První úsměv, první krůčky, první slůvko - každý vývojový posun dítěte představuje pro rodiče obrovskou radost. Každé dítě se vyvíjí svým vlastním tempem a svým osobitým způsobem. Většina rodičů to samozřejmě ví a tohle tvrzení je uklidňuje. Často však pouze teoreticky. Ve skutečnosti se nechají zneklidnit, když například Pavlínka od sousedů přejde za pomoci máminy ruky okolo po svých, zatímco to jejich batole se na nožičky ne a ne postavit, a to ač je o čtyři měsíce starší! Když naše dítě dosud neumí nebo nedělá něco, co jiné děti jeho věku zjevně umějí a dělají, připadáme si jako rodiče nejistí, ba zranění a možná dokonce bojujeme i s pocity viny. Neudělali jsme něco špatně?
Vybrali jsme pro náš článek čtyři konkrétní děti, z nichž každé má nějaký „problém“ související s jejich vývojem. Dozvíte se také názor odborníka, dr. Jonáš umí skutečně bleskurychle lézt po čtyřech. Ve skupině dětí, do níž pravidelně s maminkou chodí za společným hraním s vrstevníky, tím ovšem nikoho neohromí. Je totiž jediným dítětem, které dosud nechodí. Ostatní dávno běhají po svých. Maminky těchto dětí jsou taktní a Jonášův způsob pohybu nekomentují. Jeho maminka má však přesto špatný pocit a vyhýbavá reakce ostatních matek ji jen ještě více znejišťuje. Bylo by jí příjemnější, kdyby se o problému otevřeně mluvilo.
- „Proč moje dítě dosud nechodí?“ - to je nejčastější otázka, s níž se v této věkové skupině pediatři setkávají. Dle srovnávacích vývojových tabulek je sice v normě, ať dítě začne chodit v desátém nebo v šestnáctém měsíci, zároveň ale existují děti, které začnou už v osmém nebo si naopak dají načas třeba až do dvacátého měsíce. Genetické dispozice jsou v této věci často určující. Pokud by se ovšem chlapec na nohy nepostavil ani v příštích týdnech, bylo by nutné, aby ho prohlédl pediatr a případně jej pak poslal i k vývojovému neurologovi.
- „Návrh babičky koupit Jonášovi chodítko“ - maminka razantně odmítla. Podobné pomůcky totiž rozvoji chůze paradoxně brání. Sice dítě drží ve vzpřímené poloze, ale nevedou ho k vlastnímu pohybu. Kromě toho jsou i nebezpečné - mnoho dětí už zažilo ošklivé úrazy např.
- Petr, starší dítě, které neumí postavit kostky na sebe. Mnohem lepší je zaměřit se naopak na to, v čem je dítě šikovné. U kognitivního vývoje nestačí hodnotit jen konkrétní výkony, a tedy co už dítě umí, ale také to, jak se snaží něco se naučit. Pokud by dítě o hru zjevně nejevil zájem, kdyby nedával najevo zvědavost, jak se ten který problém dá vyřešit, šlo by o opožděný vývoj a lékař by doporučil nápravu, např. ergoterapie.
- Terèzka a její specifický problém s mluvou. Logopedové pomáhají přiřazovat slůvka k určitým zvukům, předmětům či obrázkům. Rodiče by ji měli naučit, že se mají hodně ptát a pokud něčemu nerozumí, nesmějí to přecházet mlčením. Anička, která se neusmívá, bývá pro rodiče velmi frustrující. Její případ ukazuje, že existují výjimky a ne každý opožděný úsměv znamená autismem. Autistické děti obvykle téměř nemění výraz obličeje a mají celkově velký problém s komunikací a navazováním kontaktu.
Samostatné krůčky a následná chůze patří k vrcholům psychomotorického vývoje dítěte. Ovšem i k tomuto mezníku je potřeba přistupovat zodpovědně a všímat si případných chyb. Co patří mezi ty nejčastější? A jak můžeme dětem toto období usnadnit? Zeptali jsme se fyzioterapeutky Mgr. Lucie Hladké.
Vstup do samostatné chůze: rozdíly v rychlosti a jak podpořit rozvoj
Abychom uklidnili rodiče, uvádíme praktickou diskusi o Laurince, která ještě nechodí samostatně a obchází nábytek. Dle fyzioterapeutky je její vývoj v pořádku pro věk zhruba 15-18 měsíců. Některé děti vyjdou dříve kolem 10 měsíců, jiné až kolem 18-19 měsíců až 1,5 roku. Důležité je, že rychlost není jediným ukazatelem pokroku: stabilita, koordinace a ochota zkoušet nové pohyby jsou klíčové.
