Human chorionic gonadotropin (hCG) patří spolu s lutropinem (LH), folitropinem (FSH) a tyreotropinem (TSH) ke skupině glykoproteinových hormonů. Na rozdíl od ostatních glykoproteinových hormonů vznikajících v adenohypofýze, je hCG produkován syncytiotrofoblastem placenty v průběhu těhotenství. Chemicky se hCG skládá ze dvou podjednotek - alfa a beta. Přítomnost hCG v krvi nebo moči ženy je průkazem těhotenství a napomáhá sledování jeho průběhu. Hodnota nižší než je normální hranice hCG je signálem pro mimoděložní těhotenství, mrtvý plod či hrozící potrat. Produkce hCG v počátku těhotenství rychle roste. Maximální růst zaznamenáváme mezi 80.-90. dnem těhotenství, pak se jeho tvorba snižuje (ve 4. měsíci), a po 25. týdnu hodnota hCG již zůstává stabilní až do porodu. Jeho vylučování močí končí asi 7. den po porodu, tj. 17.-24.
Beta hCG test je kritický diagnostický nástroj, který se primárně používá k potvrzení těhotenství a diagnostice specifických zdravotních stavů. Tento krevní test měří hladinu lidského choriového gonadotropinu (hCG), hormonu produkovaného placentou během těhotenství. Test Beta hCG měří beta podjednotku hormonu hCG, který poskytuje konkrétní a přesné informace. Hormon hCG vytvářejí nádory prsu, dělohy nebo slinivky břišní. Zvýšená hladina hCG a pomalejší pokles hCG po 10. až 12. týdnu těhotenství může být příznakem Downova syndromu u plodu, využívá se proto jako marker (β-hCG) při kombinovaném screeningu v 1. trimestru.
Normy a dynamika hladiny hCG v průběhu těhotenství
Hladina hCG v krvi na začátku těhotenství rychle roste až do 10.-12. týdne, kdy dosahuje maxima. V tomto období se hladina hCG zdvojnásobí každý druhý až třetí den. Po 10.-12. týdnu přechází vývoj placenty k pokračující produkci estrogenů a progesteronu a hladina hCG postupně klesá, stabilizuje se kolem 100 000 IU/l a zůstává relativně konstantní až do porodu. Hladiny hCG v moči bývají nižší než v krvi, a proto krevní testy bývají přesnější a schopné zjistit těhotenství dříve než domácí testy z moči. U mimoděložního těhotenství bývá hCG často nižší než při intrauterinním těhotenství.
Konkrétní hodnoty hCG během těhotenství jsou velmi individuální. Příklady orientačních rozsahů uváděných v literatuře: na beginning těhotenství kolem 4. týdne může být hCG 5-500 IU/l, kolem 6. týdne kolem 1000 IU/l, a během 11. týdne až 250 000 IU/l (minimální hodnoty mohou být kolem 20 000 IU/l). Po porodu nebo potratu hladina klesá a do několika dní bývá těhotenství už nenápadně detekovatelné.
Jaké mívají hladiny hCG význam pro různá těhotenská rizika?
- Nízké hladiny hCG bývají spojovány s neprosperujícím těhotenstvím, zahrnují spontánní potraty, zamlklé těhotenství či mimoděložní těhotenství.
- Zvýšené hladiny hCG na začátku těhotenství mohou napovídat molárnímu těhotenství nebo vícečetnému těhotenství, a na začátku 1. trimestru mohou souviset s Downovým syndromem (β-hCG v kombinovaném screeningu spolu s dalšími markery).
- Po 25. týdnu zůstává hladina hCG stabilní až do porodu, čímž se zvyšuje význam sledování trendů v kontextu další diagnostiky.
Různé typy testů a jejich použití
Beta hCG test se používá k potvrzení těhotenství a monitorování jeho průběhu, detekuje hladiny hCG v krvi a je vysoce přesný pro detekci těhotenství a sledování stavů souvisejících s hCG. Hladiny hCG lze měřit i v moči, avšak krevní testy bývají časnější a přesnější. Tzv. volná β-podjednotka hCG se používá v 1. trimestru v rámci kombinovaného screeningu pro odhad rizika některých vrozených vad. Preanalytické podmínky jsou klíčové, protože volná β-hCG je citlivá na degradaci, a proto je nutné vzorek co nejrychleji zpracovat.
V rámci screeningu vrozených vad bývá hodnocen i alfa-fetoprotein (AFP) a nekonjugovaný estriol (uE3), a tak vznikne doplněný obraz rizik Downova syndromu. Znalost dynamiky hCG v kombinaci s dalšími markery umožňuje lékařům konsiliárně posoudit riziko a rozhodnout o dalším postupu. Indikace pro další vyšetření zahrnují i pozitivní ultrazvukový nález, významné odchylky v kombinovaném screeningu a případně invazivní diagnostické metody.
Pochopení hladin hCG v raném těhotenství 📈🤰
Invazivní a neinvazivní metody v diagnostice vrozených vad
Neinvazivní screening zahrnuje kombinovaný test v 1. trimestru (PAPP-A a volné beta hCG) spolu s ultrazvukem NT, a v případě potřeby následně screening v 2. trimestru (AFP, hCG, uE3). Při vyšším riziku je možné využít NIPT (neinvazivní přední genetické testování z krve matky, analýza cfDNA). NIPT poskytuje vysokou přesnost, ale není diagnostickou metodou a pozitivní nález musí být potvrzen invazivním vyšetřením plodu (CVS nebo amniocentéza). Invazivní metody (amniocentéza, CVS, kordocentéza) se používají pro definitivní diagnostiku chromozomálních vad a vyžadují pečlivé posouzení rizik potratu.
Amniocentéza je obvykle prováděna mezi 15. a 17. týdnem těhotenství, CVS mezi 11. a 13. týdnem. Moderní molekulární techniky (FISH, MLPA, MLPA) umožňují rychlou detekci hlavních trisomií do 48 hodin a následně klasickou karyotypizaci pro úplný obraz chromozomálních změn. V současnosti se rozšiřuje molekulární karyotypizace pomocí DNA mikroarray pro identifikaci i mikroskopických odchylek.
Návrhy a frekvence vyšetření během těhotenství
České klinické praxe doporučují standardní frekvenci a rozsah vyšetření v rámci těhotenské péče dle ČLS JEP. Krevní testy, krevní obraz, screeniny v 1. a 2. trimestru a další laboratorní ukazatele se určují dle fáze těhotenství a rizik rodinné anamnézy. V rámci tyreopatie a gestačního diabetu existují specifické screeningové protokoly, jejichž cílem je včasné odhalení a léčba pro snížení rizik pro matku i plod. Výsledky screeningu jsou vyhodnocovány odborníky a v případě zvýšeného rizika je nutná další péče a rozhodnutí o invazivních či non-invazivních diagnostických krocích.