovém prostředí cítí bezpečněji a lépe se učí spolupracovat.
Rodičovská realita a praxe z diskuzí
Diskuzní texty často uvádějí, že období vzdoru bývá normální fází, která postupně ustoupí. Často se objevují tipy jako 3× upozornit na změnu chování, nabídnout volbu mezi dvěma možnostmi, a poté poskytnout odměnu za klidné řešení situace. Někteří rodiče zkoušeli vodítko pro bezpečnost či zvýšenou dohlednost, přídavné sedátko u kočárku a spoléhali na systém odměn a důsledných pravidel. Z diskuzí vyplývá, že fyzické tresty mohou posílit negativní vzorce chování a jejich užití bývá sporné; alternativou je „nevýchova“ - uznání pocitů dítěte a hledání řešení společně, i když výsledky bývají rozporuplné. Děti často vyžadují pocit důvěry a sounáležitosti; klíčové je, aby pocítily, že jsou přijímané a milované, i když chování vyžaduje nápravu.
Příklady a konkrétní rady z praxe
V některých rodinách se ukázalo, že změna přístupu k dědečkovi a omezení jeho nadměrného dávání dárků či nuceného kontaktu dokáže pomoci dětskému vztahu a zmírnit napětí. Dítě si prostřednictvím popisu a příběhů o vysokém dědečkovi může uvědomit jeho roli jako ochránce a vůči němu začíná pociťovat respekt. Pokud se chování nelepší, vyhledá se odborná pomoc u dětského psychologa. Vhodné je sledovat vývoj řeči a pozornosti, proto mohou být doplněny logopedické aktivity a vyšetření. Důraz na klid, pochopení a jasná pravidla spolu s vhodnými podporami (routines, volba, odměny) vede k získání rovnováhy mezi potřebami dítěte a hranicemi rodiny.
Časté otázky a odpovědi
- Proč dvouleté dítě často neposlouchá, utíká a válí se po zemi? - Věk kolem 2 let je běžně spojován s obdobím vzdoru, kdy dítě zkouší hranice a chce vyjádřit svoje já.
- Pomůže dětské vodítko či sedátko? - Někteří rodiče uvádějí zvýšenou bezpečnost a méně honění při riskantních situacích; jiní to považují za ponižující, volba je individuální.
- Které nenásilné metody fungují proti výbuchům vzteku venku? - Postupné upozorňování, popis emocí, nabídka náhradního řešení a odměny, spolu s důslednou realizací slibů.
- Je „nevýchova“ (uznání pocitů) doporučená? - Názory se liší; některé rodiny uvádějí klidnější domov, jiné v krizových situacích považují za nedostatečnou.
- Má fyzický trest místo v řešení? - Tresty fyzické povahy bývají velmi sporné; mnoho rodičů je varováno, ale někteří uvádějí krátkodobé přínosy, proto záleží na kontextu a opatrnosti.
V závěru
Vzdorové období je přirozenou součástí vývoje a obvykle odezní samo při rozvoji sebeovládání a porozumění hranicím. Důkladná a důsledná výchova, která kombinuje jasné hranice, empatii, volby a pozitivní posilování, pomáhá dětem rozvíjet samostatnost bez ztráty bezpečí rodinného prostředí. Rodičům se doporučuje klidný a uvážlivý přístup, který respektuje potřeby dítěte a současně chrání ostatní členy rodiny.