U Laurinky se dočkáme rad až v okamžiku, kdy bude vstávat a kráčet s lehkou jistotou a postupně si bude zvykat na vytrvalou činnost v prostoru. Před začátkem samostatné chůze se může objevit lezení ve vysokém kleku a „v medvědovi“ - to je normální. Když dítě postaví první kroky, postupně se zlepšuje rovnováha a stabilita. Někdy se stane, že dítě po několika pokusech spadne a znovu zkouší. Důležité je dát tělu čas a chválit každé malé pokroky, nepomáhat nadměrně a nevodit ho za ruce.
Pro Laurinku je klíčové vyrovnat asymetrii v pohybu: když stoupá, měla by zvládnout i levou nohu. Ke stimulaci stoupání pomáhá vybrat vhodnou hračku jako motivaci, a přitom ji naučit jemnější motoriku i hrubou motoriku.
Sezení a tvarování hrubé motoriky
W-sed, nebo diamantový sed, není zcela ideální - může svědčit o slabších břišních svalech. Dítě by mělo být schopno sedět na podpoře a postupně se naučit sedět s nohama před sebou. Při hraní v sedu hrajte s kroužky na tyči a dalšími prvky, které podporují jemnou motoriku, koordinaci a zrakovou percepci.
Abychom rozvíjeli hrubou motoriku, doporučují hračky jako zvířátková věž, akční kostky a strukturované sady pro poznávání čísel, tvarů a barev. Tyto aktivity posilují i motoriku zraku a hmatu, a dítě se učí řešit problémy prostřednictvím hry.
Poruchy řeči a řečový vývoj v období 19-21 měsíců
V tomto období se řeč stává ucelenější a náročnější. Slovní zásoba je velmi variabilní. Některé děti ve dvou letech používají aktivně 30 slov, jiné skládají jednoduché věty či souvětí a jejich aktivní slovní zásoba sahá ke 100 slovíčkům. Do dvou let by měla většina dětí klást jednoduché otázky a odpovídat jednoslovně či dvouslovně. U mnoha dětí je koordinace jazyka a artikulace mluvidel ještě nevyvinutá, proto často rozumí dítěti jen jeho nejbližší.
Logopedové pomáhají těmto dětem přiřazovat slůvka k zvukům, předmětům či obrázkům a učí děti, že se mají hodně ptát a že pokud něčemu nerozumí, nesmějí to přecházet mlčením. Důležité je motivovat děti k častému a aktivnímu vyjadřování a poskytovat jim dostatek příležitostí k mluvení.
Náměty na hry a stimulaci řeči
Připravte si domácí bublifuk a modelovací těsto z potravin, které jsou bezpečné pro batole. Při hrách s bublinami a modelováním děti rozvíjejí jemnou motoriku ruky, hmat a jazykovou stimulaci. Také čtení opravdových knížek s jednoduchým textem a ilustracemi pomáhá rozšiřovat slovní zásobu a rozvíjet porozumění.
U některých dětí mohou mluvní opoždění překročit tři roky, ale většina z nich se rozmluví až do třetího roku věku. Pokud se objeví významné zpoždění, je vhodné vyšetření u pediatra a případně u logopeda a foniatra k vyloučení sluchových problémů a jiných poruch.
Jak postupovat v domácím prostředí a co mít na paměti
- Zapojte dítě do samostatné hry a experimentování, ale zároveň mu poskytněte dostatek bezpečného prostředí pro objevování.
- Pokud dítě projevuje nízkou aktivitu nebo se vyhýbá kontaktu s vrstevníky, zvažte konzultaci s odborníky; opatrný nástup na vyšetření v 2 letech bývá běžný.
- Podporujte stoj a první kroky jemnými a motivujícími způsoby, aniž byste dítě křičeli nebo přehnaně fyzicky naváděli.
- Dbáte-li na asymetrii ve svalovém napětí, zaměřte se na vyrovnání pohybů, případně na fyzioterapii nebo ergoterapii podle doporučení odborníků.
V dalším díle seriálu o psychomotorickém vývoji dětí se zaměříme na období mezi 19. a 24. měsícem. Budeme sledovat ukazatele domácího pozorování a ukazovat, jak poznat, že se vývoj Vašeho dítěte ubírá správným směrem.
Vaše miminko vám roste před očima, začíná se projevovat jeho osobnost, dokáže si samo čistit zoubky, umýt si ruce i obličej, s vaší pomocí se už zvládne obléknout i svléknout, přesto jsou ještě úkony, které mu budou dělat větší či menší problémy.
Pokud se objeví závažná opoždění, vyšetření u neurologie a fyzioterapie bývají doporučena. Důležité je, aby rodiče nebyli vystrašení a hledali podporu u odborníků, kteří mohou posoudit, zda jde o běžné tempo vývoje, nebo o nutnost speciální logopedické či pohybové intervence.
